Skip to main content

CHAPTER SEVENTEEN

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Mother Pārvatī Curses Citraketu

Matka Pārvatī proklíná Citraketua

The Seventeenth Chapter is summarized as follows. This chapter describes Citraketu’s receiving the body of an asura, or demon, because of joking with Lord Śiva.

Sedmnáctá kapitola popisuje, jak Citraketu získal tělo asury, démona, kvůli tomu, že žertoval s Pánem Śivou. Zde je ve stručnosti její obsah:

After personally talking with the Supreme Personality of Godhead, King Citraketu enjoyed life in his airplane with the women of the Vidyādhara planet. Engaging in the congregational chanting of the glories of the Lord, he began flying his plane and traveling in outer space. One day while traveling like this, he wandered into the bowers of Sumeru Mountain, where he came upon Lord Śiva embracing Pārvatī, surrounded by an assembly of Siddhas, Cāraṇas and great sages. Seeing Lord Śiva in that situation, Citraketu laughed very loudly, but Pārvatī became very angry at him and cursed him. Because of this curse, Citraketu later appeared as the demon Vṛtrāsura.

Král Citraketu si poté, co osobně hovořil s Nejvyšší Osobností Božství, užíval ve svém letadle života s ženami z planety Vidyādharů. Začal létat meziplanetárním prostorem a společně s nimi opěvoval slávu Pána. Jednoho dne na svých cestách navštívil stinná loubí hory Sumeru, kde spatřil Pána Śivu objímajícího Pārvatī ve shromáždění Siddhů, Cāraṇů a velkých mudrců. Když Citraketu viděl Pána Śivu v této situaci, hlasitě se smál, a Pārvatī se na něho proto velice rozhněvala a proklela ho. Kvůli této kletbě se později zjevil jako démon Vṛtrāsura.

Citraketu, however, was not at all afraid of Pārvatī’s curse, and thus he spoke as follows: “Everyone in human society enjoys happiness and distress according to his past deeds and in this way travels in the material world. Therefore no one is responsible for his happiness and distress. One is controlled by the influence of material nature in the material world, yet one thinks himself the doer of everything. In this material world, which is made of the external energy of the Supreme Lord, one is sometimes cursed and sometimes favored, and thus he sometimes enjoys in the upper planetary systems and sometimes suffers in the lower planets, but all these situations are the same because they are within this material world. None of these positions has any factual existence, for all of them are temporary. The Supreme Personality of Godhead is the ultimate controller because the material world is created, maintained and annihilated under His control while He nonetheless remains neutral to these different transformations of the material world in time and space. The material, external energy of the Supreme Personality of Godhead is in charge of this material world. The Lord helps the world by creating situations for the living entities within it.”

Citraketu však neměl z Pārvatina prokletí vůbec žádný strach a promluvil následovně: “Každý člen lidské společnosti prožívá štěstí a neštěstí podle svých minulých činů a takto putuje hmotným světem. Nikdo tedy není za své štěstí a neštěstí zodpovědný. Živá bytost v hmotném světě podléhá vlivu hmotné přírody, ale přesto se považuje za konatele všeho. V tomto světě, který tvoří vnější energie Nejvyššího Pána, je někdy prokleta a jindy obdařena přízní, a tak si někdy užívá na vyšších planetárních soustavách a jindy trpí na nižších. Všechny tyto podmínky jsou však na stejné úrovni, protože se nacházejí v hmotném světě. Existence žádné z nich není faktická, protože jsou všechny dočasné. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je svrchovaným vládcem, neboť hmotný svět je stvořen, udržován a zničen pod Jeho dohledem, ale On přesto zůstává ke všem těmto proměnám hmotného světa probíhajícím v čase a prostoru neutrální. O tento hmotný svět se stará Jeho hmotná, vnější energie. Pán světu pomáhá tak, že vytváří podmínky pro živé bytosti, které v něm žijí.”

