Text 5

Sloka 5

Devanagari

Dévanágarí

मुक्तानामपि सिद्धानां नारायणपरायण: ।
सुदुर्लभ: प्रशान्तात्मा कोटिष्वपि महामुने ॥ ५ ॥

Text

Verš

muktānām api siddhānāṁ
nārāyaṇa-parāyaṇaḥ
su-durlabhaḥ praśāntātmā
koṭiṣv api mahā-mune

Synonyms

Synonyma

muktānām — of those who are liberated during this life (who are unattached to the bodily comforts of society, friendship and love); api — even; siddhānām — who are perfect (because they understand the insignificance of bodily comforts); nārāyaṇa-parāyaṇaḥ — a person who has concluded that Nārāyaṇa is the Supreme; su-durlabhaḥ — very rarely found; praśānta — fully pacified; ātmā — whose mind; koṭiṣu* — out of millions and trillions; api — even; mahā-mune — O great sage.

muktānām — z těch, kdo jsou osvobození za tohoto života (nepřipoutaní k tělesnému pohodlí, které poskytuje společnost, přátelství a láska); api — i; siddhānām — kdo jsou dokonalí (protože chápou, jak je tělesné pohodlí bezvýznamné); nārāyaṇa-parāyaṇaḥ — ten, kdo došel k závěru, že Nārāyaṇa je Nejvyšší; su-durlabhaḥ — jehož najít je velice vzácné; praśānta — zcela klidná; ātmā — jehož mysl; koṭiṣu — z miliónů a biliónů; api — i; mahā-mune — ó velký mudrci.

Translation

Překlad

O great sage, among many millions who are liberated and perfect in knowledge of liberation, one may be a devotee of Lord Nārāyaṇa, or Kṛṣṇa. Such devotees, who are fully peaceful, are extremely rare.

Ó velký mudrci, z mnoha miliónů osvobozených osob vlastnících dokonalé poznání o osvobození je možná jeden oddaný Pána Nārāyaṇa, Kṛṣṇy. Takoví oddaní, kteří jsou naprosto klidní, jsou nesmírně vzácní.

Purport

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura gives the following purport to this verse. Simply desiring mukti, or liberation, is insufficient; one must become factually liberated. When one understands the futility of the materialistic way of life, one becomes advanced in knowledge, and therefore he situates himself in the vānaprastha order, unattached to family, wife and children. One should then further progress to the platform of sannyāsa, the actual renounced order, never to fall again and be afflicted by materialistic life. Even though one desires to be liberated, this does not mean he is liberated. Only rarely is someone liberated. Indeed, although many men take sannyāsa to become liberated, because of their imperfections they again become attached to women, material activities, social welfare work and so on.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dává k tomuto verši následující výklad. Pouze toužit po mukti neboli osvobození nestačí; je třeba se stát skutečně osvobozeným. Když člověk pochopí marnost materialistického způsobu života, pokročí v poznání, a v důsledku toho přijme stav vānaprasthy, kde nebude připoután k rodině, manželce a dětem. Potom by měl dále pokročit na úroveň skutečného stavu odříkání (sannyāsa), aby již nikdy nepoklesl a nebyl ovlivněn materialistickým životem. I když někdo touží po osvobození, ještě to neznamená, že je osvobozen. Získat osvobození je velice vzácné. Mnoho mužů kvůli tomu přijímá sannyās, ale kvůli svým nedokonalostem znovu vyvinou připoutanost k ženám, hmotnému jednání, veřejně prospěšným činnostem a tak dále.

Jñānīs, yogīs and karmīs devoid of devotional service are called offenders. Śrī Caitanya Mahāprabhu says, māyāvādī kṛṣṇe aparādhī: one who thinks that everything is māyā instead of thinking that everything is Kṛṣṇa is called an aparādhī, or offender. Although the Māyāvādīs, impersonalists, are offenders at the lotus feet of Kṛṣṇa, they may nonetheless be counted among the siddhas, those who have realized the self. They may be considered nearer to spiritual perfection because at least they have realized what spiritual life is. If such a person becomes nārāyaṇa-parāyaṇa, a devotee of Lord Nārāyaṇa, he is better than a jīvan-mukta, one who is liberated or perfect. This requires higher intelligence.

