Text 46

Sloka 46

Devanagari

Dévanágarí

देवतिर्यङ्‍मनुष्याणां सरीसृपसवीरुधाम् ।
सर्वजीवनिकायानां सूर्य आत्मा
द‍ृगीश्वर: ॥ ४६ ॥

Text

Verš

deva-tiryaṅ-manuṣyāṇāṁ
sarīsṛpa-savīrudhām
sarva-jīva-nikāyānāṁ
sūrya ātmā dṛg-īśvaraḥ

Synonyms

Synonyma

deva — of the demigods; tiryak — the lower animals; manuṣyāṇām — and the human beings; sarīsṛpa — the insects and the serpents; sa-vīrudhām — and the plants and trees; sarva-jīva-nikāyānām — of all groups of living entities; sūryaḥ — the sun-god; ātmā — the life and soul; dṛk — of the eyes; īśvaraḥ — the Personality of Godhead.

deva — polobohů; tiryak — nižší živočichové; manuṣyāṇām — a lidské bytosti; sarīsṛpa — hmyz a hadi; sa-vīrudhām — a rostliny a stromy; sarva-jīva-nikāyānām — všech skupin živých bytostí; sūryaḥ — bůh Slunce; ātmā — život a duše; dṛk — očí; īśvaraḥ — Osobnost Božství.

Translation

Překlad

All living entities, including demigods, human beings, animals, birds, insects, reptiles, creepers and trees, depend upon the heat and light given by the sun-god from the sun planet. Furthermore, it is because of the sun’s presence that all living entities can see, and therefore he is called dṛg-īśvara, the Personality of Godhead presiding over sight.

Všechny živé bytosti včetně polobohů, lidí, zvířat, ptáků, hmyzu, plazů, rostlin a stromů závisejí na teple a světle poskytovaném bohem Slunce ze sluneční planety. Díky Slunci také všechny živé bytosti vidí, a proto se Slunce nazývá dṛg-īśvara, Osobnost Božství vládnoucí zraku.

Purport

Význam

In this regard, Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura says, sūrya ātmā ātmatvenopāsyaḥ. The actual life and soul of all living entities within this universe is the sun. He is therefore upāsya, worshipable. We worship the sun-god by chanting the Gāyatrī mantra (om bhūr bhuvaḥ svaḥ tat savitur vareṇyaṁ bhargo devasya dhīmahi). Sūrya is the life and soul of this universe, and there are innumerable universes for which a sun-god is the life and soul, just as the Supreme Personality of Godhead is the life and soul of the entire creation. We have information that Vairāja, Hiraṇyagarbha, entered the great, dull, material globe called the sun. This indicates that the theory held by so-called scientists that no one lives there is wrong. Bhagavad-gītā also says that Kṛṣṇa first instructed Bhagavad-gītā to the sun-god (imaṁ vivasvate yogaṁ proktavān aham avyayam). Therefore the sun is not vacant. It is inhabited by living entities, and the predominating deity is Vairāja, or Vivasvān. The difference between the sun and earth is that the sun is a fiery planet, but everyone there has a suitable body and can live there without difficulty.

V této souvislosti Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká: sūrya ātmā ātmatvenopāsyaḥ. Skutečným životem a duší všech živých bytostí v tomto vesmíru je Slunce, které je proto upāsya, hodné uctívání. Boha Slunce uctíváme pronášením Gāyatrī mantry (oṁ bhūr bhuvaḥ svaḥ tat savitur vareṇyaṁ bhargo devasya dhīmahi). Sūrya je životem a duší tohoto vesmíru a existuje nespočetné množství vesmírů, jejichž životem a duší je bůh Slunce, tak jako je Nejvyšší Osobnost Božství životem a duší celého stvoření. Víme, že Vairāja, Hiraṇyagarbha, vstoupil do velké, netečné hmotné koule zvané Slunce. To svědčí o tom, že teorie o nepřítomnosti života na Slunci, kterou zastávají takzvaní vědci, je chybná. Bhagavad-gītā také praví, že Kṛṣṇa nejprve přednesl Bhagavad-gītu bohu Slunce (imaṁ vivasvate yogaṁ proktavān aham avyayam). Slunce tedy není pusté. Obývají ho živé bytosti a jeho vládnoucím božstvem je Vairāja neboli Vivasvān. Rozdíl mezi Sluncem a Zemí je, že Slunce je ohnivá planeta, ale každý jeho obyvatel má uzpůsobené tělo a může tam bez potíží žít.

Thus end the Bhaktivedanta purports of the Fifth Canto, Twentieth Chapter, of the Śrīmad-Bhāgavatam, entitled “Studying the Structure of the Universe.”

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté kapitole pátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Studium vesmírné struktury”.