When Citraketu spoke in this way, all the members in the great assembly in which Lord Śiva and Pārvatī were present were astonished. Then Lord Śiva began speaking about the devotees of the Lord. A devotee is neutral in all conditions of life, whether in the heavenly planets or hellish planets, whether liberated from the material world or conditioned by it, and whether blessed with happiness or subjected to distress. These are all merely dualities created by the external energy. Being influenced by the external energy, the living entity accepts a gross and subtle material body, and in this illusory position he apparently suffers miseries, although everyone is part and parcel of the Supreme Lord. The so-called demigods consider themselves independent lords, and in this way they are misled from understanding that all living entities are part of the Supreme. This chapter concludes by glorifying the devotee and the Supreme Personality of Godhead.

Když Citraketu mluvil, všichni členové velkého shromáždění, v němž byl přítomný Pán Śiva s Pārvatī, žasli. Pán Śiva pak začal hovořit o oddaných Nejvyššího Pána. Oddaný je neutrální v jakýchkoliv podmínkách—ať je na nebeských či pekelných planetách, osvobozený z hmotného světa či jím podmíněný, požehnaný štěstím či prožívající neštěstí. To vše jsou pouze duality vytvořené vnější energií. Pod jejím vlivem přijímá každá živá bytost hrubohmotné a jemnohmotné tělo a v tomto iluzorním postavení navenek trpí, přestože je nedílnou částí Nejvyššího Pána. Takzvaní polobozi se považují za nezávislé pány, a tak jsou připraveni o pochopení, že všechny živé bytosti jsou části Nejvyššího. Tuto kapitolu uzavírá oslava oddaného a Nejvyšší Osobnosti Božství.

Text 1:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī said: After offering obeisances to the direction from which Ananta, the Supreme Personality of Godhead, had disappeared, Citraketu began traveling in outer space as the head of the Vidyādharas.
Sloka 1:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī řekl: Poté, co se Citraketu poklonil ve směru, kde Ananta, Nejvyšší Osobnost Božství, zmizel, začal cestovat meziplanetárním prostorem jako vládce Vidyādharů.
Texts 2-3:
Being praised by great sages and saints and by the inhabitants of Siddhaloka and Cāraṇaloka, Citraketu, the most powerful mystic yogī, wandered about enjoying life for millions of years. With bodily strength and senses free from deterioration, he traveled within the valleys of Sumeru Mountain, which is the place of perfection for various kinds of mystic power. In those valleys he enjoyed life with the women of Vidyādhara-loka by chanting the glories of the Supreme Lord, Hari.
Sloka 2-3:
Citraketu, nejmocnější mystický yogī velebený velkými mudrci a světci a obyvateli Siddhaloky a Cāraṇaloky, putoval a radoval se ze života milióny let, s neubývající silou těla a smyslů. Cestoval údolími hory Sumeru, kde lze dokonale rozvinout různé druhy mystických sil. V těchto údolích si se ženami z Vidyādhara-loky užíval života opěvováním slávy Nejvyššího Pána, Hariho.
Texts 4-5:
One time while King Citraketu was traveling in outer space on a brilliantly effulgent airplane given to him by Lord Viṣṇu, he saw Lord Śiva, surrounded by Siddhas and Cāraṇas. Lord Śiva was sitting in an assembly of great saintly persons and embracing Pārvatī on his lap with his arm. Citraketu laughed loudly and spoke, within the hearing of Pārvatī.
Sloka 4-5:
Jednou když král Citraketu cestoval meziplanetárním prostorem v oslnivě zářícím letadle, které mu daroval Pán Viṣṇu, uviděl Pána Śivu obklopeného Siddhy a Cāraṇy. Pán Śiva seděl ve shromáždění velkých světců a jednou rukou objímal Pārvatī, sedící na jeho klíně. Citraketu se hlasitě rozesmál a v doslechu Pārvatī pak promluvil.
Text 6:
Citraketu said: Lord Śiva, the spiritual master of the general populace, is the best of all living entities who have accepted material bodies. He enunciates the system of religion. Yet how wonderful it is that he is embracing his wife, Pārvatī, in the midst of an assembly of great saintly persons.
