Text 25

Sloka 25

Devanagari

Dévanágarí

स बद्धहृदयस्तस्मिन्नर्भके कलभाषिणि ।
निरीक्षमाणस्तल्लीलां मुमुदे जरठो भृशम् ॥ २५ ॥

Text

Verš

sa baddha-hṛdayas tasminn
arbhake kala-bhāṣiṇi
nirīkṣamāṇas tal-līlāṁ
mumude jaraṭho bhṛśam

Synonyms

Synonyma

saḥ — he; baddha-hṛdayaḥ — being very attached; tasmin — to that; arbhake — small child; kala-bhāṣiṇi — who could not talk clearly but talked in broken language; nirīkṣamāṇaḥ — seeing; tat — his; līlām — pastimes (such as walking and talking to his father); mumude — enjoyed; jaraṭhaḥ — the old man; bhṛśam — very much.

saḥ — on; baddha-hṛdayaḥ — velice připoutaný; tasmin — k tomu; arbhake — malému dítěti; kala-bhāṣiṇi — které nedokázalo zřetelně mluvit a komolilo řeč; nirīkṣamāṇaḥ — když viděl; tat — jeho; līlām — zábavy (například když chodilo a mluvilo ke svému otci); mumude — vychutnával; jaraṭhaḥ — stařec; bhṛśam — velice.

Translation

Překlad

Because of the child’s broken language and awkward movements, old Ajāmila was very much attached to him. He always took care of the child and enjoyed the child’s activities.

Dítě neumělo souvisle mluvit a jeho pohyby byly neohrabané, a starý Ajāmila k němu byl proto velice připoutaný. Neustále se o ně staral a vychutnával všechny jeho činnosti.

Purport

Význam

Here it is clearly mentioned that the child Nārāyaṇa was so young that he could not even speak or walk properly. Since the old man was very attached to the child, he enjoyed the child’s activities, and because the child’s name was Nārāyaṇa, the old man always chanted the holy name of Nārāyaṇa. Although he was referring to the small child and not to the original Nārāyaṇa, the name of Nārāyaṇa is so powerful that even by chanting his son’s name he was becoming purified (harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam). Śrīla Rūpa Gosvāmī has therefore declared that if one’s mind is somehow or other attracted by the holy name of Kṛṣṇa (tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet), one is on the path of liberation. It is customary in Hindu society for parents to give their children names like Kṛṣṇadāsa, Govinda dāsa, Nārāyaṇa dāsa and Vṛndāvana dāsa. Thus they chant the names Kṛṣṇa, Govinda, Nārāyaṇa and Vṛndāvana and get the chance to be purified.

Zde je jasně uvedeno, že Nārāyaṇa byl tak malý, že neuměl ani správně mluvit a chodit. Stařec byl k dítěti velice připoutaný, a proto vychutnával jeho činnosti, a jelikož se dítě jmenovalo Nārāyaṇa, neustále vyslovoval svaté jméno Nārāyaṇa. I když měl na mysli malé dítě a nikoliv původního Nārāyaṇa, jméno Nārāyaṇa je tak mocné, že se očišťoval i vyslovováním jména svého syna (harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam). Śrīla Rūpa Gosvāmī proto prohlásil, že ten, jehož mysl je jakýmkoliv způsobem přitahována ke svatému jménu Kṛṣṇy (tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet), je na cestě osvobození. V hinduistické společnosti je zvykem, že rodiče dávají svým dětem jména, jako je Kṛṣṇadāsa, Govinda dāsa, Nārāyaṇa dāsa a Vṛndāvana dāsa. Tak opakují jména Kṛṣṇa, Govinda, Nārāyaṇa a Vṛndāvan a mají příležitost se očistit.