Skip to main content

Text 11

Sloka 11

Devanagari

Dévanágarí

किं सम्भृतं रुचिरयोर्द्विज श‍ृङ्गयोस्तेमध्ये कृशो वहसि यत्र द‍ृशि: श्रिता मे । पङ्कोऽरुण: सुरभीरात्मविषाण ईद‍ृग्येनाश्रमं सुभग मे सुरभीकरोषि ॥ ११ ॥

Text

Verš

kiṁ sambhṛtaṁ rucirayor dvija śṛṅgayos te
madhye kṛśo vahasi yatra dṛśiḥ śritā me
paṅko ’ruṇaḥ surabhīr ātma-viṣāṇa īdṛg
yenāśramaṁ subhaga me surabhī-karoṣi
kiṁ sambhṛtaṁ rucirayor dvija śṛṅgayos te
madhye kṛśo vahasi yatra dṛśiḥ śritā me
paṅko ’ruṇaḥ surabhīr ātma-viṣāṇa īdṛg
yenāśramaṁ subhaga me surabhī-karoṣi

Synonyms

Synonyma

kim — what; sambhṛtam — filled; rucirayoḥ — very beautiful; dvija — O brāhmaṇa; śṛṅgayoḥ — within two horns; te — your; madhye — in the middle; kṛśaḥ — thin; vahasi — you are carrying; yatra — wherein; dṛśiḥ — eyes; śritā — attached; me — my; paṅkaḥ — powder; aruṇaḥ — red; surabhiḥ — fragrant; ātma-viṣāṇe — on the two horns; īdṛk — such; yena — by which; āśramam — place of residence; su-bhaga — O most fortunate one; me — my; surabhī-karoṣi — you are perfuming.

kim — co; sambhṛtam — plní je; rucirayoḥ — překrásné; dvija — ó brāhmaṇo; śṛṅgayoḥ — dva rohy; te — tvoje; madhye — uprostřed; kṛśaḥ — tenký; vahasi — neseš; yatra — v nich; dṛśiḥ — oči; śritā — připoutané; me — moje; paṅkaḥ — prášek; aruṇaḥ — červený; surabhiḥ — voňavý; ātma-viṣāṇe — na dvou rozích; īdṛk — takový; yena — kterým; āśramam — obydlí; su-bhaga — ó šťastlivý; me — moje; surabhī-karoṣi — naplňuješ vůní.

Translation

Překlad

Āgnīdhra then praised Pūrvacitti’s raised breasts. He said: My dear brāhmaṇa your waist is very thin, yet with great difficulty you are carefully carrying two horns, to which my eyes have become attracted. What is filling those two beautiful horns? You seem to have spread fragrant red powder upon them, powder that is like the rising morning sun. O most fortunate one, I beg to inquire where you have gotten this fragrant powder that is perfuming my āśrama, my place of residence.

Āgnīdhra poté chválil vztyčená prsa Pūrvacitti. Pravil: Můj milý brāhmaṇo, máš velice tenký pas, a přesto s velkými potížemi opatrně neseš dva krásné rohy, které přitahují moje oči. Co je jejich náplní? Zdá se, že jsi je posypal voňavým červeným práškem, který připomíná vycházející ranní slunce. Ó šťastlivý, řekni mi prosím, odkud máš ten voňavý prášek, který celý můj āśram, mé obydlí, naplňuje příjemnou vůní?

Purport

Význam

Āgnīdhra appreciated Pūrvacitti’s raised breasts. After seeing the girl’s breasts, he became almost mad. Nevertheless, he could not recognize whether Pūrvacitti was a boy or a girl, for as a result of his austerity he saw no distinction between the two. He therefore addressed her with the word dvija, “O brāhmaṇa.” Yet why should a dvija, a brāhmaṇa boy, have horns on his chest? Because the boy’s waist was thin, Āgnīdhra thought, he was carrying the horns with great difficulty, and therefore they must be filled with something very valuable. Otherwise why would he carry them? When a woman’s waist is thin and her breasts are full, she looks very attractive. Āgnīdhra, his eyes attracted, contemplated the heavy breasts on the girl’s thin body and imagined how her back must sustain them. Āgnīdhra imagined that her raised breasts were two horns she had covered with cloth so that others would not see the valuables within them. Āgnīdhra, however, was very anxious to see them. Therefore he requested, “Please uncover them so that I can see what you are carrying. Rest assured that I shall not take it away. If you feel an inconvenience in removing the covering, I can help you; I myself can uncover them to see what valuable things those raised horns contain.” He was also surprised to see the red dust of perfumed kuṅkuma spread over her breasts. Nevertheless, still considering Pūrvacitti a boy, Āgnīdhra addressed her as subhaga, most fortunate muni. The boy must have been fortunate; otherwise how simply by standing there could he perfume Āgnīdhra’s entire āśrama?

Āgnīdhra oceňoval vztyčená prsa Pūrvacitti. Poté, co je spatřil, téměř pozbyl rozumu. Nicméně nedokázal rozeznat, zda je Pūrvacitti chlapec nebo dívka, neboť výsledkem jeho askeze bylo, že mezi oběma pohlavími neviděl rozdíl. Oslovil ji proto titulem dvija, “ó brāhmaṇo”. Proč by však měl mít dvija, bráhmanský chlapec, na hrudi rohy? Jelikož měl chlapec tenký pas, Āgnīdhra si myslel, že mu dělá velké potíže tyto rohy nést, a že je tedy jistě naplňuje něco velice cenného. Proč by je jinak nosil? Má-li žena tenký pas a plná prsa, vypadá velmi přitažlivě. Āgnīdhra, jehož oči byly tímto pohledem upoutány, rozjímal o těžkých prsou dívčina štíhlého těla a uvažoval, jakou oporu jim musí poskytovat její záda. Představoval si, že její vztyčená prsa jsou dva rohy, které zakryla látkou, aby ostatní neviděli cennosti, jež obsahují. Āgnīdhra si je ovšem toužebně přál vidět. Žádal proto: “Prosím, odkryj je, abych se podíval, co neseš. Neboj se, nevezmu ti to. Jestli je pro tebe těžké je odhalit, pomohu ti a sám je odhalím, abych viděl, jaké cennosti tyto vztyčené rohy skrývají.” Také ho překvapilo, když na jejích prsou viděl červený kunkumový prášek, který příjemně voněl. I nadále však považoval Pūrvacitti za chlapce a oslovil ji jako nanejvýš šťastlivého muniho (subhaga). Chlapec byl jistě šťastlivý—jak jinak by mohl naplnit celý Āgnīdhrův āśram příjemnou vůní pouze tím, že tam stál?