Skip to main content

Text 15

Sloka 15

Devanagari

Dévanágarí

केचित्केवलया भक्त्या वासुदेवपरायणा: ।
अघं धुन्वन्ति कार्त्स्‍न्येन नीहारमिव भास्कर: ॥ १५ ॥

Text

Verš

kecit kevalayā bhaktyā
vāsudeva-parāyaṇāḥ
aghaṁ dhunvanti kārtsnyena
nīhāram iva bhāskaraḥ
kecit kevalayā bhaktyā
vāsudeva-parāyaṇāḥ
aghaṁ dhunvanti kārtsnyena
nīhāram iva bhāskaraḥ

Synonyms

Synonyma

kecit — some people; kevalayā bhaktyā — by executing unalloyed devotional service; vāsudeva — to Lord Kṛṣṇa, the all-pervading Supreme Personality of Godhead; parāyaṇāḥ — completely attached (only to such service, without dependence on austerity, penance, cultivation of knowledge or pious activities); agham — all kinds of sinful reactions; dhunvanti — destroy; kārtsnyena — completely (with no possibility that sinful desires will revive); nīhāram — fog; iva — like; bhāskaraḥ — the sun.

kecit — někteří lidé; kevalayā bhaktyā — vykonáváním čisté oddané služby; vāsudeva — k Pánu Kṛṣṇovi, všeprostupující Nejvyšší Osobnosti Božství; parāyaṇāḥ — zcela připoutáni (pouze k této službě, aniž by záviseli na askezi, rozvoji poznání či zbožných činnostech); agham — všechny druhy hříšných reakcí; dhunvanti — ničí; kārtsnyena — zcela (bez možnosti, že se hříšné touhy znovu objeví); nīhāram — mlhu; iva — jako; bhāskaraḥ — slunce.

Translation

Překlad

Only a rare person who has adopted complete, unalloyed devotional service to Kṛṣṇa can uproot the weeds of sinful actions with no possibility that they will revive. He can do this simply by discharging devotional service, just as the sun can immediately dissipate fog by its rays.

Jen vzácná duše, která přijala úplnou, čistou oddanou službu Kṛṣṇovi, může vykořenit plevel hříšných činností tak, že již nikdy znovu nevzejde. Dokáže to pouhým vykonáváním oddané služby, stejně jako slunce ihned rozptýlí mlhu svými paprsky.

Purport

Význam

In the previous verse Śukadeva Gosvāmī gave the example that the dried leaves of creepers beneath a bamboo tree may be completely burnt to ashes by a fire, although the creepers may sprout again because the root is still in the ground. Similarly, because the root of sinful desire is not destroyed in the heart of a person who is cultivating knowledge but who has no taste for devotional service, there is a possibility that his sinful desires will reappear. As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.4):

V minulém verši uvedl Śukadeva Gosvāmī příklad, že suché listy popínavých rostlin pod bambusem jsou možná ohněm spáleny na popel, ale samotné rostliny mohou znovu vyrůst, protože kořeny jsou stále v zemi. Stejně tak u toho, kdo rozvíjí poznání, ale nemá žádnou chuť pro oddanou službu, existuje možnost, že se hříšné touhy znovu objeví, jelikož nejsou zničeny jejich kořeny v jeho srdci. Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.4) uvádí:

śreyaḥ-sṛtiṁ bhaktim udasya te vibho
kliśyanti ye kevala-bodha-labdhaye
śreyaḥ-sṛtiṁ bhaktim udasya te vibho
kliśyanti ye kevala-bodha-labdhaye

Speculators who undergo great labor to gain a meticulous understanding of the material world by distinguishing between sinful and pious activities, but who are not situated in devotional service, are prone to material activities. They may fall down and become implicated in fruitive activities. If one becomes attached to devotional service, however, his desires for material enjoyment are automatically vanquished without separate endeavor. Bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca: if one is advanced in Kṛṣṇa consciousness, material activities, both sinful and pious, automatically become distasteful to him. That is the test of Kṛṣṇa consciousness. Both pious and impious activities are actually due to ignorance because a living entity, as an eternal servant of Kṛṣṇa, has no need to act for his personal sense gratification. Therefore as soon as one is reclaimed to the platform of devotional service, he relinquishes his attachment for pious and impious activities and is interested only in what will satisfy Kṛṣṇa. This process of bhakti, devotional service to Kṛṣṇa (vāsudeva-parāyaṇa), relieves one from the reactions of all activities.

