Text 17

Sloka 17

Devanagari

Dévanágarí

यस्त्विह वै भूतानामीश्वरोपकल्पितवृत्तीनामविविक्तपरव्यथानां स्वयं पुरुषोपकल्पितवृत्तिर्विविक्तपरव्यथो व्यथामाचरति स परत्रान्धकूपे तदभिद्रोहेण निपतति तत्र हासौ तैर्जन्तुभि: पशुमृगपक्षिसरीसृपैर्मशकयूकामत्कुणमक्षिकादिभिर्ये के चाभिद्रुग्धास्तै: सर्वतोऽभिद्रुह्यमाणस्तमसि विहतनिद्रानिर्वृतिरलब्धावस्थान: परिक्रामति यथा कुशरीरे जीव: ॥ १७ ॥

Text

Verš

yas tv iha vai bhūtānām īśvaropakalpita-vṛttīnām avivikta-para-vyathānāṁ svayaṁ puruṣopakalpita-vṛttir vivikta-para-vyatho vyathām ācarati sa paratrāndhakūpe tad-abhidroheṇa nipatati tatra hāsau tair jantubhiḥ paśu-mṛga-pakṣi-sarīsṛpair maśaka-yūkā-matkuṇa-makṣikādibhir ye ke cābhidrugdhās taiḥ sarvato ’bhidruhyamāṇas tamasi vihata-nidrā-nirvṛtir alabdhāvasthānaḥ parikrāmati yathā kuśarīre jīvaḥ.

Synonyms

Synonyma

yaḥ — any person who; tu — but; iha — in this life; vai — indeed; bhūtānām — to some living entities; īśvara — by the supreme controller; upakalpita — designed; vṛttīnām — whose means of livelihood; avivikta — not understanding; para-vyathānām — the pain of others; svayam — himself; puruṣa-upakalpita — designed by the Supreme Personality of Godhead; vṛttiḥ — whose livelihood; vivikta — understanding; para-vyathaḥ — the painful conditions of others; vyathām ācarati — but still causes pain; saḥ — such a person; paratra — in his next life; andhakūpe — to the hell named Andhakūpa; tat — to them; abhidroheṇa — by the sin of malice; nipatati — falls down; tatra — there; ha — indeed; asau — that person; taiḥ jantubhiḥ — by those respective living entities; paśu — animals; mṛga — wild beasts; pakṣi — birds; sarīsṛpaiḥ — snakes; maśaka — mosquitoes; yūkā — lice; matkuṇa — worms; makṣika-ādibhiḥ — flies and so on; ye ke — whoever else; ca — and; abhidrugdhāḥ — persecuted; taiḥ — by them; sarvataḥ — everywhere; abhidruhyamāṇaḥ — being injured; tamasi — in the darkness; vihata — disturbed; nidrā-nirvṛtiḥ — whose resting place; alabdha — not being able to obtain; avasthānaḥ — a resting place; parikrāmati — wanders; yathā — just as; ku-śarīre — in a low-grade body; jīvaḥ — a living entity.

yaḥ — kdokoliv; tu — ale; iha — v tomto životě; vai — vskutku; bhūtānām — nějakým živým bytostem; īśvara — nejvyšším vládcem; upakalpita — určené; vṛttīnām — jejichž prostředky k obživě; avivikta — nechápající; para-vyathānām — bolest ostatních; svayam — sám; puruṣa-upakalpita — určené Nejvyšší Osobností Božství; vṛttiḥ — jehož živobytí; vivikta — chápe; para-vyathaḥ — bolest ostatních; vyathām ācarati — ale přesto působí bolest; saḥ — taková osoba; paratra — v příštím životě; andhakūpe — do pekla jménem Andhakūpa; tat — jim; abhidroheṇa — kvůli hříchu ze zlomyslnosti; nipatati — poklesne; tatra — tam; ha — vskutku; asau — ta osoba; taiḥ jantubhiḥ — právě těmi živými bytostmi; paśu — zvířaty; mṛga — šelmami; pakṣi — ptáky; sarīsṛpaiḥ — hady; maśaka — komáry; yūkā — vešmi; matkuṇa — červy; makṣika-ādibhiḥ — mouchami atd.; ye ke — kdokoliv jiný; ca — a; abhidrugdhāḥ — vystavený utrpení; taiḥ — od nich; sarvataḥ — všude; abhidruhyamāṇaḥ — zraňovaný; tamasi — v temnotě; vihata — znepokojený; nidrā-nirvṛtiḥ — jehož místo ke spočinutí; alabdha — neschopný získat; avasthānaḥ — místo odpočinku; parikrāmati — bloudí; yathā — jako; ku-śarīre — v podřadném těle; jīvaḥ — živá bytost.