Jñānī, yogīni a karmī, kteří nevykonávají oddanou službu, se dopouštějí přestupků. Śrī Caitanya Mahāprabhu říká: māyāvādī kṛṣṇe aparādhī—kdo si myslí, že všechno je māyā, místo aby si myslel, že všechno je Kṛṣṇa, je aparādhī, “ten, kdo páchá přestupky”. I když se māyāvādīni, impersonalisté, dopouštějí přestupků u lotosových nohou Kṛṣṇy, přesto je lze počítat mezi siddhy neboli ty, kdo realizovali své vlastní já. Lze o nich říci, že jsou blíže k duchovní dokonalosti, protože alespoň realizovali, co je duchovní život. Pokud se někdo takový stane oddaným Pána Nārāyaṇa (nārāyaṇa-parāyaṇa), je lepší než ten, kdo je osvobozený či dokonalý (jīvan-mukta), neboť to vyžaduje vyšší inteligenci.

There are two kinds of jñānīs. One is inclined to devotional service and the other to impersonal realization. Impersonalists generally undergo great endeavor for no tangible benefit, and therefore it is said that they are husking paddy that has no grain (sthūla-tuṣāvaghātinaḥ). The other class of jñānīs, whose jñāna is mixed with bhakti, are also of two kinds — those who are devoted to the so-called false form of the Supreme Personality of Godhead and those who understand the Supreme Personality of Godhead as sac-cid-ānanda-vigraha, the actual spiritual form. The Māyāvādī devotees worship Nārāyaṇa or Viṣṇu with the idea that Viṣṇu has accepted a form of māyā and that the ultimate truth is actually impersonal. The pure devotee, however, never thinks that Viṣṇu has accepted a body of māyā; instead, he knows perfectly well that the original Absolute Truth is the Supreme Person. Such a devotee is actually situated in knowledge. He never merges in the Brahman effulgence. As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32):

Existují dva druhy jñānīch. Jeden tíhne k oddané službě a druhý k neosobní realizaci. Impersonalisté obvykle podstupují velké úsilí bez jakéhokoliv hmatatelného prospěchu, a proto je řečeno, že loupou rýži, která nemá žádná zrna (sthūla-tuṣāvaghātinaḥ). Jñānī z druhé skupiny, jejichž jñāna je smíšená s bhakti, jsou rovněž dvou druhů — ti, kdo jsou oddáni takzvané iluzorní podobě Nejvyšší Osobnosti Božství, a ti, kdo chápou Nejvyšší Osobnost Božství jako sac-cid-ānanda-vigrahu, skutečnou duchovní podobu. Māyāvādští oddaní uctívají Nārāyaṇa či Viṣṇua s představou, že Viṣṇu přijal podobu vytvořenou māyou a že konečná pravda je ve skutečnosti neosobní. Čistý oddaný si však nikdy nemyslí, že Viṣṇu přijal tělo vytvořené māyou; dobře ví, že původní Absolutní Pravda je Svrchovaná Osoba. Takový oddaný má skutečné poznání a nikdy nesplývá se září Brahmanu. Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32) uvádí:

ye ’nye ’ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

“O Lord, the intelligence of those who think themselves liberated but who have no devotion is impure. Even though they rise to the highest point of liberation by dint of severe penances and austerities, they are sure to fall down again into material existence, for they do not take shelter at Your lotus feet.” Evidence of this same point is also given in Bhagavad-gītā (9.11), wherein the Lord says:

“Ó Pane, inteligence těch, kdo se považují za osvobozené, ale postrádají oddanost, je nečistá. I když tvrdou askezí dospějí k nejvyššímu bodu osvobození, nevyhnutelně poklesnou zpátky do hmotné existence, protože nepřijímají útočiště u Tvých lotosových nohou.” Tutéž skutečnost dokládá Bhagavad-gītā (9.11), kde Pán říká:

avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram

“Fools deride Me when I descend in the human form. They do not know My transcendental nature and My supreme dominion over all that be.” When rascals (mūḍhas) see that Kṛṣṇa acts exactly like a human being, they deride the transcendental form of the Lord because they do not know the paraṁ bhāvam, His transcendental form and activities. Such persons are further described in Bhagavad-gītā (9.12) as follows:

“Hlupáci se Mi vysmívají, když sestupuji v lidské podobě. Neznají Mou transcendentální povahu Svrchovaného Pána všeho, co existuje.” Když darebáci (mūḍhové) vidí, že Kṛṣṇa jedná přesně jako lidská bytost, vysmívají se Pánově podobě, protože neznají paraṁ bhāvam, Jeho transcendentální povahu a činnosti. Takové osoby popisuje dále Bhagavad-gītā (9.12):

moghāśā mogha-karmāṇo
mogha-jñānā vicetasaḥ
rākṣasīm āsurīṁ caiva
prakṛtiṁ mohinīṁ śritāḥ

“Those who are thus bewildered are attracted by demoniac and atheistic views. In that deluded condition, their hopes for liberation, their fruitive activities and their culture of knowledge are all defeated.” Such persons do not know that Kṛṣṇa’s body is not material. There is no distinction between Kṛṣṇa’s body and His soul, but because less intelligent men see Kṛṣṇa as a human being, they deride Him. They cannot imagine how a person like Kṛṣṇa could be the origin of everything (govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi). Such persons are described as moghāśāḥ, baffled in their hopes. Whatever they desire for the future will be baffled. Even if they apparently engage in devotional service, they are described as moghāśāḥ because they ultimately desire to merge into the Brahman effulgence.