Sloka 6:
Citraketu řekl: Pán Śiva, duchovní mistr lidstva, je nejlepší z živých bytostí, které přijaly hmotná těla. Je tím, kdo vyslovuje pravidla náboženství. Jak úžasné však je, že objímá svou manželku Pārvatī uprostřed shromáždění velkých světců.
Text 7:
Lord Śiva, whose hair is matted on his head, has certainly undergone great austerities and penances. Indeed, he is the president in the assembly of strict followers of Vedic principles. Nonetheless, he is seated with his wife on his lap in the midst of saintly persons and is embracing her as if he were a shameless, ordinary human being.
Sloka 7:
Pán Śiva, který má spletené vlasy, nepochybně podstupuje tvrdou askezi. Je dokonce předsedou sněmu striktních následovníků védských zásad. Přesto sedí uprostřed světců s manželkou na klíně a objímá ji, jako by byl nestydatou, obyčejnou lidskou bytostí.
Text 8:
Ordinary conditioned persons generally embrace their wives and enjoy their company in solitary places. How wonderful it is that Lord Mahādeva, although a great master of austerity, is embracing his wife openly in the midst of an assembly of great saints.
Sloka 8:
Obyčejní podmínění lidé obvykle objímají své manželky v ústraní a tam si užívají jejich společnosti. Jak je úžasné, že Pán Mahādeva — přestože je velkým mistrem askeze — veřejně objímá svou manželku ve shromáždění velkých světců.
Text 9:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī continued: My dear King, after hearing Citraketu’s statement, Lord Śiva, the most powerful personality, whose knowledge is fathomless, simply smiled and remained silent, and all the members of the assembly followed the lord by not saying anything.
Sloka 9:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj drahý králi, Pán Śiva—nejmocnější osobnost, jejíž poznání je nezměrné — se poté, co slyšel Citraketuova slova, pouze usmíval a neřekl ani slovo. Všichni členové shromáždění ho následovali a také mlčeli.
Text 10:
Not knowing the prowess of Lord Śiva and Pārvatī, Citraketu strongly criticized them. His statements were not at all pleasing, and therefore the goddess Pārvatī, being very angry, spoke as follows to Citraketu, who thought himself better than Lord Śiva in controlling the senses.
Sloka 10:
Citraketu neznal moc Pána Śivy a Pārvatī a ostře je kritizoval. Jeho výroky nebyly vůbec příjemné. Bohyně Pārvatī se nesmírně rozhněvala a promluvila k Citraketuovi, který si o sobě myslel, že je v ovládání smyslů lepší než Pán Śiva.
Text 11:
The goddess Pārvatī said: Alas, has this upstart now received a post from which to punish shameless persons like us? Has he been appointed ruler, carrier of the rod of punishment? Is he now the only master of everything?
Sloka 11:
Bohyně Pārvatī řekla: Jen se podívejme — získal snad nyní tento povýšenec postavení, díky kterému může trestat nestoudné osoby, jako jsme my? Byl snad ustanovený vládcem, jenž třímá žezlo trestu? Je teď on jediným pánem všeho?
Text 12:
Alas, Lord Brahmā, who has taken his birth from the lotus flower, does not know the principles of religion, nor do the great saints like Bhṛgu and Nārada, nor the four Kumāras, headed by Sanat-kumāra. Manu and Kapila have also forgotten the religious principles. I suppose it to be because of this that they have not tried to stop Lord Śiva from behaving improperly.
Sloka 12:
Běda, Pán Brahmā, který se narodil z lotosového květu, nezná zásady náboženství, a neznají je ani velcí světci, jako jsou Bhṛgu a Nārada, ani čtyři Kumārové v čele se Sanat-kumārou. Manu a Kapila je také zapomněli. Domnívám se, že to musí být důvod, proč se nesnažili zastavit Pána Śivu v jeho nesprávném chování.