Translation

Překlad

By the arrangement of the Supreme Lord, low-grade living beings like bugs and mosquitoes suck the blood of human beings and other animals. Such insignificant creatures are unaware that their bites are painful to the human being. However, first-class human beings — brāhmaṇas, kṣatriyas and vaiśyas — are developed in consciousness, and therefore they know how painful it is to be killed. A human being endowed with knowledge certainly commits sin if he kills or torments insignificant creatures, who have no discrimination. The Supreme Lord punishes such a man by putting him into the hell known as Andhakūpa, where he is attacked by all the birds and beasts, reptiles, mosquitoes, lice, worms, flies, and any other creatures he tormented during his life. They attack him from all sides, robbing him of the pleasure of sleep. Unable to rest, he constantly wanders about in the darkness. Thus in Andhakūpa his suffering is just like that of a creature in the lower species.

Řízením Nejvyššího Pána sají nízké živé bytosti, jako jsou štěnice a komáři, krev lidí a jiných zvířat. Tato nepatrná stvoření si neuvědomují, že jejich kousnutí či bodnutí působí člověku bolest. Prvotřídní lidské bytosti — brāhmaṇové, kṣatriyové a vaiśyové — však mají rozvinuté vědomí, a proto vědí, jak bolestivé je být zabit. Pokud poznáním obdařená lidská bytost zabíjí nebo trápí nepatrná stvoření, která nemají schopnost rozlišovat, nepochybně se tím dopouští hříchu. Nejvyšší Pán takového člověka potrestá uvržením do pekla jménem Andhakūpa, kde ho napadají všichni ptáci, šelmy, plazi, komáři, vši, červi, mouchy a všechna ostatní stvoření, kterým v životě ublížil. Útočí na něj ze všech stran a připravují ho o potěšení ze spánku. Jelikož si nemůže odpočinout, neustále bloudí temnotou. V Andhakūpě tedy jeho utrpení věrně připomíná strádání živé bytosti v nižších životních druzích.

Purport

Význam

From this very instructive verse we learn that lower animals, created by the laws of nature to disturb the human being, are not subjected to punishment. Because the human being has developed consciousness, however, he cannot do anything against the principles of varṇāśrama-dharma without being condemned. Kṛṣṇa states in Bhagavad-gītā (4.13), cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ: “According to the three modes of material nature and the work ascribed to them, the four divisions of human society were created by Me.” Thus all men should be divided into four classes — brāhmaṇas, kṣatriyas, vaiśyas and śūdras — and they should act according to their ordained regulations. They cannot deviate from their prescribed rules and regulations. One of these states that they should never trouble any animal, even those that disturb human beings. Although a tiger is not sinful if he attacks another animal and eats its flesh, if a man with developed consciousness does so, he must be punished. In other words, a human being who does not use his developed consciousness but instead acts like an animal surely undergoes punishment in many different hells.

Z tohoto velmi poučného verše se dozvídáme, že nižší živočichové, které přírodní zákony stvořily k obtěžování člověka, nepodléhají trestu. Lidská bytost však získala rozvinuté vědomí, a proto nemůže jednat proti zásadám varṇāśrama-dharmy, aniž by byla odsouzena. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (4.13): cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vidhāgaśaḥ — “Podle tří kvalit hmotné přírody a činností, které jim náleží, jsem stvořil čtyři třídy lidské společnosti.” Všichni lidé by tedy měli být rozděleni do čtyř tříd — na brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry — a jednat podle usměrnění, která jim byla určena. Od svých předepsaných pravidel a usměrnění se nemohou odchýlit. Jedno z nich praví, že za žádných okolností nesmějí trápit žádná zvířata, dokonce ani ta, která obtěžují lidi. Když tygr napadne jiné zvíře a žere jeho maso, nejedná se o hřích, ale když se téhož činu dopustí člověk s vyvinutým vědomím, musí být potrestán. Člověka, který nepoužívá své rozvinuté vědomí a jedná jako zvíře, čeká trest v mnoha různých peklech.