Skip to main content

Text 49

Sloka 49

Devanagari

Dévanágarí

यथाज्ञस्तमसा युक्त उपास्ते व्यक्तमेव हि ।
न वेद पूर्वमपरं नष्टजन्मस्मृतिस्तथा ॥ ४९ ॥

Text

Verš

yathājñas tamasā yukta
upāste vyaktam eva hi
na veda pūrvam aparaṁ
naṣṭa-janma-smṛtis tathā
yathājñas tamasā yukta
upāste vyaktam eva hi
na veda pūrvam aparaṁ
naṣṭa-janma-smṛtis tathā

Synonyms

Synonyma

yathā — just as; ajñaḥ — an ignorant living being; tamasā — in sleep; yuktaḥ — engaged; upāste — acts according to; vyaktam — a body manifested in a dream; eva — certainly; hi — indeed; na veda — does not know; pūrvam — the past body; aparam — the next body; naṣṭa — lost; janma-smṛtiḥ — the remembrance of birth; tathā — similarly.

yathā — stejně jako; ajñaḥ — nevědomá živá bytost; tamasā — ve spánku; yuktaḥ — zaměstnaná; upāste — jedná podle; vyaktam — tělo projevené ve snu; eva — jistě; hi — vskutku; na veda — nezná; pūrvam — minulé tělo; aparam — příští tělo; naṣṭa — ztracené; janma-smṛtiḥ — vzpomínky na zrození; tathā — podobně.

Translation

Překlad

As a sleeping person acts according to the body manifested in his dreams and accepts it to be himself, so one identifies with his present body, which he acquired because of his past religious or irreligious actions, and is unable to know his past or future lives.

Stejně jako spící člověk jedná v závislosti na těle projeveném ve snu a pokládá ho za sebe samotného, živá bytost se ztotožňuje se svým současným tělem, které získala za minulé zbožné či bezbožné činy, a nemůže znát své minulé a budoucí životy.

Purport

Význam

A man engages in sinful activities because he does not know what he did in his past life to get his present materially conditioned body, which is subjected to the threefold miseries. As stated by Ṛṣabhadeva in Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.4), nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma: a human being who is mad after sense gratification does not hesitate to act sinfully. Yad indriya-prītaya āpṛṇoti: he performs sinful actions simply for sense gratification. Na sādhu manye: this is not good. Yata ātmano ’yam asann api kleśada āsa dehaḥ: because of such sinful actions, one receives another body in which to suffer as he is suffering in his present body because of his past sinful activities.

Člověk jedná hříšně, protože neví, co dělal v minulém životě, že dostal současné hmotně podmíněné tělo, které podléhá trojímu utrpení. Ṛṣabhadeva říká ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.4): nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma — člověk poblouzněný touhou po smyslovém požitku se nezdráhá jednat hříšně. Yad indriya-prītaya āpṛṇoti — koná hříšné činy jen pro uspokojení svých smyslů. Na sādhu manye — to není dobré. Yata ātmano 'yam asann api kleśada āsa dehaḥ — kvůli těmto hříšným činům dostane další tělo, ve kterém bude muset trpět tak, jak trpí v současném za své minulé hříšné činnosti.

It should be understood that a person who does not have Vedic knowledge always acts in ignorance of what he has done in the past, what he is doing at the present and how he will suffer in the future. He is completely in darkness. Therefore the Vedic injunction is, tamasi mā: “Don’t remain in darkness.” Jyotir gama: “Try to go to the light.” The light or illumination is Vedic knowledge, which one can understand when he is elevated to the mode of goodness or when he transcends the mode of goodness by engaging in devotional service to the spiritual master and the Supreme Lord. This is described in the Śvetāśvatara Upaniṣad (6.23):

Je třeba chápat, že ten, kdo nemá védské poznání, jedná vždy bez vědomí toho, co dělal v minulosti, co dělá v současnosti a jak bude trpět v budoucnosti. Je zcela v temnotě. Védský příkaz proto zní: tamasi mā—“Nezůstávej v temnotě.” Jyotir gama — “Snaž se vyjít na světlo.” Světlem je védské poznání, jež může člověk pochopit, když dosáhne kvality dobra nebo ji transcenduje vykonáváním oddané služby duchovnímu mistrovi a Nejvyššímu Pánu. To popisuje Śvetāśvatara Upaniṣad (6.23):

yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ
yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ

“Unto those great souls who have implicit faith in both the Lord and the spiritual master, all the imports of Vedic knowledge are automatically revealed.” The Vedas enjoin, tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet: one must approach a spiritual master who has full knowledge of the Vedas and be faithfully directed by him in order to become a devotee of the Lord. Then the knowledge of the Vedas will be revealed. When the Vedic knowledge is revealed, one need no longer remain in the darkness of material nature.