Text 13:
This Citraketu is the lowest of kṣatriyas, for he has impudently overridden Brahmā and the other demigods by insulting Lord Śiva, upon whose lotus feet they always meditate. Lord Śiva is personified religion and the spiritual master of the entire world, and therefore Citraketu must be punished.
Sloka 13:
Citraketu je nejnižší z kṣatriyů, protože se drze povyšuje nad Brahmu a další polobohy tím, že uráží Pána Śivu, o jehož lotosových nohách tito polobozi neustále meditují. Pán Śiva je zosobněním náboženství a duchovním mistrem celého světa, a Citraketu proto musí být potrestán.
Text 14:
This person is puffed up because of his achievements, thinking, “I am the best.” He does not deserve to approach the shelter of Lord Viṣṇu’s lotus feet, which are worshiped by all saintly persons, for he is impudent, thinking himself greatly important.
Sloka 14:
Tento člověk je pyšný díky svým dosaženým úspěchům a myslí si: “Já jsem nejlepší.” Nezaslouží si dosáhnout útočiště lotosových nohou Pána Viṣṇua, které uctívají všichni světci, protože je drzý a považuje se za velice důležitého.
Text 15:
O impudent one, my dear son, now take birth in a low, sinful family of demons so that you will not commit such an offense again toward exalted, saintly persons in this world.
Sloka 15:
Můj milý, nestoudný synu, nyní se narodíš v nízké, hříšné rodině démonů, abys již nespáchal žádný další přestupek vůči vznešeným světcům tohoto světa.
Text 16:
Śrī Śukadeva Gosvāmī continued: My dear King Parīkṣit, when Citraketu was cursed by Pārvatī, he descended from his airplane, bowed before her with great humility and pleased her completely.
Sloka 16:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi Parīkṣite, když Pārvatī Citraketua proklela, sestoupil ze svého letadla, s velkou pokorou se před ní poklonil a dokonale ji uspokojil.
Text 17:
Citraketu said: My dear mother, with my own hands folded together I accept the curse upon me. I do not mind the curse, for happiness and distress are given by the demigods as a result of one’s past deeds.
Sloka 17:
Citraketu řekl: Má drahá matko, se sepjatýma rukama přijímám tvé prokletí. Nevadí mi, protože štěstí a neštěstí udílejí každému polobozi jako výsledek jeho minulých činů.
Text 18:
Deluded by ignorance, the living entity wanders in the forest of this material world, enjoying the happiness and distress resulting from his past deeds, everywhere and at all times. [Therefore, my dear mother, neither you nor I am to be blamed for this incident.]
Sloka 18:
Živá bytost, která je zmatena nevědomostí, putuje lesem tohoto hmotného světa a vždy a všude si užívá štěstí a neštěstí, jež pocházejí z jejích minulých činů. (Má drahá matko, za tuto událost tedy nelze vinit ani tebe, ani mě.)
Text 19:
In this material world, neither the living entity himself nor others [friends and enemies] are the cause of material happiness and distress. But because of gross ignorance, the living entity thinks that he and others are the cause.
Sloka 19:
Ani sama živá bytost, ani druzí (přátelé a nepřátelé) nejsou v tomto světě příčinou hmotného štěstí a neštěstí. Z naprosté nevědomosti však živá bytost považuje za příčinu právě sebe a ostatní.
Text 20:
This material world resembles the waves of a constantly flowing river. Therefore, what is a curse and what is a favor? What are the heavenly planets, and what are the hellish planets? What is actually happiness, and what is actually distress? Because the waves flow constantly, none of them has an eternal effect.
Sloka 20:
Tento hmotný svět připomíná vlny neustále plynoucí řeky. Co je tedy prokletí a co je projev přízně? Co jsou nebeské a co pekelné planety? Co je ve skutečnosti štěstí a co je neštěstí? Vlny se valí neustále, a žádná z nich proto nemá věčné účinky.