“Ti, kdo jsou takto zmateni, jsou přitahováni démonskými a ateistickými názory. V tomto zmateném stavu jsou zmařeny jak jejich naděje na osvobození, tak jejich plodonosné činnosti i rozvoj poznání.” Tito lidé nevědí, že Kṛṣṇovo tělo není hmotné. Mezi Kṛṣṇovým tělem a Jeho duší neexistuje rozdíl, ale jelikož méně inteligentní lidé vidí Kṛṣṇu jako lidskou bytost, vysmívají se Mu. Nedovedou si představit, jak by mohla být osoba, jako je Kṛṣṇa, původem všeho (govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi). Tito lidé jsou označováni slovem moghāśāḥ, což vyjadřuje, že všechny jejich touhy a naděje do budoucnosti budou zmařeny. Dokonce i když se zdá, že vykonávají oddanou službu, jsou moghāśāḥ, protože jejich konečným přáním je splynout se září Brahmanu.

Those who aspire to be elevated to the heavenly planets by devotional service will also be frustrated, because this is not the result of devotional service. However, they are also given a chance to engage in devotional service and be purified. As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.17):

Ty, kdo chtějí, aby jim oddaná služba zajistila dosažení nebeských planet, čeká také zklamání, protože to není výsledek oddané služby. I jim je však dána příležitost vykonávat oddanou službu a očistit se. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.17) uvádí:

śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ
puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ
hṛdy antaḥ-stho hy abhadrāṇi
vidhunoti suhṛt satām

“Śrī Kṛṣṇa, the Personality of Godhead, who is the Paramātmā [Supersoul] in everyone’s heart and the benefactor of the truthful devotee, cleanses desire for material enjoyment from the heart of the devotee who relishes His messages, which are in themselves virtuous when properly heard and chanted.”

“Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, Jenž dlí jako Paramātmā (Nadduše) v srdci každého a je dobrodincem oddaných, kteří jsou věrní pravdě, zprošťuje srdce oddaného dychtícího po poslechu Jeho poselství touhy po hmotném požitku. Jsou-li poselství Pána správně vyslyšena a přednesena, jsou sama o sobě příznivá.”

Unless the dirt within the core of one’s heart is cleansed away, one cannot become a pure devotee. Therefore the word su-durlabhaḥ (“very rarely found”) is used in this verse. Not only among hundreds and thousands, but among millions of perfectly liberated souls, a pure devotee is hardly ever found. Therefore the words koṭiṣv api are used herein. Śrīla Madhvācārya gives the following quotations from the Tantra Bhāgavata:

Dokud není odstraněna špína z hloubi srdce, nikdo se nemůže stát čistým oddaným. Proto je v tomto verši použito slovo sudurlabhaḥ (“velice vzácný”). Nejen mezi stovkami a tisíci, ale i mezi milióny dokonale osvobozených duší se lze stěží kdy setkat s čistým oddaným. Proto se zde objevuje slovo koṭiṣv api. Śrīla Madhvācārya uvádí následující citáty z Tantra Bhāgavaty:

nava-koṭyas tu devānām
ṛṣayaḥ sapta-koṭayaḥ
nārāyaṇāyanāḥ sarve
ye kecit tat-parāyaṇāḥ

“There are ninety million demigods and seventy million sages, who are all called nārāyaṇāyana, devotees of Lord Nārāyaṇa. Among them, only a few are called nārāyaṇa-parāyaṇa.”

“Existuje devadesát miliónů polobohů a sedmdesát miliónů mudrců, kteří jsou známí jako nārāyaṇāyana, oddaní Pána Nārāyaṇa, a pouze několik z nich lze nazvat nārāyaṇa-parāyaṇa.”

nārāyaṇāyanā devā
ṛṣy-ādyās tat-parāyaṇāḥ
brahmādyāḥ kecanaiva syuḥ
siddho yogya-sukhaṁ labhan

The difference between the siddhas and nārāyaṇa-parāyaṇas is that direct devotees are called nārāyaṇa-parāyaṇas whereas those who perform various types of mystic yoga are called siddhas.

Rozdíl mezi siddhy a nārāyaṇa-parāyaṇy spočívá v tom, že nārāyaṇa-parāyaṇové jsou přímí oddaní, zatímco siddhové jsou ti, kdo praktikují různé druhy mystické yogy.