“Těm velkým duším, které mají absolutní víru v Pána a duchovního mistra, se automaticky vyjeví veškerý smysl védského poznání.” Vedy přikazují: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet — člověk musí vyhledat duchovního mistra, který má plné poznání Ved, s vírou se řídit jeho pokyny, a tak se stát oddaným Pána. Pak mu bude poznání Ved zjeveno. Po zjevení védského poznání již živá bytost nemusí zůstávat v temnotě hmotné přírody.

According to his association with the material modes of nature — goodness, passion and ignorance — a living entity gets a particular type of body. The example of one who associates with the mode of goodness is a qualified brāhmaṇa. Such a brāhmaṇa knows past, present and future because he consults the Vedic literature and sees through the eyes of śāstra (śāstra-cakṣuḥ). He can understand what his past life was, why be is in the present body, and how he can obtain liberation from the clutches of māyā and not accept another material body. This is all possible when one is situated in the mode of goodness. Generally, however, the living entities are engrossed in the modes of passion and ignorance.

Podle svých styků s kvalitami hmotné přírody — dobrem, vášní a nevědomostí — dostává živá bytost určitý druh těla. Příkladem toho, kdo je ve styku s kvalitou dobra, je kvalifikovaný brāhmaṇa. Takový brāhmaṇa zná minulost, přítomnost i budoucnost, protože odpovědi na své otázky hledá ve védské literatuře a dívá se očima śāster (śāstra-cakṣuḥ). Chápe, jaký byl jeho minulý život, proč je v současném těle a jak se může vysvobodit ze zajetí māyi a nepřijímat další hmotné tělo. To vše je možné, když se člověk nachází v kvalitě dobra. Obvykle jsou však živé bytosti zcela zabředlé v kvalitách vášně a nevědomosti.

In any case, one receives an inferior or superior body at the discretion of the Supreme Personality of Godhead, Paramātmā. As stated in the previous verse:

Živá bytost v každém případě získává vyšší nebo nižší tělo podle vůle Nejvyšší Osobnosti Božství, Paramātmy. Jak uvádí minulý verš:

manasaiva pure devaḥ
pūrva-rūpaṁ vipaśyati
anumīmāṁsate ’pūrvaṁ
manasā bhagavān ajaḥ
manasaiva pure devaḥ
pūrva-rūpaṁ vipaśyati
anumīmāṁsate 'pūrvaṁ
manasā bhagavān ajaḥ

Everything depends on bhagavān, or ajaḥ, the unborn. Why doesn’t one please Bhagavān to receive a better body? The answer is ajñas tamasā: because of gross ignorance. One who is in complete darkness cannot know what his past life was or what his next life will be; he is simply interested in his present body. Even though he has a human body, a person in the mode of ignorance and interested only in his present body is like an animal, for an animal, being covered by ignorance, thinks that the ultimate goal of life and happiness is to eat as much as possible. A human being must be educated to understand his past life and how he can endeavor for a better life in the future. There is even a book, called Bhṛgu-saṁhitā, which reveals information about one’s past, present and future lives according to astrological calculations. Somehow or other one must be enlightened about his past, present and future. One who is interested only in his present body and who tries to enjoy his senses to the fullest extent is understood to be engrossed in the mode of ignorance. His future is very, very dark. Indeed, the future is always dark for one who is grossly covered by ignorance. Especially in this age, human society is covered by the mode of ignorance, and therefore everyone thinks his present body to be everything, without consideration of the past or future.

Vše závisí na Bhagavānovi neboli Nezrozeném (ajaḥ). Proč se člověk nesnaží potěšit Bhagavāna, aby získal lepší tělo? Odpovědí je ajñas tamasā — kvůli naprosté nevědomosti. Ten, kdo je v úplné temnotě, nemůže vědět, jaký byl jeho minulý život a jaký bude jeho příští; zajímá se pouze o současné tělo. Osoba v kvalitě nevědomosti, která se zajímá pouze o své současné tělo, je jako zvíře, i když je v lidském těle, neboť nevědomostí zahalené zvíře si myslí, že konečným cílem života a štěstím je co nejvíce se nažrat. Aby lidská bytost věděla o svém minulém životě a způsobu, jak může usilovat o lepší život v budoucnosti, musí mít vzdělání. Existuje dokonce kniha jménem Bhṛgu-saṁhitā, která zjevuje informace o minulém, současném a budoucím životě osob na základě astrologických výpočtů. Nějakým způsobem se člověk musí poučit o své minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Ten, kdo se zajímá pouze o své současné tělo a snaží se do nejvyšší míry uspokojovat své smysly, je zcela zabředlý v kvalitě nevědomosti. Zvláště v tomto věku je lidská společnost zahalená kvalitou nevědomosti, a proto každý považuje své současné tělo za vše, bez ohledu na minulost či budoucnost.