Text 37

Sloka 37

Devanagari

Dévanágarí

इति भागवतो देव्या: प्रतिशप्तुमलन्तम: ।
मूर्ध्ना स जगृहे शापमेतावत्साधुलक्षणम् ॥ ३७ ॥

Text

Verš

iti bhāgavato devyāḥ
pratiśaptum alantamaḥ
mūrdhnā sa jagṛhe śāpam
etāvat sādhu-lakṣaṇam

Synonyms

Synonyma

iti — thus; bhāgavataḥ — the most exalted devotee; devyāḥ — of Pārvatī; pratiśaptum — to make a counter-curse; alantamaḥ — able in all respects; mūrdhnā — with his head; saḥ — he (Citraketu); jagṛhe — accepted; śāpam — the curse; etāvat — this much; sādhu-lakṣaṇam — the symptom of a devotee.

iti — takto; bhāgavataḥ — nejvznešenější oddaný; devyāḥ — Pārvatī; pratiśaptum — proklít na oplátku; alantamaḥ — schopný po všech stránkách; mūrdhnā — svou hlavou; saḥ — on (Citraketu); jagṛhe — přijal; śāpam — prokletí; etāvat — tolik; sādhu-lakṣaṇam — příznak oddaného.

Translation

Překlad

The great devotee Citraketu was so powerful that he was quite competent to curse mother Pārvatī in retaliation, but instead of doing so he very humbly accepted the curse and bowed his head before Lord Śiva and his wife. This is very much to be appreciated as the standard behavior of a Vaiṣṇava.

Velký oddaný Citraketu měl takovou moc, že byl zcela způsobilý matku Pārvatī na oplátku také proklít, ale místo toho jen s velkou pokorou kletbu přijal a Pánu Śivovi a jeho manželce se poklonil. To je třeba vysoce hodnotit jako standardní chování vaiṣṇavy.

Purport

Význam

Upon being informed by Lord Śiva, mother Pārvatī could understand that she was wrong in cursing Citraketu. King Citraketu was so exalted in his character that in spite of being wrongly cursed by Pārvatī, he immediately descended from his airplane and bowed his head before the mother, accepting her curse. This has already been explained: nārāyaṇa-parāḥ sarve na kutaścana bibhyati. Citraketu very sportingly felt that since the mother wanted to curse him, he could accept this curse just to please her. This is called sādhu-lakṣaṇam, the characteristic of a sādhu, or a devotee. As explained by Śrī Caitanya Mahāprabhu, tṛṇād api sunīcena taror api sahiṣṇunā. A devotee should always be very humble and meek and should offer all respect to others, especially to superiors. Being protected by the Supreme Personality of Godhead, a devotee is always powerful, but a devotee does not wish to show his power unnecessarily. However, when a less intelligent person has some power, he wants to use it for sense gratification. This is not the behavior of a devotee.

Když Pán Śiva matku Pārvatī poučil, pochopila, že prokletí Citraketua byla chyba. Král Citraketu byl tak vznešeného charakteru, že i když ho matka Pārvatī chybně proklela, okamžitě sestoupil ze svého letadla, poklonil se jí a přijal její kletbu. To již bylo vysvětleno: nārāyaṇa-parāḥ sarve na kutaścana bibhyati. Citraketu byl čestný a cítil, že jelikož ho Pārvatī chtěla proklít, může toto prokletí přijmout, jen aby ji potěšil. Tomu se říká sādhu-lakṣaṇam, vlastnost sādhua neboli oddaného. Jak vysvětlil Śrī Caitanya Mahāprabhu: tṛṇād api sunīcena taror api sahiṣṇunā. Oddaný má být vždy velice pokorný a mírný a vzdávat veškerou úctu druhým, zvláště výše postaveným. Jelikož ho chrání Nejvyšší Osobnost Božství, je vždy mocný, ale nechce svou moc projevovat zbytečně. Když má však nějakou moc méně inteligentní člověk, chce ji využít k tomu, aby získal smyslový požitek. Tak se oddaný nikdy nechová.