Skip to main content

Text 19

Sloka 19

Devanagari

Dévanágarí

सकृन्मन: कृष्णपदारविन्दयो-
र्निवेशितं तद्गुणरागि यैरिह ।
न ते यमं पाशभृतश्च तद्भ‍टान्
स्वप्नेऽपि पश्यन्ति हि चीर्णनिष्कृता: ॥ १९ ॥

Text

Verš

sakṛn manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
niveśitaṁ tad-guṇa-rāgi yair iha
na te yamaṁ pāśa-bhṛtaś ca tad-bhaṭān
svapne ’pi paśyanti hi cīrṇa-niṣkṛtāḥ
sakṛn manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
niveśitaṁ tad-guṇa-rāgi yair iha
na te yamaṁ pāśa-bhṛtaś ca tad-bhaṭān
svapne ’pi paśyanti hi cīrṇa-niṣkṛtāḥ

Synonyms

Synonyma

sakṛt — once only; manaḥ — the mind; kṛṣṇa-pada-aravindayoḥ — unto the two lotus feet of Lord Kṛṣṇa; niveśitam — completely surrendered; tat — of Kṛṣṇa; guṇa-rāgi — which is somewhat attached to the qualities, name, fame and paraphernalia; yaiḥ — by whom; iha — in this world; na — not; te — such persons; yamam — Yamarāja, the superintendent of death; pāśa-bhṛtaḥ — those who carry ropes (to catch sinful persons); ca — and; tat — his; bhaṭān — order carriers; svapne api — even in dreams; paśyanti — see; hi — indeed; cīrṇa-niṣkṛtāḥ — who have performed the right type of atonement.

sakṛt — pouze jednou; manaḥ — mysl; kṛṣṇa-pada-aravindayoḥ — dvěma lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy; niveśitam — zcela odevzdaná; tat — Kṛṣṇy; guṇa-rāgi — co se nějak pojí s vlastnostmi, jménem, slávou a příslušenstvím; yaiḥ — jimiž; iha — v tomto světě; na — ne; te — takové osoby; yamam — Yamarāje, vládce smrti; pāśa-bhṛtaḥ — ti, kdo nosí provazy (na svazování hříšníků); ca — a; tat — jeho; bhaṭān — služebníky; svapne api — ani ve snu; paśyanti — uvidí; hi — vskutku; cīrṇa-niṣkṛtāḥ — ti, kdo vykonali správný druh odčinění.

Translation

Překlad

Although not having fully realized Kṛṣṇa, persons who have even once surrendered completely unto His lotus feet and who have become attracted to His name, form, qualities and pastimes are completely freed of all sinful reactions, for they have thus accepted the true method of atonement. Even in dreams, such surrendered souls do not see Yamarāja or his order carriers, who are equipped with ropes to bind the sinful.

Ti, kdo se byť jen jednou zcela odevzdali lotosovým nohám Kṛṣṇy a začali být přitahováni k Jeho jménu, podobě, vlastnostem a zábavám, jsou zcela zproštěni všech hříšných reakcí, i když nerealizovali Kṛṣṇu plně, neboť tímto způsobem přijali pravou metodu odčinění. Takové odevzdané duše neuvidí Yamarāje nebo jeho služebníky s provazy na svazování hříšníků ani ve snu.

Purport

Význam

Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (18.66):

Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (18.66):

sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ
sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

“Abandon all varieties of religion and just surrender unto Me. I shall deliver you from all sinful reaction. Do not fear.” This same principle is described here (sakṛn manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ). If by studying Bhagavad-gītā one decides to surrender to Kṛṣṇa, he is immediately freed from all sinful reactions. It is also significant that Śukadeva Gosvāmī, having several times repeated the words vāsudeva-parāyaṇa and nārāyaṇa-parāyaṇa, finally says kṛṣṇa-padāravindayoḥ. Thus he indicates that Kṛṣṇa is the origin of both Nārāyaṇa and Vāsudeva. Even though Nārāyaṇa and Vāsudeva are not different from Kṛṣṇa, simply by surrendering to Kṛṣṇa one fully surrenders to all His expansions, such as Nārāyaṇa, Vāsudeva and Govinda. As Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (7.7), mattaḥ parataraṁ nānyat: “There is no truth superior to Me.” There are many names and forms of the Supreme Personality of Godhead, but Kṛṣṇa is the supreme form (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Therefore Kṛṣṇa recommends to neophyte devotees that one should surrender unto Him only (mām ekam). Because neophyte devotees cannot understand what the forms of Nārāyaṇa, Vāsudeva and Govinda are, Kṛṣṇa directly says, mām ekam. Herein, this is also supported by the word kṛṣṇa-padāravindayoḥ. Nārāyaṇa does not speak personally, but Kṛṣṇa, or Vāsudeva, does, as in Bhagavad-gītā for example. Therefore, to follow the direction of Bhagavad-gītā means to surrender unto Kṛṣṇa, and to surrender in this way is the highest perfection of bhakti-yoga.

“Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej. Já tě zbavím všech následků za hříšná jednání. Neboj se.” Tentýž princip je popsán zde (sakṛn manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor). Pokud se na základě studia Bhagavad-gīty někdo rozhodne odevzdat Kṛṣṇovi, je okamžitě zbaven všech hříšných reakcí. Rovněž je významné, že Śukadeva Gosvāmī poté, co několikrát zopakoval slova vāsudeva-parāyaṇa a nārāyaṇa-parāyaṇa, nakonec říká kṛṣṇa-padāravindayoḥ. Tím naznačuje, že Kṛṣṇa je původem Nārāyaṇa i Vāsudeva. I když se Nārāyaṇa a Vāsudeva od Kṛṣṇy neliší, samotným odevzdáním se Kṛṣṇovi se člověk plně odevzdává všem Jeho expanzím, jako je Nārāyaṇa, Vāsudeva a Govinda. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.7): mattaḥ parataraṁ nānyat — “Neexistuje žádná pravda, která by Mě převyšovala.” Existuje mnoho jmen a podob Nejvyšší Osobnosti Božství, ale Kṛṣṇa je nejvyšší podobou (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Proto Kṛṣṇa doporučuje začínajícím oddaným, že je třeba se odevzdat pouze Jemu (mām ekam). Jelikož začínající oddaní nemohou porozumět podobám Nārāyaṇa, Vāsudeva a Govindy, Kṛṣṇa říká přímo: mām ekam. Zde je totéž podpořeno slovem kṛṣṇa-padāravindayoḥ. Nārāyaṇa nehovoří Osobně, ale Kṛṣṇa, Vāsudeva, ano, jako například v Bhagavad-gītě. Následovat pokyn Bhagavad-gīty proto znamená odevzdat se Kṛṣṇovi. Takové odevzdání je nejvyšší dokonalostí bhakti-yogy.

Parīkṣit Mahārāja had inquired from Śukadeva Gosvāmī how one can be saved from falling into the various conditions of hellish life. In this verse Śukadeva Gosvāmī answers that a soul who has surrendered to Kṛṣṇa certainly cannot go to naraka, hellish existence. To say nothing of going there, even in his dreams he does not see Yamarāja or his order carriers, who are able to take one there. In other words, if one wants to save himself from falling into naraka, hellish life, he should fully surrender to Kṛṣṇa. The word sakṛt is significant because it indicates that if one sincerely surrenders to Kṛṣṇa once, he is saved even if by chance he falls down by committing sinful activities. Therefore Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (9.30):

Parīkṣit Mahārāja se tázal Śukadeva Gosvāmīho, jak se lze zachránit před poklesem do různých podmínek pekelného života. V tomto verši Śukadeva Gosvāmī odpovídá, že duši, která se odevzdala Kṛṣṇovi, jistě nečeká pobyt v pekle (naraka). Nejenže tam nepůjde, ale dokonce ani ve snu neuvidí Yamarāje či jeho služebníky, kteří tam mohou živou bytost odvést. Chce-li se tedy někdo zachránit před pádem do pekelného života, naraka, měl by se plně odevzdat Kṛṣṇovi. Slovo sakṛt je významné, protože vyjadřuje, že když se někdo jedinkrát upřímně odevzdá Kṛṣṇovi, bude zachráněn, i kdyby se stalo, že se shodou okolností dopustí hříšných činů a poklesne. Kṛṣṇa proto říká v Bhagavad-gītě (9.30):

api cet su-durācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ
api cet su-durācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ

“Even if one commits the most abominable actions, if he is engaged in devotional service he is to be considered saintly because he is properly situated.” If one never for a moment forgets Kṛṣṇa, he is safe even if by chance he falls down by committing sinful acts.

