Skip to main content

Text 23

Sloka 23

Devanagari

Dévanágarí

तं विवक्षुमभिप्रेत्य महापुरुषकिङ्करा: ।
सहसा पश्यतस्तस्य तत्रान्तर्दधिरेऽनघ ॥ २३ ॥

Text

Verš

taṁ vivakṣum abhipretya
mahāpuruṣa-kiṅkarāḥ
sahasā paśyatas tasya
tatrāntardadhire ’nagha
taṁ vivakṣum abhipretya
mahāpuruṣa-kiṅkarāḥ
sahasā paśyatas tasya
tatrāntardadhire ’nagha

Synonyms

Synonyma

tam — him (Ajāmila); vivakṣum — desiring to speak; abhipretya — understanding; mahāpuruṣa-kiṅkarāḥ — the order carriers of Lord Viṣṇu; sahasā — suddenly; paśyataḥ tasya — while he looked on; tatra — there; antardadhire — disappeared; anagha — O sinless Mahārāja Parīkṣit.

tam — jeho (Ajāmila); vivakṣum — s touhou promluvit; abhipretya — chápali; mahāpuruṣa-kiṅkarāḥ — služebníci Pána Viṣṇua; sahasā — náhle; paśyataḥ tasya — před jeho očima; tatra — tam; antardadhire — zmizeli; anagha — ó Mahārāji Parīkṣite, který jsi prostý hříchu.

Translation

Překlad

O sinless Mahārāja Parīkṣit, the order carriers of the Supreme Personality of Godhead, the Viṣṇudūtas, saw that Ajāmila was attempting to say something, and thus they suddenly disappeared from his presence.

Ó Mahārāji Parīkṣite, který jsi prostý hříchu, služebníci Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇudūtové, viděli, že jim Ajāmila chce něco říci, a proto náhle zmizeli.

Purport

Význam

The śāstras say:

Śāstry říkají:

pāpiṣṭhā ye durācārā
deva-brāhmaṇa-nindakāḥ
apathya-bhojanās teṣām
akāle maraṇaṁ dhruvam
pāpiṣṭhā ye durācārā
deva-brāhmaṇa-nindakāḥ
apathya-bhojanās teṣām
akāle maraṇaṁ dhruvam

“For persons who are pāpiṣṭha, very sinful, and durācāra, misbehaved or very unclean in their habits, who are against the existence of God, who disrespect Vaiṣṇavas and brāhmaṇas, and who eat anything and everything, untimely death is sure.” It is said that in Kali-yuga one has a maximum lifetime of one hundred years, but as people become degraded, the duration of their lives decreases (prāyeṇālpāyuṣaḥ). Because Ajāmila was now free from all sinful reactions, his lifetime was extended, even though he was to have died immediately. When the Viṣṇudūtas saw Ajāmila trying to say something to them, they disappeared to give him a chance to glorify the Supreme Lord. Since all his sinful reactions had been vanquished, he was now prepared to glorify the Lord. Indeed, one cannot glorify the Lord unless one is completely free from all sinful activities. This is confirmed by Kṛṣṇa Himself in Bhagavad-gītā (7.28):

“Ti, kdo jsou pāpiṣṭha, velice hříšní, a durācāra, špatného chování nebo nečistých zvyků, kdo se staví proti existenci Boha, nemají v úctě vaiṣṇavy a brāhmaṇy a jedí, cokoliv se jim zlíbí, mají zaručenu předčasnou smrt.” Je řečeno, že v Kali-yuze je maximální délka života sto let, ale s tím, jak jsou lidé čím dál pokleslejší, se jejich životy zkracují (prāyeṇālpāyuṣaḥ). Jelikož byl nyní Ajāmila oproštěn od všech hříšných reakcí, život se mu prodloužil, přestože měl bezodkladně zemřít. Když Viṣṇudūtové viděli, že jim chce něco říci, okamžitě zmizeli, aby mu dali příležitost oslavovat Nejvyššího Pána. Nyní byl k oslavování Pána připraven, protože všechny jeho hříšné reakce byly zničeny. Člověk nemůže Pána oslavovat, dokud se zcela neoprostí od všech hříšných činností. To potvrzuje Samotný Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (7.28):

yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ
yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ

“Persons who have acted piously in previous lives and in this life, whose sinful actions are completely eradicated and who are freed from the duality of delusion, engage themselves in My service with determination.” The Viṣṇudūtas made Ajāmila aware of devotional service so that He might immediately become fit to return home, back to Godhead. To increase his eagerness to glorify the Lord, they disappeared so that he would feel separation in their absence. In the mode of separation, glorification of the Lord is very intense.

“Ti, kdo jednali zbožně v tomto i dřívějších životech, jejichž hříšné činy jsou zcela vymazány a kdo jsou osvobozeni od duality iluze, Mi s odhodláním slouží.” Viṣṇudūtové připomněli Ajāmilovi oddanou službu, aby se mohl ihned stát způsobilým k návratu domů, zpátky k Bohu. Aby zvýšili jeho dychtivost oslavovat Pána, zmizeli, a dali mu tak pocítit odloučení v jejich nepřítomnosti. V náladě odloučení je oslavování Pána velice intenzivní.