Text 10
Sloka 10
Devanagari
Dévanágarí
यन्नोपकुर्यादस्वार्थैर्मर्त्य: स्वज्ञातिविग्रहै: ॥ १० ॥
Text
Verš
pārakyaiḥ kṣaṇa-bhaṅguraiḥ
yan nopakuryād asvārthair
martyaḥ sva-jñāti-vigrahaiḥ
pārakyaiḥ kṣaṇa-bhaṅguraiḥ
yan nopakuryād asvārthair
martyaḥ sva-jñāti-vigrahaiḥ
Synonyms
Synonyma
aho — alas; dainyam — a miserable condition; aho — alas; kaṣṭam — simply tribulation; pārakyaiḥ — which after death are eatable by dogs and jackals; kṣaṇa-bhaṅguraiḥ — perishable at any moment; yat — because; na — not; upakuryāt — would help; a-sva-arthaiḥ — not meant for self-interest; martyaḥ — a living entity destined to die; sva — with his wealth; jñāti — relatives and friends; vigrahaiḥ — and his body.
aho — běda; dainyam — nešťastná situace; aho — běda; kaṣṭam — pouhé utrpení; pārakyaiḥ — která se po smrti stávají potravou psů a šakalů; kṣaṇa-bhaṅguraiḥ — která mohou zaniknout každým okamžikem; yat — protože; na — ne; upakuryāt — pomohla by; a-sva-arthaiḥ — nikoliv určeným pro vlastní zájem; martyaḥ — živá bytost, které je dáno zemřít; sva — svým majetkem; jñāti — příbuznými a přáteli; vigrahaiḥ — a svým tělem.
Translation
Překlad
This body, which is eatable by jackals and dogs after death, does not actually do any good for me, the spirit soul. It is usable only for a short time and may perish at any moment. The body and its possessions, its riches and relatives, must all be engaged for the benefit of others, or else they will be sources of tribulation and misery.
Toto tělo, jemuž je souzeno se po smrti stát potravou psů a šakalů, nepřináší mně, duši, ve skutečnosti nic dobrého. Lze ho používat pouze krátký čas a kdykoliv může zaniknout. Tělo a všechno jeho vlastnictví, bohatství a příbuzné je třeba zaměstnat ve prospěch druhých, neboť jinak to vše bude jen zdrojem utrpení a neštěstí.
Purport
Význam
Similar advice is also given in Śrīmad-Bhāgavatam (10.22.35):
Podobná rada je dána ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.22.35):
dehinām iha dehiṣu
prāṇair arthair dhiyā vācā
śreya-ācaraṇaṁ sadā
dehinām iha dehiṣu
prāṇair arthair dhiyā vācā
śreya ācaraṇaṁ sadā
“It is the duty of every living being to perform welfare activities for the benefit of others with his life, wealth, intelligence and words.” This is the mission of life. One’s own body and the bodies of his friends and relatives, as well as one’s own riches and everything else one has, should be engaged for the benefit of others. This is the mission of Śrī Caitanya Mahāprabhu. As stated in Caitanya-caritāmṛta (Ādi 9.41):
“Povinností každé živé bytosti je vykonávat pomocí svého života, majetku, inteligence a slov činnosti ve prospěch druhých.” To je poslání života. Člověk má zaměstnat své tělo a těla svých přátel a příbuzných, jakož i své bohatství a vše ostatní, co má, ve prospěch druhých. To je mise Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jak uvádí Caitanya-caritāmṛta (Ādi 9.41):
janma sārthaka kari’ kara para-upakāra
janma sārthaka kari' kara para-upakāra
“One who has taken birth as a human being in the land of India [Bhārata-varṣa] should make his life successful and work for the benefit of all other people.
“Ten, kdo se narodil jako lidská bytost v Indii (Bhārata-varṣi), by měl svůj život přivést k dokonalosti a pracovat pro dobro všech ostatních lidí.”
The word upakuryāt means para-upakāra, helping others. Of course, in human society there are many institutions to help others, but because philanthropists do not know how to help others, their propensity for philanthropy is ineffectual. They do not know the ultimate goal of life (śreya ācaraṇam), which is to please the Supreme Lord. If all philanthropic and humanitarian activities were directed toward achieving the ultimate goal of life — to please the Supreme Personality of Godhead — they would all be perfect. Humanitarian work without Kṛṣṇa is nothing. Kṛṣṇa must be brought to the center of all our activities; otherwise no activity will have value.
Slovo upakuryāt znamená para-upakāra, pomáhání druhým. V lidské společnosti samozřejmě existuje mnoho institucí pro poskytování pomoci druhým, ale jelikož lidumilové nevědí, jak druhým pomáhat, jejich sklony k dobročinnosti nepřinášejí žádný užitek. Neznají konečný cíl života (śreya ācaraṇam), kterým je potěšit Nejvyššího Pána. Kdyby všechny filantropické a humanitární činnosti byly zaměřeny k dosažení konečného cíle života — potěšit Nejvyšší Osobnost Božství — byly by dokonalé. Humanitární činnost bez Kṛṣṇy nic neznamená. Do středu všech svých činností musíme umístit Kṛṣṇu; jinak nebude mít žádná naše činnost cenu.