Text 21:
The Supreme Personality of Godhead is one. Unaffected by the conditions of the material world, He creates all the conditioned souls by His own personal potency. Because of being contaminated by the material energy, the living entity is put into ignorance and thus into different conditions of bondage. Sometimes, by knowledge, the living entity is given liberation. In sattva-guṇa and rajo-guṇa, he is subjected to happiness and distress.
Sloka 21:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je jeden. Aniž by byl ovlivněn podmínkami hmotného světa, tvoří Svou osobní energií všechny podmíněné duše. Živá bytost je kvůli svému znečištění hmotnou energií umístěna do nevědomosti, a tím do různých podmínek otroctví. Díky poznání někdy získá osvobození. V sattva-guṇě a rajo-guṇě jen podléhá štěstí a neštěstí.
Text 22:
The Supreme Personality of Godhead is equally disposed toward all living entities. Therefore no one is very dear to Him, and no one is a great enemy for Him; no one is His friend, and no one is His relative. Being unattached to the material world, He has no affection for so-called happiness or hatred for so-called distress. The two terms happiness and distress are relative. Since the Lord is always happy, for Him there is no question of distress.
Sloka 22:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je rovnocenně nakloněn všem živým bytostem. Nikdo Mu proto není velice drahý a nikdo pro Něho není velký nepřítel; nikdo není Jeho přítelem a nikdo Jeho příbuzným. Jelikož je odpoutaný od hmotného světa, nemá zalíbení v takzvaném štěstí a necítí žádnou zášť k takzvanému neštěstí. Tyto dva pojmy — štěstí a neštěstí—jsou relativní. Pán je neustále šťastný, a neštěstí pro Něho tedy nepřipadá v úvahu.
Text 23:
Although the Supreme Lord is unattached to our happiness and distress according to karma, and although no one is His enemy or favorite, He creates pious and impious activities through the agency of His material potency. Thus for the continuation of the materialistic way of life He creates happiness and distress, good fortune and bad, bondage and liberation, birth and death.
Sloka 23:
Přestože Nejvyšší Pán není připoutaný k našemu štěstí a neštěstí, jež odpovídá karmě, a přestože nikdo není Jeho nepřítel či oblíbenec, prostřednictvím Své hmotné energie vytváří zbožné a bezbožné činnosti. Tak tvoří štěstí a neštěstí, příznivý a nepříznivý osud, otroctví a osvobození a také zrození a smrt, aby zajistil pokračování materialistického způsobu života.
Text 24:
O mother, you are now unnecessarily angry, but since all my happiness and distress are destined by my past activities, I do not plead to be excused or relieved from your curse. Although what I have said is not wrong, please let whatever you think is wrong be pardoned.
Sloka 24:
Ó matko, jsi nyní zbytečně rozhněvaná, ale jelikož je všechno mé štěstí a neštěstí předurčené mými minulými činnostmi, nežádám, abych byl zbaven tvého prokletí. I když jsem neřekl nic špatného, nechť je mi prosím vše, co považuješ za špatné, odpuštěno.
Text 25:
Śrī Śukadeva Gosvāmī continued: O King Parīkṣit, subduer of the enemy, after Citraketu satisfied Lord Śiva and his wife, Pārvatī, he boarded his airplane and left as they looked on. When Lord Śiva and Pārvatī saw that Citraketu, although informed of the curse, was unafraid, they smiled, being fully astonished by his behavior.
Sloka 25:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó králi Parīkṣite, přemožiteli nepřátel, když Citraketu uspokojil Pána Śivu a jeho manželku Pārvatī, nastoupil do svého letadla a odletěl, provázen jejich pohledem. Když Śiva a Pārvatī viděli, že se nebojí, přestože slyšel prokletí, usmívali se v úžasu nad jeho chováním.
Text 26:
Thereafter, in the presence of the great sage Nārada, the demons, the inhabitants of Siddhaloka, and his personal associates, Lord Śiva, who is most powerful, spoke to his wife, Pārvatī, while they all listened.
Sloka 26:
Poté Pán Śiva, který je velice mocný, oslovil v přítomnosti velkého mudrce Nārady, démonů, obyvatel Siddhaloky a svých osobních společníků svou manželku Pārvatī, zatímco všichni naslouchali.
