Skip to main content

CHAPTER TWENTY-ONE

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

The Movements of the Sun

Pohyby Slunce

This chapter informs us of the movements of the sun. The sun is not stationary; it is also moving like the other planets. The sun’s movements determine the duration of night and day. When the sun travels north of the equator, it moves slowly during the day and very quickly at night, thus increasing the duration of the daytime and decreasing the duration of night. Similarly, when the sun travels south of the equator, the exact opposite is true — the duration of the day decreases, and the duration of night increases. When the sun enters Karkaṭa-rāśi (Cancer) and then travels to Siṁha-rāśi (Leo) and so on through Dhanuḥ-rāśi (Sagittarius), its course is called Dakṣiṇāyana, the southern way, and when the sun enters Makara-rāśi (Capricorn) and thereafter travels through Kumbharāśi (Aquarius) and so on through Mithuna-rāśi (Gemini), its course is called Uttarāyaṇa, the northern way. When the sun is in Meṣa-rāśi (Aries) and Tulā-rāśi (Libra), the duration of day and night are equal.

Tato kapitola nás informuje o pohybech Slunce. Slunce není nehybné; pohybuje se tak jako ostatní planety a jeho pohyby určují trvání dne a noci. Když putuje severně od rovníku, pohybuje se ve dne pomalu a v noci velice rychle, čímž prodlužuje délku dne a zkracuje délku noci. Když putuje jižně od rovníku, je tomu právě naopak — den se zkracuje a noc se prodlužuje. Když Slunce vstupuje do znamení Karkaṭa-rāśi (Raka) a potom do Siṁha-rāśi (Lva) a pokračuje přes Dhanuḥ-rāśi (Střelce), jeho dráha se nazývá Dakṣiṇāyana, jižní cesta; když vstupuje do znamení Makara-rāśi (Kozoroha) a potom putuje přes Kumbha-rāśi (Vodnáře) a Mithuna-rāśi (Blížence), nazývá se jeho dráha Uttarāyaṇa, severní cesta. Při vstupu do Meṣa-rāśi (Berana) a Tulā-rāśi (Vah) jsou den a noc stejně dlouhé.

On Mānasottara Mountain are the abodes of four demigods. East of Sumeru Mountain is Devadhānī, where King Indra lives, and south of Sumeru is Saṁyamanī, the abode of Yamarāja, the superintendent of death. Similarly, west of Sumeru is Nimlocanī, the abode of Varuṇa, the demigod who controls the water, and north of Sumeru is Vibhāvarī, where the demigod of the moon lives. Sunrise, noon, sunset and midnight occur in all these places because of the movements of the sun. Diametrically opposite the place where the sunrise takes places and the sun is seen by human eyes, the sun will be setting and passing away from human vision. Similarly, the people residing diametrically opposite the point where it is midday will be experiencing midnight. The sun rises and sets with all the other planets, headed by the moon and other luminaries.

Na hoře Mānasottara se nacházejí sídla čtyř polobohů. Východně od hory Sumeru je Devadhānī, obývané králem Indrou, a jižně od Sumeru Saṁyamanī, sídlo Yamarāje, vládce smrti. Západně od Sumeru leží Nimlocanī, sídlo Varuṇy (poloboha, který vládne vodě) a severně od Sumeru Vibhāvarī, kde žije polobůh Měsíce. K východu slunce, poledni, západu slunce a půlnoci dochází na všech těchto místech vlivem pohybů Slunce. Na opačné straně od místa, kde slunce vychází a zjevuje se lidským očím, slunce zapadne a zmizí z dosahu lidského zraku. Lidé žijící na protilehlé straně od místa, kde je právě poledne, mají v tu dobu půlnoc. Slunce vychází a zapadá spolu se všemi ostatními planetami, počínaje Měsícem a dalšími svítícími tělesy.

The entire kāla-cakra, or wheel of time, is established on the wheel of the sun-god’s chariot. This wheel is known as Saṁvatsara. The seven horses pulling the chariot of the sun are known as Gāyatrī, Bṛhatī, Uṣṇik, Jagatī, Triṣṭup, Anuṣṭup and Paṅkti. They are harnessed by a demigod known as Aruṇadeva to a yoke 900,000 yojanas wide. Thus the chariot carries Ādityadeva, the sun-god. Always staying in front of the sun-god and offering their prayers are sixty thousand sages known as Vālikhilyas. There are fourteen Gandharvas, Apsarās and other demigods, who are divided into seven parties and who perform ritualistic activities every month to worship the Supersoul through the sun-god according to different names. Thus the sun-god travels through the universe for a distance of 95,100,000 yojanas (760,800,000 miles) at a speed of 16,004 miles at every moment.