Spekulanti, kteří vynakládají velké úsilí na to, aby rozlišováním mezi hříšnými a zbožnými činnostmi získali co nejpřesnější pochopení hmotného světa, ale kteří nevykonávají oddanou službu, mají sklon k hmotným činnostem. Mohou poklesnout a zaplést se do plodonosného jednání. Když však někdo vyvine připoutanost k oddané službě, jeho touhy po hmotném požitku zaniknou automaticky, bez vedlejší snahy. Bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca — tomu, kdo je pokročilý ve vědomí Kṛṣṇy, se přirozeně protiví všechny hmotné činnosti, hříšné i zbožné. To je zkouška vědomí Kṛṣṇy. Zbožné i bezbožné činnosti ve skutečnosti pocházejí z nevědomosti, protože živá bytost nemá jakožto věčný služebník Kṛṣṇy zapotřebí jednat pro svůj vlastní smyslový požitek. Jakmile se tedy někdo vrátí na úroveň oddané služby, upustí od své připoutanosti ke zbožnému a bezbožnému jednání a zajímá se pouze o to, co uspokojí Kṛṣṇu. Tento proces bhakti, oddané služby Kṛṣṇovi (vāsudeva-parāyaṇa), zbavuje živou bytost reakcí za všechny činnosti.

Since Mahārāja Parīkṣit was a great devotee. the answers of his guru, Śukadeva Gosvāmī, concerning karma-kāṇḍa and jñāna-kāṇḍa could not satisfy him. Therefore Śukadeva Gosvāmī, knowing very well the heart of his disciple, explained the transcendental bliss of devotional service. The word kecit, which is used in this verse, means. “a few people but not all.” Not everyone can become Kṛṣṇa conscious. As Kṛṣṇa explains in Bhagavad-gītā (7.3):

Jelikož byl Mahārāja Parīkṣit velký oddaný, odpovědi jeho gurua, Śukadeva Gosvāmīho, které se týkaly karma-kāṇḍy a jñāna-kāṇḍy, ho nemohly uspokojit. Śukadeva Gosvāmī velice dobře znal srdce svého žáka, a proto popsal transcendentální blaženost oddané služby. Slovo kecit, použité v tomto verši, znamená “někteří lidé, ale ne všichni”. Ne každý dospěje k tomu, aby si byl vědom Kṛṣṇy. Kṛṣṇa to vysvětluje v Bhagavad-gītě (7.3):

manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ
manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ

“Out of many thousands among men, one may endeavor for perfection, and of those who have achieved perfection, hardly one knows Me in truth.” Practically no one understands Kṛṣṇa as He is, for Kṛṣṇa cannot be understood through pious activities or attainment of the most elevated speculative knowledge. Actually the highest knowledge consists of understanding Kṛṣṇa. Unintelligent men who do not understand Kṛṣṇa are grossly puffed up, thinking that they are liberated or have themselves become Kṛṣṇa or Nārāyaṇa. This is ignorance.

“Z mnoha tisíců lidí možná jeden usiluje o dokonalost a z těch, kteří dokonalosti dosáhli, Mě sotva jeden zná v pravdě.” Prakticky nikdo nechápe Kṛṣṇu takového, jaký je, protože Kṛṣṇovi nelze porozumět prostřednictvím zbožných činností ani toho nejvznešenějšího spekulativního poznání. Nejvyšší poznání ve skutečnosti spočívá v porozumění Kṛṣṇovi. Neinteligentní lidé, kteří Kṛṣṇu nechápou, jsou velice pyšní a myslí si, že dosáhli osvobození či že se stali Kṛṣṇou nebo Nārāyaṇem. To je nevědomost.

To indicate the purity of bhakti, devotional service, Śrīla Rūpa Gosvāmī says in Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11):

Śrīla Rūpa Gosvāmī vyjadřuje čistotu bhakti, oddané služby, v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11):

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā
anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

“One should render transcendental loving service to the Supreme Lord Kṛṣṇa favorably and without desire for material profit or gain through fruitive activities or philosophical speculation. That is called pure devotional service.” Śrīla Rūpa Gosvāmī further explains that bhakti is kleśaghnī śubhadā, which means if one takes to devotional service, all kinds of unnecessary labor and material distress cease entirely and one achieves all good fortune. Bhakti is so powerful that it is also said to be mokṣa-laghutākṛt; in other words, it minimizes the importance of liberation.

“Oddaný má vykonávat transcendentální láskyplnou službu Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi s příznivým postojem a bez touhy po hmotném prospěchu či zisku z plodonosných činností nebo filozofické spekulace. To se nazývá čistá oddaná služba.” Śrīla Rūpa Gosvāmī dále vysvětluje, že bhakti je kleśaghnī śubhadā, což znamená, že když někdo začne praktikovat oddanou službu, zcela ustane jeho zbytečná námaha i hmotná strádání všeho druhu, a dosáhne veškerého štěstí. Bhakti je tak mocná, že je rovněž označována jako mokṣa-laghutākṛt — snižuje důležitost osvobození.