Text 27:
Lord Śiva said: My dear beautiful Pārvatī, have you seen the greatness of the Vaiṣṇavas? Being servants of the servants of the Supreme Personality of Godhead, Hari, they are great souls and are not interested in any kind of material happiness.
Sloka 27:
Pán Śiva řekl: Má milá, krásná Pārvatī, viděla jsi, jak vznešení jsou vaiṣṇavové? Jsou to velké duše, neboť slouží služebníkům Nejvyšší Osobnosti Božství, Hariho, a nezajímají se o žádné hmotné štěstí.
Text 28:
Devotees solely engaged in the devotional service of the Supreme Personality of Godhead, Nārāyaṇa, never fear any condition of life. For them the heavenly planets, liberation and the hellish planets are all the same, for such devotees are interested only in the service of the Lord.
Sloka 28:
Oddaní, kteří jsou zaměstnaní výhradně oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství, Nārāyaṇovi, se nikdy nebojí žádných životních podmínek. Nebeské planety, osvobození a pekelné planety pro ně znamenají jedno a totéž, neboť je zajímá pouze služba Pánu.
Text 29:
Because of the actions of the Supreme Lord’s external energy, the living entities are conditioned in contact with material bodies. The dualities of happiness and distress, birth and death, curses and favors, are natural by-products of this contact in the material world.
Sloka 29:
Živé bytosti jsou kvůli působení vnější energie Nejvyššího Pána podmíněné, když jsou ve styku s hmotnými těly. Duality v podobě štěstí a neštěstí, zrození a smrti, prokletí a projevů přízně jsou přirozené vedlejší produkty tohoto styku v hmotném světě.
Text 30:
As one mistakenly considers a flower garland to be a snake or experiences happiness and distress in a dream, so, in the material world, by a lack of careful consideration, we differentiate between happiness and distress, considering one good and the other bad.
Sloka 30:
Stejně jako člověk mylně považuje girlandu z květin za hada nebo prožívá štěstí a neštěstí ve snu, tak v hmotném světě kvůli nedostatku důkladného uvážení rozlišujeme mezi štěstím a neštěstím a považujeme jedno za dobré a druhé za špatné.
Text 31:
Persons engaged in devotional service to Lord Vāsudeva, Kṛṣṇa, have naturally perfect knowledge and detachment from this material world. Therefore such devotees are not interested in the so-called happiness or so-called distress of this world.
Sloka 31:
Ti, kdo oddaně slouží Pánu Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, přirozeně vlastní dokonalé poznání a odpoutanost od tohoto hmotného světa. Takoví oddaní se proto nezajímají o takzvané štěstí nebo takzvané neštěstí v tomto světě.
Text 32:
Neither I [Lord Śiva], nor Brahmā, nor the Aśvinī-kumāras, nor Nārada or the other great sages who are Brahmā’s sons, nor even the demigods can understand the pastimes and personality of the Supreme Lord. Although we are part of the Supreme Lord, we consider ourselves independent, separate controllers, and thus we cannot understand His identity.
Sloka 32:
Zábavy a osobnost Nejvyššího Pána nechápu ani já (Pán Śiva), ani Brahmā, Aśvinī-kumārové, Nārada či další velcí mudrci, kteří jsou Brahmovými syny. Nechápou je dokonce ani polobozi. I když jsme částmi Pána, považujeme se za nezávislé, samostatné vládce, a proto nemůžeme pochopit Jeho totožnost.
Text 33:
He holds no one as very dear and no one as inimical. He has no one for His own relative, and no one is alien to Him. He is actually the soul of the soul of all living entities. Thus He is the auspicious friend of all living beings and is very near and dear to all of them.
Sloka 33:
Nikdo Mu není velmi drahý a nikdo Mu není nepřítelem. Nikoho nemá za Svého příbuzného a nikdo Mu není cizí. Je ve skutečnosti duší duše všech živých bytostí. Je tedy přítelem všech živých bytostí a je jim všem velice blízký a milý.
