Text 29
Sloka 29
Devanagari
Dévanágarí
Text
Verš
Synonyms
Synonyma
aho kaṣṭam — alas, what a miserable condition of life; bhraṣṭaḥ — fallen; aham — I (am); ātma-vatām — of great devotees who have achieved perfection; anupathāt — from the way of life; yat — from which; vimukta-samasta-saṅgasya — although having given up the association of my real sons and home; vivikta — solitary; puṇya-araṇya — of a sacred forest; śaraṇasya — who had taken shelter; ātma-vataḥ — of one who had become perfectly situated on the transcendental platform; ātmani — in the Supersoul; sarveṣām — of all; ātmanām — living entities; bhagavati — unto the Supreme Personality of Godhead; vāsudeve — Lord Vāsudeva; tat — of Him; anuśravaṇa — constantly hearing; manana — thinking; saṅkīrtana — chanting; ārādhana — worshiping; anusmaraṇa — constantly remembering; abhiyogena — by absorption in; aśūnya — filled; sakala-yāmena — in which all the hours; kālena — by time; samāveśitam — fully established; samāhitam — fixed; kārtsnyena — totally; manaḥ — the mind in such a situation; tat — that mind; tu — but; punaḥ — again; mama — of me; abudhasya — a great fool; ārāt — from a great distance; mṛga-sutam — the son of a deer; anu — being affected by; parisusrāva — fell down.
aho kaṣṭam — běda, jaké nešťastné životní podmínky; bhraṣṭaḥ — pokleslý; aham — já (jsem); ātma-vatām — velkých oddaných, kteří dosáhli dokonalosti; anupathāt — z cesty života; yat — ze které; vimukta-samasta-saṅgasya — ačkoliv se vzdal svých skutečných synů a domova; vivikta — ústraní; puṇya-araṇya — posvátného lesa; śaraṇasya — jenž přijal útočiště; ātma-vataḥ — toho, kdo dosáhl dokonalého postavení na transcendentální úrovni; ātmani — v Nadduši; sarveṣām — všech; ātmanām — živých bytostí; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; vāsudeve — Pánu Vāsudevovi; tat — Jeho; anuśravaṇa — neustálé naslouchání; manana — myšlení; saṅkīrtana — opěvování; ārādhana — uctívání; anusmaraṇa — neustálé vzpomínání; abhiyogena — pohroužením do; aśūnya — naplněný; sakala-yāmena — v čem po celý čas; kālena — časem; samāveśitam — dokonale situovaný; samāhitam — upřená; kārtsnyena — zcela; manaḥ — mysl v takové situaci; tat — ta mysl; tu — ale; punaḥ — znovu; mama — mne; abudhasya — velkého hlupáka; ārāt — z velké vzdálenosti; mṛga-sutam — potomek jelena; anu — ovlivněný; parisusrāva — poklesl.
Translation
Překlad
In the body of a deer, Bharata Mahārāja began to lament: What misfortune! I have fallen from the path of the self-realized. I gave up my real sons, wife and home to advance in spiritual life, and I took shelter in a solitary holy place in the forest. I became self-controlled and self-realized, and I engaged constantly in devotional service — hearing, thinking, chanting, worshiping and remembering the Supreme Personality of Godhead, Vāsudeva. I was successful in my attempt, so much so that my mind was always absorbed in devotional service. However, due to my personal foolishness, my mind again became attached — this time to a deer. Now I have obtained the body of a deer and have fallen far from my devotional practices.
Bharata Mahārāja začal v těle jelena naříkat: Jaké neštěstí! Poklesl jsem z cesty seberealizovaných duší. Vzdal jsem se svých skutečných synů, manželky a domova, abych pokročil v duchovním životě, a uchýlil jsem se na osamělé svaté místo v lese. Dosáhl jsem sebeovládání a seberealizace a neustále se věnoval oddané službě Vāsudevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, formou naslouchání, myšlení, opěvování, uctívání a vzpomínání. Ve svém pokusu jsem uspěl natolik, že má mysl byla neustále pohroužená v oddané službě. Kvůli mé pošetilosti však znovu ulpěla — tentokrát na jelínkovi. Nyní jsem získal tělo jelena a hluboko poklesl z úrovně svých duchovních činností.