Nondevotees must undergo material hardships because they are prone to commit sinful fruitive activities. The desire to commit sinful actions continues in their hearts due to ignorance. These sinful actions are divided into three categories — pātaka, mahā-pātaka and atipātaka — and also into two divisions; prārabdha and aprārabdha. Prārabdha refers to sinful reactions from which one is suffering at the present, and aprārabdha refers to sources of potential suffering. When the seeds (bīja) of sinful reactions have not yet fructified, the reactions are called aprārabdha. These seeds of sinful action are unseen, but they are unlimited, and no one can trace when they were first planted. Because of prārabdha, sinful reactions that have already fructified, one is seen to have taken birth in a low family or to be suffering from other miseries.

Neoddaní musí podstupovat hmotné strasti, jelikož mají sklon páchat hříšné plodonosné činnosti. Touha jednat hříšně zůstává v jejich srdcích kvůli nevědomosti. Hříšné činy se dělí do tří kategorií — pātaka, mahā-pātaka a atipātaka — a také do dvou skupin: prārabdha a aprāprabdha. Prārabdha se vztahuje na hříšné reakce, jimiž člověk trpí v současnosti, a aprārabdha na zdroje možného utrpení. Reakce se nazývají aprārabdha, když semena (bīja) hříšných reakcí ještě nenesou své plody. Tato semena hříšných činů jsou neviditelná, ale je jich nekonečně mnoho a nikdo nezjistí, kdy byla poprvé zaseta. Působením hříšných reakcí, které již přinášejí plody (prārabdha), dochází k tomu, že se člověk narodí v nízké rodině nebo trpí jinými potížemi.

When one takes to devotional service, however, all phases of sinful life, including prārabdha, aprārabdha and bīja, are vanquished. In Śrīmad-Bhāgavatam (11.14.19) Lord Kṛṣṇa tells Uddhava:

Jakmile však někdo začne praktikovat oddanou službu, všechny fáze hříšného života — a s nimi i prārabdha, aprārabdha a bīja — zaniknou. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.14.19) říká Pán Kṛṣṇa Uddhavovi:

yathāgniḥ susamṛddhārciḥ
karoty edhāṁsi bhasmasāt
tathā mad-viṣayā bhaktir
uddhavaināṁsi kṛtsnaśaḥ
yathāgniḥ susamṛddhārciḥ
karoty edhāṁsi bhasmasāt
tathā mad-viṣayā bhaktir
uddhavaināṁsi kṛtsnaśaḥ

“My dear Uddhava, devotional service in relationship with Me is like a blazing fire that can burn to ashes all the fuel of sinful activities supplied to it.” How devotional service vanquishes the reactions of sinful life is explained in Śrīmad-Bhāgavatam (3.33.6) in a verse spoken during Lord Kapiladeva’s instructions to His mother, Devahūti. Devahūti said:

“Můj milý Uddhavo, oddaná služba určená Mně je jako planoucí oheň, který může spálit na popel všechny hříšné činnosti, přikládané do něho jako palivo.” To, jak oddaná služba ničí reakce za hříšný život, vysvětluje Śrīmad-Bhāgavatam (3.33.6) ve verši, který byl vysloven, když Pán Kapiladeva udílel pokyny Své matce Devahūti. Devahūti řekla:

yan-nāmadheya-śravaṇānukīrtanād
yat-prahvaṇād yat-smaraṇād api kvacit
śvādo ’pi sadyaḥ savanāya kalpate
kutaḥ punas te bhagavan nu darśanāt
yan-nāmadheya-śravaṇānukīrtanād
yat-prahvaṇād yat-smaraṇād api kvacit
śvādo 'pi sadyaḥ savanāya kalpate
kutaḥ punas te bhagavan nu darśanāt

“My dear Lord, if even a person born in a family of dog-eaters hears and repeats the chanting of Your glories, offers respects to You and remembers You, he is immediately greater than a brāhmaṇa and is therefore eligible to perform sacrifices. Therefore, what is to be said of one who has seen You directly?”

“Můj milý Pane, když i člověk narozený v rodině pojídačů psů slyší a opakuje opěvování Tvé slávy, vzdává Ti úctu a vzpomíná na Tebe, je okamžitě na vyšší úrovni než brāhmaṇa, a tudíž oprávněný vykonávat oběti. Co teprve říci o tom, kdo Tě vidí přímo?”

In the Padma Purāṇa there is a statement that persons whose hearts are always attached to the devotional service of Lord Viṣṇu are immediately released from all the reactions of sinful life. These reactions generally exist in four phases. Some of them are ready to produce results immediately, some are in the form of seeds, some are unmanifested, and some are current. All such reactions are immediately nullified by devotional service. When devotional service is present in one’s heart, desires to perform sinful activities have no place there. Sinful life is due to ignorance, which means forgetfulness of one’s constitutional position as an eternal servant of God, but when one is fully Kṛṣṇa conscious he realizes that he is God’s eternal servant.

