Skip to main content

Text 15

Sloka 15

Devanagari

Dévanágarí

यदु ह वाव तव पुनरदभ्रकर्तरिह समाहूतस्तत्रार्थधियां मन्दानां नस्तद्यद्देवहेलनं देवदेवार्हसि साम्येन सर्वान् प्रतिवोढुमविदुषाम् ॥ १५ ॥

Text

Verš

yad u ha vāva tava punar adabhra-kartar iha samāhūtas tatrārtha-dhiyāṁ mandānāṁ nas tad yad deva-helanaṁ deva-devārhasi sāmyena sarvān prativoḍhum aviduṣām.
yad u ha vāva tava punar adabhra-kartar iha samāhūtas tatrārtha-dhiyāṁ mandānāṁ nas tad yad deva-helanaṁ deva-devārhasi sāmyena sarvān prativoḍhum aviduṣām.

Synonyms

Synonyma

yat — because; u ha vāva — indeed; tava — Your; punaḥ — again; adabhra-kartaḥ — O Lord, who perform many activities; iha — here, in this arena of sacrifice; samāhūtaḥ — invited; tatra — therefore; artha-dhiyām — who aspire to fulfill material desires; mandānām — not very intelligent; naḥ — of us; tat — that; yat — which; deva-helanam — disrespect of the Supreme Personality of Godhead; deva-deva — Lord of lords; arhasi — please; sāmyena — because of Your equipoised position; sarvān — everything; prativoḍhum — tolerate; aviduṣām — of us, who are all ignorant.

yat — protože; u ha vāva — vskutku; tava — Tvoje; punaḥ — znovu; adabhra-kartaḥ — ó Pane, který vykonáváš mnoho činností; iha — zde, v této obětní aréně; samāhūtaḥ — pozvaný; tatra — proto; artha-dhiyām — kteří usilují o splnění hmotných tužeb; mandānām — nepříliš inteligentní; naḥ — nás; tat — to; yat — co; deva-helanam — neúcta k Nejvyšší Osobnosti Božství; deva-deva — Pane pánů; arhasi — prosíme; sāmyena — Svou vyrovnaností; sarvān — vše; prativoḍhum — toleruj; aviduṣām — všech nás nevědomých.

Translation

Překlad

O Lord, You perform many wonderful activities. Our only aim was to acquire a son by performing this great sacrifice; therefore our intelligence is not very sharp. We are not experienced in ascertaining life’s goal. By inviting You to this negligible sacrifice for some material motive, we have certainly committed a great offense at Your lotus feet. Therefore, O Lord of lords, please excuse our offense because of Your causeless mercy and equal mind.

Ó Pane, vykonáváš mnoho úžasných činností. Naším jediným cílem bylo získat vykonáváním této velké oběti syna — naše inteligence tedy není na příliš vysoké úrovni. Nevíme ani, jak zjistit cíl života. Tím, že jsme Tě pozvali na tuto bezvýznamnou oběť pro nějaký hmotný motiv, jsme se nepochybně dopustili velkého přestupku u Tvých lotosových nohou. Proto Tě prosíme, ó Pane pánů, promiň nám náš přestupek na základě Své bezpříčinné milosti a vyrovnané mysli.

Purport

Význam

The priests were certainly unhappy to have called the Supreme Lord from Vaikuṇṭha for such an insignificant reason. A pure devotee never wants to see the Lord unnecessarily. The Lord is engaged in various activities, and the pure devotee does not want to see Him whimsically, for his own sense gratification. The pure devotee simply depends on the Lord’s mercy, and when the Lord is pleased, he can see Him face to face. The Lord is unseen even by demigods like Lord Brahmā and Lord Śiva. By calling on the Supreme Lord, the priests of Nābhi Mahārāja proved themselves unintelligent; nonetheless, the Lord came out of His causeless mercy. All of them therefore wanted to be excused by the Lord.

