Text 8

Sloka 8

Devanagari

Dévanágarí

योऽध्रुवेणात्मना नाथा न धर्मं न यश: पुमान् ।
ईहेत भूतदयया स शोच्य: स्थावरैरपि ॥ ८ ॥

Text

Verš

yo ’dhruveṇātmanā nāthā
na dharmaṁ na yaśaḥ pumān
īheta bhūta-dayayā
sa śocyaḥ sthāvarair api

Synonyms

Synonyma

yaḥ — anyone who; adhruveṇa — impermanent; ātmanā — by the body; nāthāḥ — O lords; na — not; dharmam — religious principles; na — not; yaśaḥ — fame; pumān — a person; īheta — endeavors for; bhūta-dayayā — by mercy for the living beings; saḥ — that person; śocyaḥ — pitiable; sthāvaraiḥ — by the immobile creatures; api — even.

yaḥ — každý, kdo; adhruveṇa — nestálým; ātmanā — tělem; nāthāḥ — ó vládci; na — ne; dharmam — náboženské zásady; na — ne; yaśaḥ — sláva; pumān — osoba; īheta — usiluje o; bhūta-dayayā — milostí vůči živým bytostem; saḥ — ta osoba; śocyaḥ — hodná politování; sthāvaraiḥ — nehybnými tvory; api — dokonce.

Translation

Překlad

O demigods, one who has no compassion for humanity in its suffering and does not sacrifice his impermanent body for the higher causes of religious principles or eternal glory is certainly pitied even by the immovable beings.

Ó polobozi, toho, kdo necítí slitování s trpícím lidstvem a neobětuje své dočasné tělo vyšším cílům — náboženským zásadám či věčné slávě—nepochybně litují i nehybné bytosti.

Purport

Význam

In this regard, a very exalted example was set by Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu and the Six Gosvāmīs of Vṛndāvana. Concerning Śrī Caitanya Mahāprabhu it is said in Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.34):

V této souvislosti dal velice vznešený příklad Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu a šest Gosvāmīch z Vṛndāvanu. O Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi říká Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.34):

tyaktvā sudustyaja-surepsita-rājya-lakṣmīṁ
dharmiṣṭha ārya-vacasā yad agād araṇyam
māyā-mṛgaṁ dayitayepsitam anvadhāvad
vande mahā-puruṣa te caraṇāravindam

“We offer our respectful obeisances unto the lotus feet of the Lord, upon whom one should always meditate. He left His householder life, leaving aside His eternal consort, whom even the denizens of heaven adore. He went into the forest to deliver the fallen souls, who are put into illusion by material energy.” To accept sannyāsa means to commit civil suicide, but sannyāsa is compulsory, at least for every brāhmaṇa, every first-class human being. Śrī Caitanya Mahāprabhu had a very young and beautiful wife and a very affectionate mother. Indeed, the affectionate dealings of His family members were so pleasing that even the demigods could not expect such happiness at home. Nevertheless, for the deliverance of all the fallen souls of the world, Śrī Caitanya Mahāprabhu took sannyāsa and left home when He was only twenty-four years old. He lived a very strict life as a sannyāsī, refusing all bodily comforts. Similarly, His disciples the Six Gosvāmīs were ministers who held exalted positions in society, but they also left everything to join the movement of Śrī Caitanya Mahāprabhu. Śrīnivāsa Ācārya says:

“S úctou se klaníme lotosovým nohám Pána, o Němž by měl každý neustále meditovat. Zanechal života hospodáře a opustil Svou věčnou choť, kterou uctívají i obyvatelé nebeských planet. Odešel do lesa, aby vysvobodil pokleslé duše, které hmotná energie uvrhla do iluze.” Přijmout sannyās znamená spáchat společenskou sebevraždu, ale je to povinnost—alespoň pro každého brāhmaṇu, každou prvotřídní lidskou bytost. Śrī Caitanya Mahāprabhu měl velmi mladou a krásnou manželku a také milující matku, a láskyplné vztahy Jeho rodinných příslušníků byly tak příjemné, že ani polobozi nemohou doma očekávat takové štěstí. On však přesto přijal sannyās a odešel z domova, když Mu bylo pouhých dvacet čtyři let, aby vysvobodil všechny pokleslé duše světa. Žil velice striktním životem sannyāsīna a odmítal veškeré tělesné pohodlí. Podobně Jeho žáci — Gosvāmī z Vṛndāvanu — byli ministři zastávající vznešená místa ve společnosti, ale i oni všechno opustili, aby se připojili k hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śrīnivāsa Ācārya říká:

tyaktvā tūrṇam aśeṣa-maṇḍala-pati-śreṇīṁ sadā tucchavat
bhūtvā dīna-gaṇeśakau karuṇayā kaupīna-kanthāśritau

These Gosvāmīs left their very comfortable lives as ministers, Zamindars and learned scholars and joined Śrī Caitanya Mahāprabhu’s movement, just to show mercy to the fallen souls of the world (dīna-gaṇeśakau karuṇayā). Accepting very humble lives as mendicants, wearing no more than loincloths and torn quilts (kaupīna-kantha), they lived in Vṛndāvana and followed Śrī Caitanya Mahāprabhu’s order to excavate Vṛndāvana’s lost glories.

Tito Gosvāmī opustili své pohodlné životy ministrů, zamindarů a učenců a připojili se k hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jen aby projevili milost pokleslým duším světa (dīna-gaṇeśakau karuṇayā). Žili ve Vṛndāvanu coby pokorní mniši, kteří neměli jiné oděvy než bederní roušky a roztrhané deky (kaupīna-kantha), a plnili pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua — odkrýt zašlou slávu Vṛndāvanu.

Similarly, everyone else with a materially comfortable condition in this world should join the Kṛṣṇa consciousness movement to elevate the fallen souls. The words bhūta-dayayā, māyā-mṛgaṁ dayitayepsitam and dīna-gaṇeśakau karuṇayā all convey the same sense. These are very significant words for those interested in elevating human society to a proper understanding of life. One should join the Kṛṣṇa consciousness movement, following the examples of such great personalities as Śrī Caitanya Mahāprabhu, the Six Gosvāmīs and, before them, the great sage Dadhīci. Instead of wasting one’s life for temporary bodily comforts, one should always be prepared to give up one’s life for better causes. After all, the body will be destroyed. Therefore one should sacrifice it for the glory of distributing religious principles throughout the world.

Stejně tak i všichni ostatní lidé, kteří jsou v tomto světě po hmotné stránce dobře zajištění, by se měli připojit k hnutí pro vědomí Kṛṣṇy za účelem povznesení pokleslých duší. Slova bhūta dayayā, māyā mṛgaṁ dayitayepsitam a dīna-gaṇeśakau karuṇayā mají všechna stejný význam. Jsou to velice důležitá slova pro každého, kdo má zájem povznést lidskou společnost k správnému pochopení života. Takový člověk by se měl připojit k hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po vzoru velkých osobností, jako byl Śrī Caitanya Mahāprabhu, šest Gosvāmīch a ještě před nimi velký mudrc Dadhīci. Namísto maření svého života snahou o dočasné tělesné pohodlí by měl být neustále připraven vzdát se svého života pro vyšší cíle. Tělo bude koneckonců stejně zničeno. Člověk by ho tedy měl obětovat v zájmu slávy šíření náboženských zásad po celém světě.