Padma Purāṇa uvádí, že ti, jejichž srdce vždy lpí na službě Pánu Viṣṇuovi, jsou okamžitě zbaveni všech reakcí za hříšný život. Tyto reakce obvykle existují ve čtyřech fázích. Některé z nich mohou dávat výsledky ihned, jiné jsou v podobě semen, další jsou neprojevené a další již působí. Oddaná služba všechny tyto reakce okamžitě zbavuje účinnosti. Když je v srdci přítomná oddaná služba, touhy vykonávat hříšné činnosti tam nemají místo. Hříšný život je důsledkem nevědomosti, zapomnění na naše přirozené postavení věčného služebníka Boha; kdo si je však plně vědom Kṛṣṇy, ten toto přirozené postavení realizuje.

In this regard, Śrīla Jīva Gosvāmī comments that bhakti may be divided into two divisions: (1) santatā, devotional service that continues incessantly with faith and love, and (2) kādācitkī, devotional service that does not continue incessantly but is sometimes awakened. Incessantly flowing devotional service (santatā) may also be divided into two categories: (1) service performed with slight attachment and (2) spontaneous devotional service. Intermittent devotional service (kādācitkī) may be divided into three categories: (1) rāgābhāsamayī, devotional service in which one is almost attached, (2) rāgābhāsa-śūnya-svarūpa-bhūtā, devotional service in which there is no spontaneous love but one likes the constitutional position of serving, and (3) ābhāsa-rūpā, a slight glimpse of devotional service. As for atonement, if one has caught even a slight glimpse of devotional service, all needs to undergo prāyaścitta, atonement, are superseded. Therefore atonement is certainly unnecessary when one has achieved spontaneous love and, above that, attachment with love, which are signs of increasing advancement in kādācitkī. Even in the stage of ābhāsa-rūpā bhakti, all the reactions of sinful life are uprooted and vanquished. Śrīla Jīva Gosvāmī expresses the opinion that the word kārtsnyena means that even if one has a desire to commit sinful actions, the roots of that desire are vanquished merely by ābhāsa-rūpā bhakti. The example of bhāskara, the sun, is most appropriate. The ābhāsa feature of bhakti is compared to dawn, and the accumulation of one’s sinful activities is compared to fog. Since fog does not spread throughout the sky, the sun need do no more than merely manifest its first rays, and the fog immediately disappears. Similarly, if one has even a slight relationship with devotional service, all the fog of his sinful life is immediately vanquished.

Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti říká, že bhakti lze rozdělit na dvě skupiny: (1) santatā, oddaná služba s vírou a láskou, která probíhá neustále, a (2) kādācitkī, oddaná služba, která neprobíhá stále, ale někdy je probuzena. Neustále probíhající oddanou službu (santatā) lze dále rozdělit do dvou kategorií: (1) služba vykonávaná s nepatrnou připoutaností a (2) spontánní oddaná služba. Přerušovanou oddanou službu (kādācitkī) lze rozdělit do tří kategorií: (1) rāgābhāsamayī, oddaná služba, při níž je člověk téměř připoutaný, (2) rāgābhāsa-śūnya-svarūpa-bhūtā, oddaná služba, v níž není žádná spontánní láska, ale dotyčnému se líbí přirozené postavení služby, a (3) ābhāsa-rūpā, letmý záblesk oddané služby. Co se týče odčinění — když má člověk byť jen nepatrný zážitek oddané služby, vynahradí to veškerou potřebu odčinění (prāyaścitta) podstupovat. Pro toho, kdo dosáhl spontánní lásky a nadto láskyplné připoutanosti, což jsou znaky úspěšného pokroku v kādācitkī, tedy odčinění rozhodně není nutné. Dokonce již ve stádiu ābhāsa-rūpā bhakti jsou všechny reakce hříšného života vykořeněny a zničeny. Śrīla Jīva Gosvāmī vyjadřuje názor na význam slova kārtsnyena — i když někdo touží páchat hříšné činnosti, již samotná ābhāsa-rūpā bhakti zničí kořeny jeho touhy. Příklad slunce (bhāskara) je velice výstižný. Forma bhakti zvaná ābhāsa je přirovnána k úsvitu a nahromaděné hříšné činnosti k mlze. Jelikož mlha nepokrývá celé nebe, stačí, aby slunce ukázalo své první paprsky, a mlha se okamžitě rozplyne. Má-li člověk byť jen nepatrný kontakt s oddanou službou, je všechna mlha jeho hříšného života okamžitě rozptýlena.