Skip to main content

Text 16

Sloka 16

Devanagari

Dévanágarí

न तथा ह्यघवान् राजन्पूयेत तपआदिभि: ।
यथा कृष्णार्पितप्राणस्तत्पुरुषनिषेवया ॥ १६ ॥

Text

Verš

na tathā hy aghavān rājan
pūyeta tapa-ādibhiḥ
yathā kṛṣṇārpita-prāṇas
tat-puruṣa-niṣevayā
na tathā hy aghavān rājan
pūyeta tapa-ādibhiḥ
yathā kṛṣṇārpita-prāṇas
tat-puruṣa-niṣevayā

Synonyms

Synonyma

na — not; tathā — so much; hi — certainly; agha-vān — a man full of sinful activities; rājan — O King; pūyeta — can become purified; tapaḥ-ādibhiḥ — by executing the principles of austerity, penance, brahmacarya and other purifying processes; yathā — as much as; kṛṣṇa-arpita-prāṇaḥ — the devotee whose life is fully Kṛṣṇa conscious; tat-puruṣa-niṣevayā — by engaging his life in the service of Kṛṣṇa’s representative.

na — ne; tathā — tolik; hi — jistě; agha-vān — člověk s těžkým břemenem hříšných činností; rājan — ó králi; pūyeta — může být očištěn; tapaḥ-ādibhiḥ — dodržováním zásad askeze, brahmacaryi a dalších očistných procesů; yathā — jako; kṛṣṇa-arpita-prāṇaḥ — oddaný, jehož život je naplněný vědomím Kṛṣṇy; tat-puruṣa-niṣevayā — zasvěcením svého života službě zástupci Kṛṣṇy.

Translation

Překlad

My dear King, if a sinful person engages in the service of a bona fide devotee of the Lord and thus learns how to dedicate his life unto the lotus feet of Kṛṣṇa, he can be completely purified. One cannot be purified merely by undergoing austerity, penance, brahmacarya and the other methods of atonement I have previously described.

Můj milý králi, zaměstná-li se hříšný člověk službou pravému oddanému Pána a tak se učí, jak zasvětit svůj život lotosovým nohám Kṛṣṇy, může se zcela očistit. Toho nelze dosáhnout pouhým podstupováním askeze, brahmacaryi a dalších metod odčinění, které jsem popsal dříve.

Purport

Význam

Tat-puruṣa refers to a preacher of Kṛṣṇa consciousness, such as the spiritual master. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura has said, chāḍiyā vaiṣṇava-sevā nistāra pāyeche kebā: “Without serving a bona fide spiritual master, an ideal Vaiṣṇava, who can be delivered from the clutches of māyā?” This idea is also expressed in many other places. Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.2) says, mahat-sevāṁ dvāram āhur vimukteḥ: if one desires liberation from the clutches of māyā, one must associate with a pure devotee mahātmā. A mahātmā is one who engages twenty-four hours daily in the loving service of the Lord. As Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (9.13):

Tat-puruṣa se vztahuje na kazatele vědomí Kṛṣṇy, jako je duchovní mistr. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura říká: chāḍiyā vaiṣṇava-sevā nistāra pāyeche kebā — “Kdo může být vysvobozen ze zajetí māyi, aniž by sloužil pravému duchovnímu mistrovi, ideálnímu vaiṣṇavovi?” Tato myšlenka je vyjádřena i na mnoha jiných místech. Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.2) uvádí: mahat-sevāṁ dvāram āhur vimukteḥ — ten, kdo touží po vysvobození ze zajetí māyi, se musí stýkat s čistým oddaným, mahātmou. Mahātmā je ten, kdo dvacet čtyři hodin denně s láskou slouží Pánu. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (9.13):

mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam
mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

“O son of Pṛthā, those who are not deluded, the great souls, are under the protection of the divine nature. They are fully engaged in devotional service because they know Me as the Supreme Personality of Godhead, original and inexhaustible.” Thus the symptom of a mahātmā is that he has no engagement other than service to Kṛṣṇa. One must render service to a Vaiṣṇava in order to get freed from sinful reactions, revive one’s original Kṛṣṇa consciousness and be trained in how to love Kṛṣṇa. This is the result of mahātma-sevā. Of course, if one engages in the service of a pure devotee, the reactions of one’s sinful life are vanquished automatically. Devotional service is necessary not to drive away an insignificant stock of sins, but to awaken our dormant love for Kṛṣṇa. As fog is vanquished at the first glimpse of sunlight, one’s sinful reactions are automatically vanquished as soon as one begins serving a pure devotee; no separate endeavor is required.

“Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni — velké duše — jsou pod ochranou božské přírody. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako Nejvyšší Osobnost Božství, původní a nevyčerpatelnou.” Příznakem mahātmy tedy je, že nemá jiné zaměstnání než službu Kṛṣṇovi. Člověk musí sloužit vaiṣṇavovi, aby se zbavil hříšných reakcí, obnovil své původní vědomí Kṛṣṇy a naučil se, jak milovat Kṛṣṇu. To je výsledek mahātma-sevy. Když někdo slouží čistému oddanému, reakce za jeho hříšný život jsou samozřejmě automaticky zničeny. Oddaná služba není nutná k tomu, aby odstranila zanedbatelnou zásobu hříchů, ale aby probudila naši spící lásku ke Kṛṣṇovi. Tak jako se mlha rozptýlí s prvním zábleskem slunečního světla, hříšné reakce automaticky zmizí, jakmile člověk začne sloužit čistému oddanému. Žádná další snaha není zapotřebí.

The word kṛṣṇa-arpita-prāṇaḥ refers to a devotee who dedicates his life to serving Kṛṣṇa, not to being saved from the path to hellish life. A devotee is nārāyaṇa-parāyaṇa, or vāsudeva-parāyaṇa, which means that the path of Vāsudeva, or the devotional path, is his life and soul. Nārāyaṇa-parāḥ sarve na kutaścana bibhyati (Bhāg. 6.17.28): such a devotee is not afraid of going anywhere. There is a path toward liberation in the higher planetary systems and a path toward the hellish planets, but a nārāyaṇa-para devotee is unafraid wherever he is sent; he simply wants to remember Kṛṣṇa, wherever he may be. Such a devotee is unconcerned with hell and heaven; he is simply attached to rendering service to Kṛṣṇa. When a devotee is put into hellish conditions, he accepts them as Kṛṣṇa’s mercy: tat te ’nukampāṁ susamīkṣamāṇaḥ (Bhāg. 10.14.8). He does not protest, “Oh, I am such a great devotee of Kṛṣṇa. Why have I been put into this misery?” Instead he thinks, “This is Kṛṣṇa’s mercy.” Such an attitude is possible for a devotee who engages in the service of Kṛṣṇa’s representative. This is the secret of success.

Slovo kṛṣṇārpita-prāṇaḥ se vztahuje na oddaného, který odevzdává svůj život službě Kṛṣṇovi; nikoliv tomu, aby se zachránil před cestou k pekelnému životu. Oddaný je nārāyaṇa-parāyaṇa či vāsudeva-parāyaṇa, což znamená, že cesta Vāsudeva, cesta oddanosti, je jeho životem a duší. Nārāyaṇa-parāḥ sarve na kutaścana bibhyati (Bhāg. 6.17.28) — takový oddaný se nebojí jít kamkoliv. Existuje cesta osvobození na vyšší planetární soustavy a cesta na pekelné planety, ale oddaný nārāyaṇa-para se nebojí, ať je poslán kamkoliv — chce jen vzpomínat na Kṛṣṇu, bez ohledu na to, kde je. Takový oddaný se nezajímá o peklo či nebe — lpí jen na službě Kṛṣṇovi. Když se oddaný dostane do pekelných podmínek, přijímá je jako Kṛṣṇovu milost: tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇaḥ (Bhāg. 10.14.8). Neprotestuje: “Vždyť já jsem tak velký oddaný Kṛṣṇy. Proč jsem se dostal do takového neštěstí?” Namísto toho si myslí: “To je Kṛṣṇova milost.” Dosáhnout takového postoje může oddaný, který slouží zástupci Kṛṣṇy. To je tajemství úspěchu.