Text 9

Sloka 9

Devanagari

Dévanágarí

श्रीराजोवाच
द‍ृष्टश्रुताभ्यां यत्पापं जानन्नप्यात्मनोऽहितम् ।
करोति भूयो विवश: प्रायश्चित्तमथो कथम् ॥ ९ ॥

Text

Verš

śrī-rājovāca
dṛṣṭa-śrutābhyāṁ yat pāpaṁ
jānann apy ātmano ’hitam
karoti bhūyo vivaśaḥ
prāyaścittam atho katham

Synonyms

Synonyma

śrī-rājā uvāca — Parīkṣit Mahārāja replied; dṛṣṭa — by seeing; śrutābhyām — also by hearing (from the scriptures or lawbooks); yat — since; pāpam — sinful, criminal action; jānan — knowing; api — although; ātmanaḥ — of his self; ahitam — injurious; karoti — he acts; bhūyaḥ — again and again; vivaśaḥ — unable to control himself; prāyaścittam — atonement; atho — therefore; katham — what is the value of.

śrī-rājā uvāca — Parīkṣit Mahārāja odpověděl; dṛṣṭa — vidí; śrutābhyām — a také slyší (z písem či zákoníků); yat — jelikož; pāpam — hříšné, zločinné jednání; jānan — ví; api — ačkoliv; ātmanaḥ — pro něho samotného; ahitam — škodlivé; karoti — jedná; bhūyaḥ — znovu a znovu; vivaśaḥ — neschopný se ovládnout; prāyaścittam — odčinění; atho — proto; katham — jakou má cenu.

Translation

Překlad

Mahārāja Parīkṣit said: One may know that sinful activity is injurious for him because he actually sees that a criminal is punished by the government and rebuked by people in general and because he hears from scriptures and learned scholars that one is thrown into hellish conditions in the next life for committing sinful acts. Nevertheless, in spite of such knowledge, one is forced to commit sins again and again, even after performing acts of atonement. Therefore, what is the value of such atonement?

Mahārāja Parīkṣit řekl: Člověk může vědět, že mu hříšné jednání škodí — protože osobně vidí, jak zločince trestá vláda a všichni lidé mu zlořečí, a protože z písem a od učenců slyší, že za hříšné činy bude živá bytost v příštím životě uvržena do pekelných podmínek — ale přestože má takové poznání, je dokonce i po svém odčinění nucen hřešit znovu a znovu. Jakou má tedy takové odčinění cenu?

Purport

Význam

In some religious sects a sinful man goes to a priest to confess his sinful acts and pay a fine, but then he again commits the same sins and returns to confess them again. This is the practice of a professional sinner. Parīkṣit Mahārāja’s observations indicate that even five thousand years ago it was the practice of criminals to atone for their crimes but then commit the same crimes again, as if forced to do so. Therefore, owing to his practical experience, Parīkṣit Mahārāja saw that the process of repeatedly sinning and atoning is pointless. Regardless of how many times he is punished, one who is attached to sense enjoyment will commit sinful acts again and again until he is trained to refrain from enjoying his senses. The word vivaśa is used herein, indicating that even one who does not want to commit sinful acts will be forced to do so by habit. Parīkṣit Mahārāja therefore considered the process of atonement to have little value for saving one from sinful acts. In the following verse he further explains his rejection of this process.

V některých náboženských sektách se hříšný člověk chodí zpovídat ze svých hříchů knězi, zaplatí určitý poplatek, ale potom znovu páchá stejné hříchy a znovu se z nich přichází vyzpovídat. Tak jedná profesionální hříšník. Postřehy Mahārāje Parīkṣita naznačují, že i před pěti tisíci lety si zločinci běžně odpykávali své zločiny, ale pak je páchali znovu, jako by k tomu byli nuceni. Na základě své praktické zkušenosti tedy Mahārāja Parīkṣit viděl, že opakovaně hřešit a podstupovat odčinění nemá smysl. Ten, kdo je připoutaný ke smyslovému požitku, se bude dopouštět hříšných činů znovu a znovu — bez ohledu na to, kolikrát je potrestán—dokud se nenaučí, jak se uspokojování smyslů zdržet. Slovo vivaśa zde vyjadřuje, že i ten, kdo nechce hřešit, je k tomu nucen zvykem. Parīkṣit Mahārāja proto usoudil, že pro osvobození člověka od hříšného jednání nemá proces odčinění velký význam. V následujícím verši dále vysvětluje, proč tento proces odmítá.