Text 30
Sloka 30
Devanagari
Dévanágarí
Text
Verš
Synonyms
Synonyma
tatra tatra — here and there; pura — cities; grāma — villages; ākara — mines; kheṭa — agricultural places; vāṭa — gardens; kharvaṭa — villages in valleys; śibira — military encampments; vraja — cow pens; ghoṣa — residential places of cowherd men; sārtha — resting places for pilgrims; giri — hills; vana — forests; āśrama — in the residential places of hermits; ādiṣu — and so on; anupatham — as He passed through; avanicara-apasadaiḥ — by undesirable elements, wicked persons; paribhūyamānaḥ — being surrounded; makṣikābhiḥ — by flies; iva — like; vana-gajaḥ — an elephant coming from the forest; tarjana — by threats; tāḍana — beating; avamehana — passing urine on the body; ṣṭhīvana — spitting on the body; grāva-śakṛt — stones and stool; rajaḥ — dust; prakṣepa — throwing; pūti-vāta — passing air over the body; duruktaiḥ — and by bad words; tat — that; avigaṇayan — without caring about; eva — thus; asat-saṁsthāne — habitat not fit for a gentleman; etasmin — in this; deha-upalakṣaṇe — in the shape of the material body; sat-apadeśe — called real; ubhaya-anubhava-svarūpeṇa — by understanding the proper situation of the body and the soul; sva-mahima — in His personal glory; avasthānena — by being situated; asamāropita-aham-mama-abhimānatvāt — from not accepting the misconception of “I and mine”; avikhaṇḍita-manāḥ — undisturbed in mind; pṛthivīm — all over the world; eka-caraḥ — alone; paribabhrāma — He wandered.
tatra tatra — sem a tam; pura — města; grāma — vesnice; ākara — doly; kheṭa — zemědělské oblasti; vāṭa — zahrady; kharvaṭa — vesnice v údolích; śibira — vojenská ležení; vraja — ohrady pro krávy; ghoṣa — obydlí pastevců krav; sārtha — útulky pro poutníky; giri — kopce; vana — lesy; āśrama — v poustevnách; ādiṣu — a tak dále; anupatham — když procházel; avanicara-apasadaiḥ — nežádoucími živly, zkaženými lidmi; paribhūyamānaḥ — obklopený; makṣikābhiḥ — mouchami; iva — jako; vana-gajaḥ — slon vycházející z lesa; tarjana — hrozbami; tāḍana — bití; avamehana — močili na Jeho tělo; ṣṭhīvana — plivali na Jeho tělo; grāva-śakṛt — kameny a výkaly; rajaḥ — prach; prakṣepa — házeli; pūti-vāta — pouštěli před Jeho tělem větry; duruktaiḥ — a nadávkami; tat — toho; avigaṇayan — aniž by si všímal; eva — takto; asat-saṁsthāne — domov nevhodný pro slušného člověka; etasmin — v tomto; deha-upalakṣaṇe — ve formě hmotného těla; sat-apadeśe — nazývané skutečné; ubhaya-anubhava-svarūpeṇa — pochopením správného postavení těla a duše; sva-mahima — ve Své vlastní slávě; avasthānena — díky spočívání; asamāropita-aham-mama-abhimānatvāt — neuznávající mylné pojetí “já a moje”; avikhaṇḍita-manāḥ — neznepokojený v mysli; pṛthivīm — po celém světě; eka-caraḥ — sám; paribabhrāma — toulal se.
Translation
Překlad
Ṛṣabhadeva began to tour through cities, villages, mines, countrysides, valleys, gardens, military camps, cow pens, the homes of cowherd men, transient hotels, hills, forests and hermitages. Wherever He traveled, all bad elements surrounded Him, just as flies surround the body of an elephant coming from a forest. He was always being threatened, beaten, urinated upon and spat upon. Sometimes people threw stones, stool and dust at Him, and sometimes people passed foul air before Him. Thus people called Him many bad names and gave Him a great deal of trouble, but He did not care about this, for He understood that the body is simply meant for such an end. He was situated on the spiritual platform, and, being in His spiritual glory, He did not care for all these material insults. In other words, He completely understood that matter and spirit are separate, and He had no bodily conception. Thus, without being angry at anyone, He walked through the whole world alone.
