Text 19

Sloka 19

Devanagari

Dévanágarí

निम्‍लोचति ह भगवान् सकलजगत्क्षेमोदयस्त्रय्यात्माद्यापि मम न मृगवधून्यास आगच्छति ॥ १९ ॥

Text

Verš

nimlocati ha bhagavān sakala-jagat-kṣemodayas trayy-ātmādyāpi mama na mṛga-vadhū-nyāsa āgacchati.

Synonyms

Synonyma

nimlocati — sets; ha — alas; bhagavān — the Supreme Personality of Godhead, represented as the sun; sakala-jagat — of all the universe; kṣema-udayaḥ — who increases the auspiciousness; trayī-ātmā — who consists of the three Vedas; adya api — until now; mama — my; na — not; mṛga-vadhū-nyāsaḥ — this baby deer entrusted to me by its mother; āgacchati — has come back.

nimlocati — zapadá; ha — běda; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, v zastoupení Slunce; sakala-jagat — celého vesmíru; kṣema-udayaḥ — který zlepšuje příznivé podmínky; trayī-ātmā — který sestává ze tří Ved; adya api — do této chvíle; mama — moje; na — ne; mṛga-vadhū-nyāsaḥ — toto jelení mládě, které mi svěřila jeho matka; āgacchati — vrátilo se.

Translation

Překlad

Alas, when the sun rises, all auspicious things begin. Unfortunately, they have not begun for me. The sun-god is the Vedas personified, but I am bereft of all Vedic principles. That sun-god is now setting, yet the poor animal who trusted in me since its mother died has not returned.

Běda, když slunce vychází, začíná vše příznivé — ne však, bohužel, pro mě. Bůh Slunce je zosobněním Ved, ale já jsem se vzdálil všem védským zásadám. Bůh Slunce nyní zapadá, a to nebohé zvíře, které mi věřilo od doby, co mu zemřela matka, se stále nevrací.

Purport

Význam

In the Brahma-saṁhitā (5.52), the sun is described as the eye of the Supreme Personality of Godhead.

Brahma-saṁhitā (5.52) popisuje slunce jako oko Nejvyšší Osobnosti Božství.

yac-cakṣur eṣa savitā sakala-grahāṇāṁ
rājā samasta-sura-mūrtir aśeṣa-tejāḥ
yasyājñayā bhramati sambhṛta-kāla-cakro
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

As the sun arises, one should chant the Vedic mantra beginning with the Gāyatrī. The sun is the symbolic representation of the eyes of the Supreme Lord. Mahārāja Bharata lamented that although the sun was going to set, due to the poor animal’s absence he could not find anything auspicious. Bharata Mahārāja considered himself most unfortunate, for due to the animal’s absence, there was nothing auspicious for him in the presence of the sun.

Při východu slunce má člověk pronášet védskou mantru, počínaje Gāyatrī. Slunce je symbolickým zastoupením oka Nejvyššího Pána. Mahārāja Bharata naříkal, že i když se slunce chystalo zapadnout, nic příznivého nenacházel, jelikož nebohé zvíře bylo stále pryč. Považoval se za nanejvýš nešťastného, neboť bez jelínka neviděl v přítomnosti slunce nic blahodárného.