Text 6
Sloka 6
Devanagari
Dévanágarí
नानोग्रयातनान्नेयात्तन्मे व्याख्यातुमर्हसि ॥ ६ ॥
Text
Verš
yathaiva narakān naraḥ
nānogra-yātanān neyāt
tan me vyākhyātum arhasi
yathaiva narakān naraḥ
nānogra-yātanān neyāt
tan me vyākhyātum arhasi
Synonyms
Synonyma
adhunā — right now; iha — in this material world; mahā-bhāga — O greatly opulent and fortunate Śukadeva Gosvāmī; yathā — so that; eva — indeed; narakān — all the hellish conditions into which the impious are put; naraḥ — human beings; nānā — varieties of; ugra — terrible; yātanān — conditions of suffering; na īyāt — may not undergo; tat — that; me — to me; vyākhyātum arhasi — please describe.
adhunā — právě nyní; iha — v tomto hmotném světě; mahā-bhāga — ó Śukadeve Gosvāmī, jenž jsi obdařen velkým štěstím a bohatstvím; yathā — aby; eva — vskutku; narakān — všechny pekelné podmínky, do nichž jsou přivedeni bezbožní; naraḥ — lidé; nānā — různé druhy; ugra — hrozné; yātanān — podmínky utrpení; na īyāt — nemusí podstoupit; tat — to; me — mně; vyākhyātum arhasi — prosím popiš.
Translation
Překlad
O greatly fortunate and opulent Śukadeva Gosvāmī, now kindly tell me how human beings may be saved from having to enter hellish conditions in which they suffer terrible pains.
Ó Śukadeve Gosvāmī, jenž jsi obdařen velkým štěstím a bohatstvím, nyní mi prosím řekni, jak mohou být lidské bytosti zachráněny, aby se nemusely ocitnout v pekelných podmínkách, kde trpí hroznými bolestmi.
Purport
Význam
In the Twenty-sixth Chapter of the Fifth Canto, Śukadeva Gosvāmī has explained that people who commit sinful acts are forced to enter hellish planets and suffer. Now Mahārāja Parīkṣit, being a devotee, is concerned with how this can be stopped. A Vaiṣṇava is para-duḥkha-duḥkhī; in other words, he has no personal troubles, but he is very unhappy to see others in trouble. Prahlāda Mahārāja said, “My Lord, I have no personal problems, for I have learned how to glorify Your transcendental qualities and thus enter a trance of ecstasy. I do have a problem, however, for I am simply thinking of these rascals and fools who are busy with māyā-sukha, temporary happiness, without knowledge of devotional service unto You.” This is the problem faced by a Vaiṣṇava. Because a Vaiṣṇava fully takes shelter of the Supreme Personality of Godhead, he personally has no problems, but because he is compassionate toward the fallen, conditioned souls, he is always thinking of plans to save them from their hellish life in this body and the next. Parīkṣit Mahārāja, therefore, anxiously wanted to know from Śukadeva Gosvāmī how humanity can be saved from gliding down to hell. Śukadeva Gosvāmī had already explained how people enter hellish life, and he could also explain how they could be saved from it. Intelligent men must take advantage of these instructions. Unfortunately, however, the entire world is lacking Kṛṣṇa consciousness, and therefore people are suffering from the grossest ignorance and do not even believe in a life after this one. To convince them of their next life is very difficult because they have become almost mad in their pursuit of material enjoyment. Nevertheless, our duty, the duty of all sane men, is to save them. Mahārāja Parīkṣit is the representative of one who can save them.
Ve dvacáté šesté kapitole pátého zpěvu Śukadeva Gosvāmī vysvětlil, že lidé, kteří jednají hříšně, jsou nuceni jít na pekelné planety a trpět. Mahārāja Parīkṣit se nyní jakožto oddaný zajímá, jak je tomu možné zabránit. Vaiṣṇava je para-duḥkha-duḥkhī — sám nemá žádné těžkosti, ale je velice nešťastný, když vidí těžkosti druhých. Prahlāda Mahārāja řekl: “Můj Pane, nemám žádné osobní potíže, protože jsem se naučil, jak oslavovat Tvé transcendentální vlastnosti a pohroužit se tak do extatického tranzu. Přesto mám jeden problém, protože myslím na ty darebáky a hlupáky, kteří stále usilují o dočasné štěstí, māyā-sukha, a nevědí nic o oddané službě Tobě.” To je problém, kterému čelí vaiṣṇava. Jelikož plně přijímá útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství, sám nemá žádné potíže, ale je soucitný k pokleslým, podmíněným duším, a proto neustále vymýšlí plány, jak je vysvobodit z jejich pekelného života v tomto a příštím těle. Parīkṣit Mahārāja se proto dychtivě toužil od Śukadeva Gosvāmīho dozvědět, jak zachránit lidstvo před pádem do pekla. Śukadeva Gosvāmī již vysvětlil, jak se lidé dostávají do pekelných podmínek, a byl také schopen vysvětlit, jak před nimi mohou být zachráněni. Inteligentní lidé musí těchto pokynů využít. Celý svět bohužel postrádá vědomí Kṛṣṇy, a lidé proto trpí v té nejhlubší nevědomosti, a dokonce ani nevěří v další život po smrti. Jelikož ve své honbě za hmotným požitkem téměř zešíleli, je velice obtížné je přesvědčit o existenci jejich příštího života. Nicméně naší povinností, povinností všech duševně zdravých lidí, je tyto nešťastníky zachránit. Mahārāja Parīkṣit představuje osobu, která je toho schopná.