Ṛṣabhadeva začal putovat městy, vesnicemi, doly, venkovem, údolími, zahradami, vojenskými tábory, ohradami pro dobytek, domovy pastevců krav, přechodnými útulky, horami, lesy a poustevnami. Všude, kam šel, Ho obklopovaly nejrůznější pochybné živly, stejně jako mouchy obklopují slona vycházejícího z lesa. Lidé Mu neustále vyhrožovali, bili Ho, močili na Něho a plivali. Někdy po Něm házeli kameny, výkaly a prach a jindy před Ním pouštěli smrduté větry. Nadávali Mu nejrůznějšími způsoby a působili Mu mnoho těžkostí, ale On si toho nevšímal, protože chápal, že tělu je předurčeno takto skončit. Nacházel se na duchovní úrovni, a jelikož spočíval ve Své duchovní slávě, vůbec se o tyto hmotné urážky nestaral. Jasně chápal, že hmota a duše jsou od sebe oddělené, a nebyl ovlivněn tělesným pojetím. Takto chodil sám po celém světě, aniž by se na kohokoliv hněval.
Purport
Význam
Narottama dāsa Ṭhākura says: deha-smṛti nāhi yāra, saṁsāra bandhana kāhāṅ tāra. When a person fully realizes that the material body and world are temporary, he is not concerned with pain and pleasures of the body. As Śrī Kṛṣṇa advises in Bhagavad-gītā (2.14):
Narottama dāsa Ṭhākura říká: deha-smṛti nāhi yāra, saṁsāra bandhana kāhāṅ tāra. Ten, kdo plně realizuje, že hmotné tělo a svět jsou pomíjivé, se nezajímá o tělesné bolesti a radosti. Śrī Kṛṣṇa radí v Bhagavad-gītě (2.14):
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino ’nityās
tāṁs titikṣasva bhārata
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino 'nityās
tāṁs titikṣasva bhārata
“O son of Kuntī, the nonpermanent appearance of happiness and distress, and their disappearance in due course, are like the appearance and disappearance of winter and summer seasons. They arise from sense perception, O scion of Bharata, and one must learn to tolerate them without being disturbed.”
“Ó synu Kuntī, krátkodobé radosti a bolesti přicházejí a odcházejí jako zimní a letní období. Pocházejí ze smyslových vjemů, ó potomku Bharaty, a člověk se je musí naučit snášet, aniž by jimi byl rozrušen.”
As far as Ṛṣabhadeva is concerned, it has already been explained: idaṁ śarīraṁ mama durvibhāvyam. He did not at all possess a material body; and therefore He was tolerant of all the trouble offered to Him by the bad elements in society. Consequently He could tolerate people’s throwing stool and dust upon Him and beating Him. His body was transcendental and consequently did not at all suffer pain. He was always situated in His spiritual bliss. As stated in Bhagavad-gītā (18.61):
Co se týče Ṛṣabhadeva, bylo již vysvětleno: idaṁ śarīraṁ mama durvibhāvyam. Neměl hmotné tělo, a proto snášel všechny potíže, které Mu působily nežádoucí živly ve společnosti. Mohl tedy tolerovat, když na Něho lidé házeli výkaly a prach a když Ho bili. Jeho tělo bylo transcendentální, a proto necítil žádnou bolest. Neustále setrvával ve Své duchovní blaženosti. Bhagavad-gītā (18.61) uvádí:
hṛd-deśe ’rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā
hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā
“The Supreme Lord is situated in everyone’s heart, O Arjuna, and is directing the wanderings of all living entities, who are seated as on a machine, made of the material energy.”
“Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, ó Arjuno, a řídí putování všech živých bytostí, které jsou usazené jakoby na stroji vytvořeném z hmotné energie.”
Since the Lord is situated in everyone’s heart, He is in the heart of hogs and dogs also. If hogs and dogs in their material bodies live in filthy places, one should not think that the Supreme Personality of Godhead in His Paramātmā feature also lives in a filthy place. Although Lord Ṛṣabhadeva was maltreated by the bad elements of the world, He was not at all affected. Therefore it is stated here, sva-mahima-avasthānena: “He was situated in His own glory.” He was never saddened due to being insulted in the many ways described above.
Jelikož Pán sídlí v srdci každého, je i v srdcích prasat a psů. Neměli bychom si myslet, že když prasata a psi ve svých hmotných tělech žijí na špinavých místech, tak i Nejvyšší Osobnost Božství ve Svém aspektu Paramātmy žije ve špíně. I když s Pánem Ṛṣabhadevem nežádoucí živly světa zle nakládaly, nijak se Ho to nedotýkalo. Proto je zde řečeno: sva-mahima-avasthānena — “Spočíval ve Své vlastní slávě.” Nikdy nebyl z těchto urážek zarmoucený.