Text 4

Sloka 4

Devanagari

Dévanágarí

तस्यापि ह वा आत्मजस्य विप्र: पुत्रस्‍नेहानुबद्धमना आसमावर्तनात्संस्कारान् यथोपदेशं विदधान उपनीतस्य च पुन: शौचाचमनादीन् कर्मनियमाननभिप्रेतानपि समशिक्षयदनुशिष्टेन हि भाव्यं पितु: पुत्रेणेति ॥ ४ ॥

Text

Verš

tasyāpi ha vā ātmajasya vipraḥ putra-snehānubaddha-manā āsamāvartanāt saṁskārān yathopadeśaṁ vidadhāna upanītasya ca punaḥ śaucācamanādīn karma-niyamān anabhipretān api samaśikṣayad anuśiṣṭena hi bhāvyaṁ pituḥ putreṇeti.

Synonyms

Synonyma

tasya — of him; api ha vā — certainly; ātma-jasya — of his son; vipraḥ — the brāhmaṇa father of Jaḍa Bharata (mad, crazy Bharata); putra-sneha-anubaddha-manāḥ — who was obliged by affection for his son; ā-sama-āvartanāt — until the end of the brahmacarya-āśrama; saṁskārān — the purificatory processes; yathā-upadeśam — as prescribed in the śāstras; vidadhānaḥ — performing; upanītasya — of one who has a sacred thread; ca — also; punaḥ — again; śauca-ācamana-ādīn — practice of cleanliness, washing of the mouth, legs and hands, etc.; karma-niyamān — the regulative principles of fruitive activities; anabhipretān api — although not wanted by Jaḍa Bharata; samaśikṣayat — taught; anuśiṣṭena — taught to follow the regulative principles; hi — indeed; bhāvyam — should be; pituḥ — from the father; putreṇa — the son; iti — thus.

tasya — jeho; api ha vā — jistě; ātma-jasya — svého syna; vipraḥ — bráhmanský otec Jaḍa Bharaty (šíleného Bharaty); putra-sneha-anubaddha-manāḥ — který byl poutaný láskou ke svému synovi; ā-sama-āvartanāt — až do konce brahmacarya-āśramu; saṁskārān — očistné procesy; yathā-upadeśam — jak jsou předepsané v śāstrách; vidadhānaḥ — vykonával; upanītasya — toho, kdo má posvátnou šňůru; ca — také; punaḥ — znovu; śauca-ācamana-ādīn — udržování čistoty, vyplachování úst, mytí nohou a rukou atd.; karma-niyamān — usměrňující zásady plodonosných činností; anabhipretān api — ačkoliv si to Jaḍa Bharata nepřál; samaśikṣayat — učil; anuśiṣṭena — učený dodržovat usměrňující zásady; hi — vskutku; bhāvyam — má být; pituḥ — od otce; putreṇa — syn; iti — takto.

Translation

Překlad

The brāhmaṇa father’s mind was always filled with affection for his son, Jaḍa Bharata [Bharata Mahārāja]. Therefore he was always attached to Jaḍa Bharata. Because Jaḍa Bharata was unfit to enter the gṛhastha-āśrama, he simply executed the purificatory process up to the end of the brahmacarya-āśrama. Although Jaḍa Bharata was unwilling to accept his father’s instructions, the brāhmaṇa nonetheless instructed him in how to keep clean and how to wash, thinking that the son should be taught by the father.

Mysl bráhmanského otce byla vždy plná lásky ke svému synovi, Jaḍa Bharatovi (Bharatovi Mahārājovi). Proto k němu otec vždy lnul. Jelikož Jaḍa Bharata nebyl způsobilý přijmout gṛhastha-āśram, vykonával očistné procesy pouze do konce brahmacarya-āśramu. I když nechtěl přijímat otcovy pokyny, brāhmaṇa ho nepřestal poučovat, jak udržovat čistotu a jak se mýt, neboť myslel na to, že je třeba, aby otec učil svého syna.

