Text 13

Sloka 13

Devanagari

Dévanágarí

अथैनं मापनयत कृताशेषाघनिष्कृतम् ।
यदसौ भगवन्नाम म्रियमाण: समग्रहीत् ॥ १३ ॥

Text

Verš

athainaṁ māpanayata
kṛtāśeṣāgha-niṣkṛtam
yad asau bhagavan-nāma
mriyamāṇaḥ samagrahīt

Synonyms

Synonyma

atha — therefore; enam — him (Ajāmila); mā — do not; apanayata — try to take; kṛta — already done; aśeṣa — unlimited; agha-niṣkṛtam — atonement for his sinful actions; yat — because; asau — he; bhagavat-nāma — the holy name of the Supreme Personality of Godhead; mriyamāṇaḥ — while dying; samagrahīt — perfectly chanted.

atha — proto; enam — jeho (Ajāmila); mā — ne; apanayata — snažte se vzít; kṛta — již vykonané; aśeṣa — neomezené; agha-niṣkṛtam — odčinění za jeho hříšné činy; yat — protože; asau — on; bhagavat-nāma — svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství; mriyamāṇaḥ — když umíral; samagrahīt — pronášel dokonalým způsobem.

Translation

Překlad

At the time of death, this Ajāmila helplessly and very loudly chanted the holy name of the Lord, Nārāyaṇa. That chanting alone has already freed him from the reactions of all sinful life. Therefore, O servants of Yamarāja, do not try to take him to your master for punishment in hellish conditions.

V okamžiku smrti tento Ajāmila bezmocně a velmi hlasitě volal svaté jméno Pána, Nārāyaṇa. To samotné ho osvobodilo od všech reakcí za jeho hříšný život. Proto se ho, ó služebníci Yamarāje, nesnažte odvést ke svému pánovi, aby na něho uvalil pekelný trest.

Purport

Význam

The Viṣṇudūtas, who are superior authorities, gave orders to the Yamadūtas, who did not know that Ajāmila was no longer subject to tribulation in hellish life for his past sins. Although he had chanted the holy name Nārāyaṇa to indicate his son, the holy name is so transcendentally powerful that he was automatically freed because he had chanted the holy name while dying (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ). As Kṛṣṇa confirms in Bhagavad-gītā (7.28):

Viṣṇudūtové jakožto vyšší autority dali rozkaz Yamadūtům, kteří nevěděli, že Ajāmila již nepodléhá pekelnému utrpení za své minulé hříchy. I když svatým jménem Nārāyaṇa volal na svého syna, svaté jméno je tak transcendentálně mocné, že byl jeho voláním v okamžiku smrti (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ) automaticky osvobozen. Kṛṣṇa potvrzuje v Bhagavad-gītě (7.28):

yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ

“Persons who have acted piously in previous lives and in this life, whose sinful actions are completely eradicated and who are freed from the duality of delusion, engage themselves in My service with determination.” Unless one is freed from all sinful reactions, one cannot be promoted to the platform of devotional service. Elsewhere in Bhagavad-gītā (8.5) it is stated:

“Ti, kdo jednali zbožně v tomto i dřívějších životech, jejichž hříšné činy jsou zcela vymazány a kdo jsou osvobozeni od duality iluze, Mi s odhodláním slouží.” Člověk nemůže dospět na úroveň oddané služby, dokud není zbaven všech hříšných reakcí. Na jiném místě v Bhagavad-gītě (8.5) je řečeno:

anta-kāle ca mām eva
smaran muktvā kalevaram
yaḥ prayāti sa mad-bhāvaṁ
yāti nāsty atra saṁśayaḥ

If one remembers Kṛṣṇa, Nārāyaṇa, at the time of death, one is certainly eligible to return immediately home, back to Godhead.

Když někdo vzpomíná na Kṛṣṇu, Nārāyaṇa, v okamžiku smrti, je bezpochyby způsobilý vrátit se okamžitě domů, zpátky k Bohu.