Celá kāla-cakra, kolo času, spočívá na kole vozu boha Slunce, které se nazývá Saṁvatsara. Vůz táhne sedm koní, jejichž jména jsou Gāyatrī, Bṛhatī, Uṣṇik, Jagatī, Triṣṭup, Anuṣṭup a Paṅkti. Polobůh Aruṇadeva je zapřahá do postroje širokého 900 000 yojanů. Vůz veze Ādityadeva, boha Slunce. Před bohem Slunce neustále stojí a modlí se šedesát tisíc světců známých jako Vālakhilyové. Je tam i čtrnáct Gandharvů, Apsar a dalších polobohů, jež jsou rozděleni na sedm skupin a každý měsíc pod různými jmény provádějí prostřednictvím boha Slunce obřady k uctívání Nadduše. Bůh Slunce tak putuje vesmírem na vzdálenost 95 100 000 yojanů (1 217 280 000 kilometrů) rychlostí 25 606 kilometrů za jediný okamžik.

Text 1:
Śukadeva Gosvāmī said: My dear King, I have thus far described the diameter of the universe [fifty crores of yojanas, or four billion miles] and its general characteristics, according to the estimations of learned scholars.
Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Můj drahý králi, potud jsem ti podle mínění učenců popsal průměr vesmíru (0,5 miliardy yojanů neboli 6,4 miliardy kilometrů) a jeho obecné charakteristiky.
Text 2:
As a grain of wheat is divided into two parts and one can estimate the size of the upper part by knowing that of the lower, so, expert geographers instruct, one can understand the measurements of the upper part of the universe by knowing those of the lower part. The sky between the earthly sphere and heavenly sphere is called antarikṣa, or outer space. It adjoins the top of the sphere of earth and the bottom of that of heaven.
Sloka 2:
Zkušení zeměpisci učí, že rozměry horní části vesmíru lze zjistit, jestliže známe rozměry jeho dolní části, tak jako je možné určit velikost vrchní části rozpůleného pšeničného zrna, když známe rozměry spodní. Nebe mezi zemskou a nebeskou sférou se nazývá antarikṣa, meziplanetární prostor, a sousedí s vrcholem zemské a spodní částí nebeské sféry.
Text 3:
In the midst of that region of outer space [antarikṣa] is the most opulent sun, the king of all the planets that emanate heat, such as the moon. By the influence of its radiation, the sun heats the universe and maintains its proper order. It also gives light to help all living entities see. While passing toward the north, toward the south or through the equator, in accordance with the order of the Supreme Personality of Godhead, it is said to move slowly, swiftly or moderately. According to its movements in rising above, going beneath or passing through the equator — and correspondingly coming in touch with various signs of the zodiac, headed by Makara [Capricorn] — days and nights are short, long or equal to one another.
Sloka 3:
Uprostřed této oblasti meziplanetárního prostoru (antarikṣa) je nejvznešenější Slunce, král všech planet, jež vyzařují teplo, jako například Měsíc. Svým zářením zahřívá vesmír a udržuje jeho řád. Dodává také světlo, aby všem živým bytostem pomohlo vidět. Je řečeno, že když podle pokynu Nejvyšší Osobnosti Božství putuje na sever, na jih nebo přes rovník, pohybuje se pomalu, rychle nebo průměrnou rychlostí. Podle svých pohybů, kdy stoupá, klesá nebo překračuje rovník — a podle toho přichází do styku s různými znameními zvěrokruhu počínaje Makarou (Kozorohem) — jsou dny a noci krátké, dlouhé nebo se sobě navzájem rovnají.
Text 4:
When the sun passes through Meṣa [Aries] and Tulā [Libra], the durations of day and night are equal. When it passes through the five signs headed by Vṛṣabha [Taurus], the duration of the days increases [until Cancer], and then it gradually decreases by half an hour each month, until day and night again become equal [in Libra].
Sloka 4:
Když Slunce prochází Meṣou (Beranem) a Tulou (Vahami), je den stejně dlouhý jako noc. Když prochází pěti znameními počínaje Vṛṣabhou (Býkem), dny se (až po Raka) prodlužují a potom se postupně každý měsíc o půl hodiny zkracují, dokud se den a noc opět nevyrovnají (ve Vahách).
Text 5:
When the sun passes through the five signs beginning with Vṛścika [Scorpio], the duration of the days decreases [until Capricorn], and then gradually it increases month after month, until day and night become equal [in Aries].
Sloka 5:
