Text 17

Sloka 17

Devanagari

Dévanágarí

अपि क्षेमेणास्मिन्नाश्रमोपवने शष्पाणि चरन्तं देवगुप्तं द्रक्ष्यामि ॥ १७ ॥

Text

Verš

api kṣemeṇāsminn āśramopavane śaṣpāṇi carantaṁ deva-guptaṁ drakṣyāmi.

Synonyms

Synonyma

api — it may be; kṣemeṇa — with fearlessness because of the absence of tigers and other animals; asmin — in this; āśrama-upavane — garden of the hermitage; śaṣpāṇi carantam — walking and eating the soft grasses; deva-guptam — being protected by the demigods; drakṣyāmi — shall I see.

api — kéž; kṣemeṇa — beze strachu díky nepřítomnosti tygrů a dalších zvířat; asmin — v této; āśrama-upavane — zahradě poustevny; śaṣpāṇi carantam — prochází se a spásá měkkou trávu; deva-guptam — pod ochranou polobohů; drakṣyāmi — uvidím.

Translation

Překlad

Alas, is it possible that I shall again see this animal protected by the Lord and fearless of tigers and other animals? Shall I again see him wandering in the garden eating soft grass?

Běda, uvidím ještě jelínka pod ochranou Pána, jak se nebojí tygrů a dalších zvířat? Uvidím ho ještě procházet se po zahradě a spásat měkkou trávu?

Purport

Význam

Mahārāja Bharata thought that the animal was disappointed in his protection and had left him for the protection of a demigod. Regardless, he ardently desired to see the animal again within his āśrama eating the soft grass and not fearing tigers and other animals. Mahārāja Bharata could think only of the deer and how the animal could be protected from all kinds of inauspicious things. From the materialistic point of view such kind thoughts may be very laudable, but from the spiritual point of view the King was actually falling from his exalted spiritual position and unnecessarily becoming attached to an animal. Thus degrading himself, he would have to accept an animal body.

Mahārāja Bharata si myslel, že zvíře bylo pod jeho ochranou nespokojené a opustilo ho, aby vyhledalo ochranu u polobohů. Přesto si však vroucně přál, aby ho znovu viděl ve svém āśramu, jak spásá měkkou trávu a nebojí se tygrů a dalších zvířat. Dokázal myslet jen na jelínka a na to, jak by ho bylo možné ochránit před vším nepříznivým. Z materialistického hlediska mohou být takové myšlenky chvályhodné, ale z duchovního hlediska král ve skutečnosti klesal ze svého vznešeného duchovního postavení a nadměrně se připoutával ke zvířeti. Kvůli této degradaci musel přijmout zvířecí tělo.