Kněží se jistě necítili dobře, že přivolali Nejvyššího Pána z Vaikuṇṭhy kvůli takovému bezvýznamnému důvodu. Čistý oddaný nikdy nechce vidět Pána zbytečně. Pán vykonává různé činnosti a čistý oddaný Ho nechce vidět ze svého rozmaru, pro vlastní smyslový požitek. Závisí pouze na Pánově milosti, a když je s ním Pán spokojený, čistý oddaný Ho může vidět tváří v tvář. Pána nevidí ani velcí polobozi, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva. Tím, že kněží Mahārāje Nābhiho volali Nejvyššího Pána, dokázali, že nejsou inteligentní; nicméně Pán ze Své bezpříčinné milosti přišel. Všichni proto chtěli, aby jim prominul.

Worship of the Supreme Lord for material gain is not approved by authorities. As stated in Bhagavad-gītā (7.16):

Uctívání Nejvyššího Pána pro hmotný zisk autority nedoporučují. Jak uvádí Bhagavad-gītā (7.16):

catur-vidhā bhajante māṁ
janāḥ sukṛtino ’rjuna
ārto jijñāsur arthārthī
jñānī ca bharatarṣabha
catur-vidhā bhajante māṁ
janāḥ sukṛtino 'rjuna
ārto jijñāsur arthārthī
jñānī ca bharatarṣabha

“O best among the Bharatas [Arjuna], four kinds of pious men render devotional service unto Me — the distressed, the desirer of wealth, the inquisitive, and he who is searching for knowledge of the Absolute.”

“Ó nejlepší z Bharatovců (Arjuno), čtyři druhy zbožných lidí Mi oddaně slouží — nešťastní, toužící po bohatství, zvídaví a hledající poznání Absolutního.”

Initiation into bhakti begins when one is in a distressed condition or in want of money, or when one is inquisitive to understand the Absolute Truth. Nonetheless, people who approach the Supreme Lord in this way are not actually devotees. They are accepted as pious (sukṛtinaḥ) due to their inquiring about the Absolute Truth, the Supreme Personality of Godhead. Not knowing the various activities and engagements of the Lord, such people unnecessarily disturb the Lord for material gain. However, the Lord is so kind that even though disturbed, He fulfills the desires of such beggars. The pure devotee is anyābhilāṣitā-śūnya; he has no motive behind his worship. He is not conducted by the influence of māyā in the form of karma or jñāna. The pure devotee is always prepared to execute the order of the Lord without personal consideration. The ṛtvijaḥ, the priests at the sacrifice, knew very well the distinction between karma and bhakti, and because they considered themselves under the influence of karma, fruitive activity, they begged the Lord’s pardon. They knew that the Lord had been invited to come for some paltry reason.

Zasvěcení do bhakti začíná tehdy, když je člověk v nešťastné situaci, má nedostatek peněz nebo je zvídavý a chce pochopit Absolutní Pravdu. Lidé, kteří se takto obracejí na Nejvyššího Pána, ovšem nejsou skuteční oddaní. Jsou považováni za zbožné (sukṛtinaḥ), jelikož se dotazují na Absolutní Pravdu, Nejvyšší Osobnost Božství. Neznají však rozmanité činnosti a zaměstnání Pána, a proto Ho zbytečně vyrušují kvůli hmotnému zisku. Pán je ale tak laskavý, že i když Ho tito žebráci vyrušují, plní jejich touhy. Čistý oddaný je anyābhilāṣitā-śūnya — za jeho uctíváním se neskrývá žádný motiv. Neřídí ho vliv māyi v podobě karmy či jñāny a je neustále připravený vykonávat nařízení Pána, aniž by se ohlížel na sebe samotného. Kněží přítomní na oběti (ṛtvijaḥ) dobře znali rozdíl mezi karmou a bhakti, ale protože si o sobě mysleli, že jsou pod vlivem karmy, plodonosných činností, prosili Pána o odpuštění. Věděli, že Ho pozvali z nepodstatného důvodu.