Když Slunce prochází pěti znameními počínaje Vṛścikou (Štírem), dny se zkracují (až po Kozoroha) a poté se postupně měsíc po měsíci prodlužují, dokud se den nevyrovná s nocí (v Beranu).
Text 6:
Until the sun travels to the south the days grow longer, and until it travels to the north the nights grow longer.
Sloka 6:
Do té doby, než Slunce začne putovat k jihu, se prodlužují dny, a dokud se nevydá na sever, prodlužují se noci.
Text 7:
Śukadeva Gosvāmī continued; My dear King, as stated before, the learned say that the sun travels over all sides of Mānasottara Mountain in a circle whose length is 95,100,000 yojanas [760,800,000 miles]. On Mānasottara Mountain, due east of Mount Sumeru, is a place known as Devadhānī, possessed by King Indra. Similarly, in the south is a place known as Saṁyamanī, possessed by Yamarāja, in the west is a place known as Nimlocanī, possessed by Varuṇa, and in the north is a place named Vibhāvarī, possessed by the moon-god. Sunrise, midday, sunset and midnight occur in all those places according to specific times, thus engaging all living entities in their various occupational duties and also making them cease such duties.
Sloka 7:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj drahý králi, jak bylo uvedeno dříve, učenci praví, že Slunce putuje po všech stranách hory Mānasottara v kruhu, jehož délka činí 95 100 000 yojanů (1 217 280 000 kilometrů). Na hoře Mānasottara, východně od hory Sumeru, je místo zvané Devadhānī, které patří králi Indrovi. Na jižní straně je místo zvané Saṁyamanī, patřící Yamarājovi, na západě se nachází Nimlocanī, které vlastní Varuṇa, a na severu Vibhāvarī, jež patří bohu Měsíce. Východ slunce, poledne, západ slunce a půlnoc v těchto místech nastávají podle příslušných časů, a tak zaměstnávají všechny živé bytosti jejich rozličnými předepsanými povinnostmi a také je vedou k tomu, aby vykonávání svých povinnosti ukončily.
Texts 8-9:
The living entities residing on Sumeru Mountain are always very warm, as at midday, because for them the sun is always overhead. Although the sun moves counterclockwise, facing the constellations, with Sumeru Mountain on its left, it also moves clockwise and appears to have the mountain on its right because it is influenced by the dakṣiṇāvarta wind. People living in countries at points diametrically opposite to where the sun is first seen rising will see the sun setting, and if a straight line were drawn from a point where the sun is at midday, the people in countries at the opposite end of the line would be experiencing midnight. Similarly, if people residing where the sun is setting were to go to countries diametrically opposite, they would not see the sun in the same condition.
Sloka 8-9:
Živým bytostem sídlícím na hoře Sumeru je vždy velké horko, jako bývá v poledne, neboť mají Slunce neustále nad hlavou. Ačkoliv se Slunce pohybuje proti směru hodinových ručiček, obrácené k souhvězdím a s horou Sumeru po své levé straně, pohybuje se také po směru hodinových ručiček a zdá se mít horu po své pravé straně, protože ho ovlivňuje vítr dakṣiṇāvarta. Lidé žijící v zemích přímo naproti místu, kde je poprvé pozorován východ slunce, vidí, jak slunce právě zapadá. Když bychom vedli přímou linku z bodu, kde je Slunce v poledne, lidé v zemích na jejím opačném konci by měli půlnoc. Kdyby lidé, kteří sídlí v místech, kde slunce zapadá, odešli do zemí na protilehlé straně, neviděli by Slunce ve stejném postavení.
Text 10:
When the sun travels from Devadhānī, the residence of Indra, to Saṁyamanī, the residence of Yamarāja, it travels 23,775,000 yojanas [190,200,000 miles] in fifteen ghaṭikās [six hours].
Sloka 10:
Když Slunce putuje z Indrova sídla Devadhānī do Saṁyamanī, sídla Yamarāje, překoná vzdálenost 23 775 000 yojanů (304 320 000 kilometrů) za patnáct ghaṭik (šest hodin).
Text 11:
From the residence of Yamarāja the sun travels to Nimlocanī, the residence of Varuṇa, from there to Vibhāvarī, the residence of the moon-god, and from there again to the residence of Indra. In a similar way, the moon, along with the other stars and planets, becomes visible in the celestial sphere and then sets and again becomes invisible.
Sloka 11:
Z Yamarājova sídla putuje Slunce do Nimlocanī, sídla Varuṇy, odtud do Vibhāvarī, sídla boha Měsíce, a odtud opět do Indrova sídla. Stejným způsobem se na nebeské klenbě objevuje spolu s ostatními hvězdami a planetami Měsíc, a poté opět zapadá a mizí z očí.