“Je-li ten, kdo se dopustí byť i toho nejohavnějšího činu, zaměstnán oddanou službou, má být považován za svatého, protože je správně umístěn.” Pokud někdo ani na okamžik nezapomene na Kṛṣṇu, je v bezpečí, i když shodou okolností spáchá něco hříšného a poklesne.

In the Second Chapter of Bhagavad-gītā (2.40) the Lord also says:

Ve druhé kapitole Bhagavad-gīty (2.40) Pán také říká:

nehābhikrama-nāśo ’sti
pratyavāyo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt
nehābhikrama-nāśo ’sti
pratyavāyo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

“In this endeavor there is no loss or diminution, and a little advancement on this path can protect one from the most dangerous type of fear.”

“V tomto úsilí neexistuje ztráta či úbytek a i malý pokrok na této cestě může člověka zachránit před tím nejstrašnějším nebezpečím.”

Elsewhere in the Gītā (6.40) the Lord says, na hi kalyāṇa-kṛt kaścid durgatiṁ tāta gacchati: “one who performs auspicious activity is never overcome by evil.” The highest kalyāṇa (auspicious) activity is to surrender to Kṛṣṇa. That is the only path by which to save oneself from falling down into hellish life. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī has confirmed this as follows:

Na jiném místě Gīty (6.40) Pán říká: na hi kalyāṇa-kṛt kaścid durgatiṁ tāta gacchati — “Toho, kdo koná příznivé činnosti, nikdy nepřemůže zlo.” Nejvyšší příznivou (kalyāṇa) činností je odevzdat se Kṛṣṇovi. To je jediný způsob, jak se zachránit před pekelným životem. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī to potvrzuje těmito slovy:

kaivalyaṁ narakāyate tri-daśa-pūr ākāśa-puṣpāyate
durdāntendriya-kāla-sarpa-paṭalī protkhāta-daṁṣṭrāyate
viśvaṁ pūrṇa-sukhāyate vidhi-mahendrādiś ca kīṭāyate
yat-kāruṇya-kaṭākṣa-vaibhavavatāṁ taṁ gauram eva stumaḥ
kaivalyaṁ narakāyate tri-daśa-pūr ākāśa-puṣpāyate
durdāntendriya-kāla-sarpa-paṭalī protkhāta-daṁṣṭrāyate
viśvaṁ pūrṇa-sukhāyate vidhi-mahendrādiś ca kīṭāyate
yat-kāruṇya-kaṭākṣa-vaibhavavatāṁ taṁ gauram eva stumaḥ

(Caitanya-candrāmṛta 5)

(Caitanya-candrāmṛta 5)

The sinful actions of one who has surrendered unto Kṛṣṇa are compared to a snake with its poison fangs removed (protkhāta-daṁṣṭrāyate). Such a snake is no longer to be feared. Of course, one should not commit sinful activities on the strength of having surrendered to Kṛṣṇa. However, even if one who has surrendered to Kṛṣṇa happens to do something sinful because of his former habits, such sinful actions no longer have a destructive effect. Therefore one should adhere to the lotus feet of Kṛṣṇa very tightly and serve Him under the direction of the spiritual master. Thus in all conditions one will be akuto-bhaya, free from fear.

Hříšné činy toho, kdo se odevzdal Kṛṣṇovi, jsou přirovnány k hadovi s odstraněnými jedovými zuby (protkhāta-daṁṣṭrāyate). Takového hada se již není třeba bát. Nikdo by samozřejmě neměl páchat hříšné činnosti na základě toho, že se odevzdal Kṛṣṇovi. I když se však stane, že člověk odevzdaný Kṛṣṇovi se kvůli svým dřívějším zvykům někdy dopustí něčeho hříšného, tyto hříšné činy již nemají zhoubné účinky. Proto by se měl každý velice pevně držet lotosových nohou Kṛṣṇy a sloužit Mu pod vedením duchovního mistra. Tak bude za všech okolností akuto-bhaya, prostý strachu.