Texts 34-35:
This magnanimous Citraketu is a dear devotee of the Lord. He is equal to all living entities and is free from attachment and hatred. Similarly, I am also very dear to Lord Nārāyaṇa. Therefore, no one should be astonished to see the activities of the most exalted devotees of Nārāyaṇa, for they are free from attachment and envy. They are always peaceful, and they are equal to everyone.
Sloka 34-35:
Tento velkodušný Citraketu je drahým oddaným Pána. Pohlíží na všechny živé bytosti stejně a je osvobozený od připoutanosti a nenávisti. Také já jsem velice drahý Pánu Nārāyaṇovi. Nikdo by se tedy neměl divit, když vidí činnosti nejvznešenějších oddaných Nārāyaṇa, neboť jsou zbaveni připoutanosti a zášti. Zůstávají vždy klidní a jsou stejně nakloněni všem.
Text 36:
Śrī Śukadeva Gosvāmī said: O King, after hearing this speech by her husband, the demigoddess [Umā, the wife of Lord Śiva] gave up her astonishment at the behavior of King Citraketu and became steady in intelligence.
Sloka 36:
Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó králi, když polobohyně (Umā, manželka Pána Śivy) vyslechla tuto řeč svého manžela, přestala se chování krále Citraketua divit a ustálila svou inteligenci.
Text 37:
The great devotee Citraketu was so powerful that he was quite competent to curse mother Pārvatī in retaliation, but instead of doing so he very humbly accepted the curse and bowed his head before Lord Śiva and his wife. This is very much to be appreciated as the standard behavior of a Vaiṣṇava.
Sloka 37:
Velký oddaný Citraketu měl takovou moc, že byl zcela způsobilý matku Pārvatī na oplátku také proklít, ale místo toho jen s velkou pokorou kletbu přijal a Pánu Śivovi a jeho manželce se poklonil. To je třeba vysoce hodnotit jako standardní chování vaiṣṇavy.
Text 38:
Being cursed by mother Durgā [Bhavānī, the wife of Lord Śiva], that same Citraketu accepted birth in a demoniac species of life. Although still fully equipped with transcendental knowledge and practical application of that knowledge in life, he appeared as a demon at the fire sacrifice performed by Tvaṣṭā, and thus he became famous as Vṛtrāsura.
Sloka 38:
Tentýž Citraketu se kvůli prokletí od matky Durgy (Bhavānī, manželky Pána Śivy) narodil v démonském druhu života. Ačkoliv byl stále plně obeznámený s transcendentálním poznáním a jeho praktickým uplatněním v životě, zjevil se jako démon při ohnivé oběti, kterou vykonával Tvaṣṭā, a tak začal být známý jako Vṛtrāsura.
Text 39:
My dear King Parīkṣit, you inquired from me how Vṛtrāsura, a great devotee, took birth in a demoniac family. Thus I have tried to explain to you everything about this.
Sloka 39:
Můj milý králi Parīkṣite, ptal ses mě, jak došlo k tomu, že se Vṛtrāsura, velký oddaný, objevil v rodu démonů. Snažil jsem se ti to tedy vše dopodrobna vyložit.
Text 40:
Citraketu was a great devotee [mahātmā]. If one hears this history of Citraketu from a pure devotee, the listener also is freed from the conditional life of material existence.
Sloka 40:
Citraketu byl velký oddaný (mahātmā). Vyslechne-li člověk tento příběh o Citraketuovi od čistého oddaného, bude i on vysvobozen z podmíněného, hmotného života.
Text 41:
One who rises from bed early in the morning and recites this history of Citraketu, controlling his words and mind and remembering the Supreme Personality of Godhead, will return home, back to Godhead, without difficulty.
Sloka 41:
Ten, kdo vstává časně ráno a přednáší tento historický příběh o Citraketuovi, přičemž ovládá slova a mysl a vzpomíná na Nejvyšší Osobnost Božství, se bez potíží vrátí domů, zpátky k Bohu.