Purport
Význam
Due to his stringent execution of devotional service, Mahārāja Bharata could remember the activities of his past life and how he was raised to the spiritual platform. Due to his foolishness, he became attached to an insignificant deer and thus fell down and had to accept the body of a deer. This is significant for every devotee. If we misuse our position and think that we are fully engaged in devotional service and can do whatever we like, we have to suffer like Bharata Mahārāja and be condemned to accept the type of body that impairs our devotional service. Only the human form is able to execute devotional service, but if we voluntarily give this up for sense gratification, we certainly have to be punished. This punishment is not exactly like that endured by an ordinary materialistic person. By the grace of the Supreme Lord, a devotee is punished in such a way that his eagerness to attain the lotus feet of Lord Vāsudeva is increased. By his intense desire, he returns home in the next lifetime. Devotional service is very completely described here: tad-anuśravaṇa-manana-saṅkīrtanārādhanānusmaraṇābhiyogena. The constant hearing and chanting of the glories of the Lord is recommended in Bhagavad-gītā: satataṁ kīrtayanto māṁ yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ. Those who have taken to Kṛṣṇa consciousness should be very careful that not a single moment is wasted and that not a single moment is spent without chanting and remembering the Supreme Personality of Godhead and His activities. By His own actions and by the actions of His devotees, Kṛṣṇa teaches us how to become cautious in devotional service. Through the medium of Bharata Mahārāja, Kṛṣṇa teaches us that we must be careful in the discharge of devotional service. If we want to keep our minds completely fixed without deviation, we must engage them in devotional service full time. As far as the members of the International Society for Krishna Consciousness are concerned, they have sacrificed everything to push on this Kṛṣṇa consciousness movement. Yet they must take a lesson from the life of Bharata Mahārāja to be very cautious and to see that not a single moment is wasted in frivolous talk, sleep or voracious eating. Eating is not prohibited, but if we eat voraciously we shall certainly sleep more than required. Sense gratification ensues, and we may be degraded to a lower life form. In that way our spiritual progress may be checked at least for the time being. The best course is to take the advice of Śrīla Rūpa Gosvāmī: avyartha-kālatvam. We should see that every moment of our lives is utilized for the rendering of devotional service and nothing else. This is the secure position for one wanting to return home, back to Godhead.
Díky striktnímu vykonávání oddané služby si Mahārāja Bharata pamatoval činnosti svého minulého života a způsob, jak dospěl na duchovní úroveň. Kvůli své pošetilosti přilnul k bezvýznamnému jelínkovi, a tak poklesl a musel přijmout tělo jelena. To je významné pro každého oddaného. Zneužijeme-li svého postavení a budeme si myslet, že jsme naplno zaměstnaní oddanou službou a můžeme dělat cokoliv chceme, budeme muset trpět jako Bharata Mahārāja a přijmout takové tělo, které naruší naši oddanou službu. Vykonávat oddanou službu lze jedině v lidské podobě, a pokud se toho dobrovolně zřekneme ve prospěch smyslového požitku, budeme muset být nevyhnutelně potrestáni. Tento trest není zcela totožný s tím, jaký podstupuje obyčejný materialista. Milostí Nejvyšší Osobnosti Božství je oddaný potrestán tak, aby vzrostla jeho dychtivost dosáhnout lotosových nohou Pána Vāsudeva. Díky své intenzívní touze se vrátí domů v příštím životě. Zde je v úplnosti popsána oddaná služba: tad-anuśravaṇa-manana-saṅkīrtanārādhanānusmaraṇābhiyogena. Bhagavad-gītā doporučuje neustálé naslouchání o slávě Pána a její opěvování: satataṁ kīrtayanto māṁ yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ. Ti, kdo začali praktikovat vědomí Kṛṣṇy, si musí dávat velký pozor, aby ani jediný okamžik nepromarnili bez opěvování a připomínání si Nejvyššího Pána a Jeho činností. Kṛṣṇa nás Svými činy a činy Svých oddaných učí, jak máme být v oddané službě opatrní. Na příkladě Bharaty Mahārāje nám Kṛṣṇa ukazuje, že při vykonávání oddané služby musíme být pozorní. Chceme-li udržet svou mysl bez odchýlení, musíme ji bez ustání zaměstnávat oddanou službou. Členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy obětují vše dalšímu pokračování tohoto hnutí. Přesto se musí poučit ze života Bharaty Mahārāje, že musí být velice obezřetní a dávat pozor, aby ani jediný okamžik nepromarnili lehkovážným hovorem, spánkem či nenasytným jedením. Jíst není zakázáno, ale jíme-li nenasytně, budeme zaručeně muset spát více, než je třeba. Poté přijde na řadu smyslový požitek, a tak můžeme být degradováni do nižší životní podoby, což přinejmenším na čas pozastaví náš duchovní pokrok. Nejlepší, co můžeme udělat, je přijmout radu Śrīly Rūpy Gosvāmīho: avyartha-kālatvam. Měli bychom zajistit, abychom každý okamžik svého života využívali výhradně k vykonávání oddané služby. To je bezpečná pozice pro každého, kdo se chce vrátit domů, zpátky k Bohu.