Skip to main content

Text 5

Sloka 5

Devanagari

Dévanágarí

यथा त्वं कृपया भूत्या तेजसा महिमौजसा ।
जुष्ट ईश गुणै: सर्वैस्ततोऽसि भगवान् प्रभु: ॥ ५ ॥

Text

Verš

yathā tvaṁ kṛpayā bhūtyā
tejasā mahimaujasā
juṣṭa īśa guṇaiḥ sarvais
tato ’si bhagavān prabhuḥ
yathā tvaṁ kṛpayā bhūtyā
tejasā mahimaujasā
juṣṭa īśa guṇaiḥ sarvais
tato ’si bhagavān prabhuḥ

Synonyms

Synonyma

yathā — as; tvam — You; kṛpayā — with mercy; bhūtyā — with opulences; tejasā — with prowess; mahima-ojasā — with glory and strength; juṣṭaḥ — endowed; īśa — O my Lord; guṇaiḥ — with transcendental qualities; sarvaiḥ — all; tataḥ — therefore; asi — You are; bhagavān — the Supreme Personality of Godhead; prabhuḥ — the master.

yathā — jako; tvam — Ty; kṛpayā — milostí; bhūtyā — bohatstvím; tejasā — mocí; mahima-ojasā — slávou a silou; juṣṭaḥ — oplývající; īśa — ó můj Pane; guṇaiḥ — transcendentálními vlastnostmi; sarvaiḥ — všemi; tataḥ — proto; asi — jsi; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; prabhuḥ — Pán.

Translation

Překlad

O my Lord, because You are endowed with causeless mercy, all opulences, all prowess and all glories, strength and transcendental qualities, You are the Supreme Personality of Godhead, the master of everyone.

Ó můj Pane, jelikož oplýváš bezpříčinnou milostí, veškerým bohatstvím, veškerou mocí a veškerou slávou, silou a transcendentálními vlastnostmi, jsi Nejvyšší Osobností Božství, Pánem všech.

Purport

Význam

In this verse the words tato ’si bhagavān prabhuḥ mean “Therefore You are the Supreme Personality of Godhead, the master of everyone.” The Supreme Personality of Godhead is endowed with all six opulences in full, and moreover He is extremely kind to His devotee. Although He is full in Himself, He nonetheless wants all the living entities to surrender unto Him so that they may engage in His service. Thus He becomes satisfied. Although He is full in Himself, He nonetheless becomes pleased when His devotee offers Him patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam — a leaf, flower, fruit or water — in devotion. Sometimes the Lord, as the child of mother Yaśodā, requests His devotee for some food, as if He were very hungry. Sometimes He tells His devotee in a dream that His temple and His garden are now very old and that He cannot enjoy them very nicely. Thus He requests the devotee to repair them. Sometimes He is buried in the earth, and as if unable to come out Himself, He requests His devotee to rescue Him. Sometimes He requests His devotee to preach His glories all over the world, although He alone is quite competent to perform this task. Even though the Supreme Personality of Godhead is endowed with all possessions and is self-sufficient, He depends on His devotees. Therefore the relationship of the Lord with His devotees is extremely confidential. Only the devotee can perceive how the Lord, although full in Himself, depends on His devotee for some particular work. This is explained in Bhagavad-gītā (11.33), where the Lord tells Arjuna, nimitta-mātraṁ bhava savyasācin: “O Arjuna, merely be an instrument in the fight.” Lord Kṛṣṇa had the competence to win the Battle of Kurukṣetra, but nonetheless He induced His devotee Arjuna to fight and become the cause of victory. Śrī Caitanya Mahāprabhu was quite competent enough to spread His name and mission all over the world, but still He depended upon His devotee to do this work. Considering all these points, the most important aspect of the Supreme Lord’s self-sufficiency is that He depends on His devotees. This is called His causeless mercy. The devotee who has perceived this causeless mercy of the Supreme Personality of Godhead by realization can understand the master and the servant.

Slova tato 'si bhagavān prabhuḥ zde znamenají: “Proto jsi Nejvyšší Osobností Božství, Pánem všech.” Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, v plné míře oplývá všemi šesti vznešenými vlastnostmi a navíc je nesmírně laskavý ke Svému oddanému. I když je úplný Sám v Sobě, chce, aby se Mu všechny živé bytosti odevzdaly, a mohly Mu tak sloužit. To Ho uspokojuje. Třebaže je úplný Sám v Sobě, těší Ho, když Mu Jeho oddaný s oddaností obětuje lístek, květinu, ovoce či vodu (patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam). Někdy Pán — jako dítě matky Yaśody — žádá Svého oddaného o jídlo, jako kdyby měl velký hlad. Někdy říká Svému oddanému ve snu, že Jeho chrám a zahrada jsou už velice staré a zanedbané a že se v nich necítí příliš dobře, a požádá ho tak, aby je opravil a zvelebil. Někdy je zahrabaný v zemi a žádá Svého oddaného, aby Ho vysvobodil, jako kdyby se nedokázal dostat ven Sám. Někdy Svého oddaného žádá, aby kázal Jeho slávu po celém světě, i když On jediný je plně schopen zhostit se tohoto úkolu. Přestože Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývá veškerým majetkem a je soběstačný, spoléhá se na Své oddané. Vztah Pána a Jeho oddaných je tedy nesmírně důvěrný. Jedině oddaný dokáže vnímat, jak se Pán ve vykonání určité činnosti spoléhá na Svého oddaného, přestože je úplný Sám v Sobě. To je vysvětleno v Bhagavad-gītě (11.33), kde Pán říká Arjunovi: nimitta-mātraṁ bhava savyasācin — “Ó Arjuno, buď pouze nástrojem v boji.” Pán Kṛṣṇa mohl zvítězit v bitvě na Kurukṣetře Sám, ale přesto podnítil Svého oddaného Arjunu, aby bojoval a stal se příčinou vítězství. Śrī Caitanya Mahāprabhu měl také všechny schopnosti potřebné pro rozšíření Svého jména a poselství po celém světě, ale přesto se ve vykonání tohoto úkolu spolehl na Svého oddaného. Nejdůležitějším aspektem soběstačnosti Nejvyššího Pána — s ohledem na všechny tyto skutečnosti — je to, že se spoléhá na Své oddané. To se nazývá Jeho bezpříčinná milost. Oddaný, který prostřednictvím realizace vnímá tuto bezpříčinnou milost Nejvyšší Osobnosti Božství, dokáže pochopit postavení pána a služebníka.