Purport

Význam

Jaḍa Bharata was Bharata Mahārāja in the body of a brāhmaṇa, and he outwardly conducted himself as if he were dull, deaf, dumb and blind. Actually he was quite alert within. He knew perfectly well of the results of fruitive activity and the results of devotional service. In the body of a brāhmaṇa, Mahārāja Bharata was completely absorbed in devotional service within; therefore it was not at all necessary for him to execute the regulative principles of fruitive activity. As confirmed in Śrīmad-Bhāgavatam: svanuṣṭhitasya dharmasya saṁsiddhir hari-toṣaṇam (Bhāg. 1.2.13). One has to satisfy Hari, the Supreme Personality of Godhead. That is the perfection of the regulative principles of fruitive activity. Besides that, it is stated in Śrīmad-Bhāgavatam:

Jaḍa Bharata byl Bharata Mahārāja v těle brāhmaṇy a navenek se choval, jako kdyby byl tupý, hluchý, němý a slepý. Ve skutečnosti byl v nitru velice bystrý. Dobře znal výsledky plodonosného jednání a výsledky oddané služby. V těle brāhmaṇy byl Mahārāja Bharata zcela pohroužený do oddané služby ve svém nitru, a proto nebylo vůbec nutné, aby vykonával plodonosné činnosti podle usměrňujících zásad. Jak potvrzuje Śrīmad-Bhāgavatam: svanuṣṭhitasya dharmasya saṁsiddhir hari-toṣaṇam (Bhāg. 1.2.13). Člověk musí uspokojit Hariho, Nejvyšší Osobnost Božství. To je dokonalost usměrňujících zásad plodonosného jednání. Kromě toho je ve Śrīmad-Bhāgavatamu řečeno:

dharmaḥ svanuṣṭhitaḥ puṁsāṁ
viṣvaksena-kathāsu yaḥ
notpādayed yadi ratiṁ
śrama eva hi kevalam

“Duties [dharma] executed by men, regardless of occupation, are only so much useless labor if they do not provoke attraction for the message of the Supreme Lord.” (Bhāg. 1.2.8) These karma-kāṇḍa activities are required as long as one has not developed Kṛṣṇa consciousness. If one is developed in Kṛṣṇa consciousness, there is no need to execute the prior regulative principles of karma-kāṇḍa. Śrīla Mādhavendra Purī said, “O regulative principles of karma-kāṇḍa, please excuse me. I cannot follow all these regulative principles, for I am fully engaged in devotional service.” He expressed the desire to sit somewhere beneath a tree and continue chanting the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra. Consequently he did not execute all the regulative principles. Similarly, Haridāsa Ṭhākura was born in a Mohammedan family. From the very beginning of his life he was never trained in the karma-kāṇḍa system, but because he was always chanting the holy name of the Lord, Śrī Caitanya Mahāprabhu accepted him as nāmācārya, the authority in chanting the holy name. As Jaḍa Bharata, Bharata Mahārāja was always engaged in devotional service within his mind. Since he had executed the regulative principles continuously for three lives, he was not interested in continuing to execute them, although his brāhmaṇa father wanted him to do so.

“Povinnosti (dharma), které lidé vykonávají — bez ohledu na to, v jakém zaměstnání — jsou jen zbytečnou námahou, nevzbudí-li zájem o poselství Nejvyššího Pána.” (Bhāg. 1.2.8) Tyto činnosti karma-kāṇḍy jsou zapotřebí jen do té doby, než člověk vyvine vědomí Kṛṣṇy. Pokud ho již vyvinul, nemusí se řídit jejich předběžnými usměrňujícími zásadami. Śrīla Mādhavendra Purī říká: “Ó usměrňující zásady karma-kāṇḍy, prosím, promiňte mi. Nemohu dodržovat všechna tato pravidla, protože jsem plně zaměstnaný oddanou službou.” Vyjádřil touhu sedět někde pod stromem a bez ustání zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Nechtěl se tedy řídit všemi usměrňujícími zásadami. Haridāsa Ṭhākura, který se narodil v muslimské rodině, nebyl nikdy vychovávaný podle systému karma-kāṇḍa, ale jelikož neustále zpíval svaté jméno Pána, Śrī Caitanya Mahāprabhu ho uznal za nāmācāryu, autoritu na zpívání svatého jména. Jako Jaḍa Bharata vykonával Bharata Mahārāja neustále oddanou službu v mysli. Jelikož se řídil usměrňujícími zásadami již po tři poslední životy, neměl dále zájem takto jednat, i když si to jeho bráhmanský otec přál.