Texts 24-25

Sloka 24-25

Devanagari

Dévanágarí

अजामिलोऽप्यथाकर्ण्य दूतानां यमकृष्णयो: ।
धर्मं भागवतं शुद्धं त्रैवेद्यं च गुणाश्रयम् ॥ २४ ॥
भक्तिमान् भगवत्याशु माहात्म्यश्रवणाद्धरे: ।
अनुतापो महानासीत्स्मरतोऽशुभमात्मन: ॥ २५ ॥

Text

Verš

ajāmilo ’py athākarṇya
dūtānāṁ yama-kṛṣṇayoḥ
dharmaṁ bhāgavataṁ śuddhaṁ
trai-vedyaṁ ca guṇāśrayam

bhaktimān bhagavaty āśu
māhātmya-śravaṇād dhareḥ
anutāpo mahān āsīt
smarato ’śubham ātmanaḥ

Synonyms

Synonyma

ajāmilaḥ — Ajāmila; api — also; atha — thereafter; ākarṇya — hearing; dūtānām — of the order carriers; yama-kṛṣṇayoḥ — of Yamarāja and Lord Kṛṣṇa; dharmam — actual religious principles; bhāgavatam — as described in Śrīmad-Bhāgavatam, or concerning the relationship between the living being and the Supreme Personality of Godhead; śuddham — pure; trai-vedyam — mentioned in three Vedas; ca — also; guṇa-aśrayam — material religion, under the modes of material nature; bhakti-mān — a pure devotee (cleansed of the modes of material nature); bhagavati — unto the Supreme Personality of Godhead; āśu — immediately; māhātmya — glorification of the name, fame, etc.; śravaṇāt — because of hearing; hareḥ — of Lord Hari; anutāpaḥ — regret; mahān — very great; āsīt — there was; smarataḥ — remembering; aśubham — all the inglorious activities; ātmanaḥ — done by himself.

ajāmilaḥ — Ajāmila; api — také; atha — poté; ākarṇya — když vyslechl; dūtānām — služebníků; yama-kṛṣṇayoḥ — Yamarāje a Pána Kṛṣṇy; dharmam — skutečné náboženské zásady; bhāgavatam — jak je popisuje Śrīmad-Bhāgavatam neboli týkající se vztahu mezi živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství; śuddham — čisté; trai-vedyam — uvedené ve třech Vedách; ca — také; guṇa-āśrayam — hmotné náboženství, pod vlivem kvalit hmotné přírody; bhakti-mān — čistý oddaný (očištěný od kvalit hmotné přírody); bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; āśu — okamžitě; māhātmya — velebení jména, slávy atd.; śravaṇāt — díky vyslechnutí; hareḥ — Pána Hariho; anutāpaḥ — lítost; mahān — veliká; āsīt — byla; smarataḥ — když vzpomínal; aśubham — všechny neslavné činnosti; ātmanaḥ — které sám vykonal.

Translation

Překlad

After hearing the discourses between the Yamadūtas and the Viṣṇudūtas, Ajāmila could understand the religious principles that act under the three modes of material nature. These principles are mentioned in the three Vedas. He could also understand the transcendental religious principles, which are above the modes of material nature and which concern the relationship between the living being and the Supreme Personality of Godhead. Furthermore, Ajāmila heard glorification of the name, fame, qualities and pastimes of the Supreme Personality of Godhead. He thus became a perfectly pure devotee. He could then remember his past sinful activities, which he greatly regretted having performed.

Po vyslechnutí rozhovoru mezi Yamadūty a Viṣṇudūty Ajāmila pochopil náboženské zásady, které působí pod vládou tří kvalit hmotné přírody a jsou uvedeny ve třech Vedách. Pochopil i transcendentální náboženské zásady, které jsou nad kvalitami hmotné přírody a týkají se vztahu mezi živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství. Vyslechl také velebení jména, slávy, vlastností a zábav Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak se stal dokonale čistým oddaným. Vzpomněl si tehdy na své minulé hříšné činnosti a velice jich litoval.

Purport

Význam

In Bhagavad-gītā (2.45) Lord Kṛṣṇa told Arjuna:

V Bhagavad-gītě (2.45) řekl Pán Kṛṣṇa Arjunovi:

traiguṇya-viṣayā vedā
nistraiguṇyo bhavārjuna
nirdvandvo nitya-sattva-stho
niryoga-kṣema ātmavān

“The Vedas mainly deal with the subject of the three modes of material nature. Rise above these modes, O Arjuna. Be transcendental to all of them. Be free from all dualities and from all anxieties for gain and safety, and be established in the Self.” The Vedic principles certainly prescribe a gradual process for rising to the spiritual platform, but if one remains attached to the Vedic principles, there is no chance of his being elevated to spiritual life. Kṛṣṇa therefore advised Arjuna to perform devotional service, which is the process of transcendental religion. The transcendental position of devotional service is also confirmed in Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.6). Sa vai puṁsāṁ paro dharmo yato bhaktir adhokṣaje. Bhakti, devotional service, is paro dharmaḥ, transcendental dharma; it is not material dharma. People generally think that religion should be pursued for material profit. This may be suitable for persons interested in material life, but one who is interested in spiritual life should be attached to paro dharmaḥ, the religious principles by which one becomes a devotee of the Supreme Lord (yato bhaktir adhokṣaje). The bhāgavata religion teaches that the Lord and the living entity are eternally related and that the duty of the living entity is to surrender to the Lord. When one is situated on the platform of devotional service, one is freed from impediments and completely satisfied (ahaituky apratihatā yayātmā suprasīdati). Having been elevated to that platform, Ajāmila began to lament for his past materialistic activities and glorify the name, fame, form and pastimes of the Supreme Personality of Godhead.

“Vedy převážně pojednávají o třech kvalitách hmotné přírody. Povznes se nad tyto kvality, ó Arjuno; buď jim transcendentální. Osvoboď se od všech dualit a veškeré úzkosti co se týče zisku a bezpečí a spočívej v Nejvyšším Já.” Védské principy nepochybně určují postupný proces pro dosažení duchovní úrovně, ale bude-li člověk lpět stále jen na těchto principech, nemůže začít žít duchovním životem. Kṛṣṇa proto radil Arjunovi vykonávat oddanou službu, což je proces transcendentálního náboženství. Transcendentální úroveň oddané služby potvrzuje rovněž Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.6). Sa vai puṁsāṁ paro dharmo yato bhaktir adhokṣaje. Bhakti, oddaná služba, je paro dharmaḥ, transcendentální dharma; není to hmotná dharma. Lidé si obvykle myslí, že náboženství se je třeba věnovat pro nějaký hmotný zisk. To může vyhovovat těm, kdo mají zájem o hmotný život, ale kdo má zájem o duchovní život, má být připoután k paro dharmě, náboženským zásadám, jejichž prostřednictvím se člověk stane oddaným Nejvyššího Pána (yato bhaktir adhokṣaje). Náboženství Bhāgavata učí, že Pán a živá bytost jsou věčně spojeni vzájemným vztahem a že povinností živé bytosti je odevzdat se Pánu. Ten, kdo dosáhne úrovně oddané služby, se zbaví všech překážek a bude zcela spokojený (ahaituky apratihatā yayātmā suprasīdati). Ajāmila byl pozdvižen na tuto úroveň, a proto začal bědovat nad svými minulými materialistickými činnostmi a velebit jméno, slávu, podobu a zábavy Nejvyšší Osobnosti Božství.