Text 12:
Thus the chariot of the sun-god, which is trayīmaya, or worshiped by the words om bhūr bhuvaḥ svaḥ, travels through the four residences mentioned above at a speed of 3,400,800 yojanas [27,206,400 miles] in a muhūrta.
Sloka 12:
Tak vůz boha Slunce, jenž je trayīmaya — uctívaný slovy oṁ bhūr bhuvaḥ svaḥ — putuje výše zmíněnými čtyřmi sídly rychlostí 3 400 800 yojanů (43 530 240 kilometrů) za jednu muhūrtu.
Text 13:
The chariot of the sun-god has only one wheel, which is known as Saṁvatsara. The twelve months are calculated to be its twelve spokes, the six seasons are the sections of its rim, and the three cātur-māsya periods are its three-sectioned hub. One side of the axle carrying the wheel rests upon the summit of Mount Sumeru, and the other rests upon Mānasottara Mountain. Affixed to the outer end of the axle, the wheel continuously rotates on Mānasottara Mountain like the wheel of an oil-pressing machine.
Sloka 13:
Vůz Boha Slunce má pouze jedno kolo, které se nazývá Saṁvatsara. Dvanáct měsíců je jeho dvanáct paprsků, šest ročních období jsou části jeho obruče a tři období cātur-māsya tvoří jeho třídílný střed. Jedna část osy kola spočívá na vrcholu hory Sumeru a druhá na hoře Mānasottara. Kolo je připevněno na vnějším konci osy a neustále se otáčí na hoře Mānasottara jako kolo lisu na olej.
Text 14:
As in an oil-pressing machine, this first axle is attached to a second axle, which is one-fourth as long [3,937,500 yojanas, or 31,500,000 miles]. The upper end of this second axle is attached to Dhruvaloka by a rope of wind.
Sloka 14:
První osa je — stejně jako u lisu na olej — připevněna ke druhé, která je dlouhá jednu čtvrtinu její délky (3 937 500 yojanů neboli 50 400 000 kilometrů). Horní část této druhé osy je provazem větru připevněna ke Dhruvaloce.
Text 15:
My dear King, the carriage of the sun-god’s chariot is estimated to be 3,600,000 yojanas [28,800,000 miles] long and one-fourth as wide [900,000 yojanas, or 7,200,000 miles]. The chariot’s horses, which are named after Gāyatrī and other Vedic meters, are harnessed by Aruṇadeva to a yoke that is also 900,000 yojanas wide. This chariot continuously carries the sun-god.
Sloka 15:
Můj drahý králi, je řečeno, že podvozek vozu boha Slunce je dlouhý 3 600 000 yojanů (46 080 000 kilometrů) a široký čtvrtinu této délky (900 000 yojanů čili 11 520 000 kilometrů). Koně táhnoucí vůz, kteří jsou pojmenovaní podle Gāyatrī a dalších védských rytmů, Aruṇadeva zapřahá do postroje širokého také 900 000 yojanů. Tento vůz neustále vozí boha Slunce.
Text 16:
Although Aruṇadeva sits in front of the sun-god and is engaged in driving the chariot and controlling the horses, he looks backward toward the sun-god.
Sloka 16:
Aruṇadeva sedí před bohem Slunce, a ačkoliv je zaneprázdněn řízením vozu a koní, hledí dozadu na něho.
Text 17:
There are sixty thousand saintly persons named Vālikhilyas, each the size of a thumb, who are located in front of the sun-god and who offer him eloquent prayers of glorification.
Sloka 17:
Před bohem Slunce je šedesát tisíc světců Vālakhilyů, kteří mají všichni velikost palce a oslavují ho výmluvnými modlitbami.
Text 18:
Similarly, fourteen other saints, Gandharvas, Apsarās, Nāgas, Yakṣas, Rākṣasas and demigods, who are divided into groups of two, assume different names every month and continuously perform different ritualistic ceremonies to worship the Supreme Lord as the most powerful demigod Sūryadeva, who holds many names.
Sloka 18:
Také čtrnáct dalších světců, Gandharvů, Apsar, Nāgů, Yakṣů, Rākṣasů a polobohů, jež jsou rozděleni do skupin po dvou, přijímá každý měsíc různá jména a neustále vykonávají různé obřady pro uctívání Nejvyššího Pána jako nejmocnějšího poloboha Sūryadeva, který vlastní mnoho jmen.
Text 19:
My dear King, in his orbit through Bhū-maṇḍala, the sun-god traverses a distance of 95,100,000 yojanas [760,800,000 miles] at the speed of 2,000 yojanas and two krośas [16,004 miles] in a moment.
Sloka 19:
Můj drahý králi, bůh Slunce na své oběžné dráze Bhūmaṇḍalou překonává vzdálenost 95 100 000 yojanů (1 217 280 000 kilometrů) rychlostí 2 000 yojanů a dvou kroś (25 606 kilometrů) za jediný okamžik.