Skip to main content

Text 20

Sloka 20

Devanagari

Dévanágarí

योऽसौ भगवति सर्वभूतात्मन्यनात्म्येऽनिरुक्तेऽनिलयने परमात्मनि वासुदेवेऽनन्यनिमित्तभक्तियोगलक्षणो नानागतिनिमित्ताविद्याग्रन्थिरन्धनद्वारेण यदा हि महापुरुषपुरुषप्रसङ्ग: ॥ २० ॥

Text

Verš

yo ’sau bhagavati sarva-bhūtātmany anātmye ’nirukte ’nilayane paramātmani vāsudeve ’nanya-nimitta-bhakti-yoga-lakṣaṇo nānā-gati-nimittāvidyā-granthi-randhana-dvāreṇa yadā hi mahā-puruṣa-puruṣa-prasaṅgaḥ.
yo ’sau bhagavati sarva-bhūtātmany anātmye ’nirukte ’nilayane paramātmani vāsudeve ’nanya-nimitta-bhakti-yoga-lakṣaṇo nānā-gati-nimittāvidyā-granthi-randhana-dvāreṇa yadā hi mahā-puruṣa-puruṣa-prasaṅgaḥ.

Synonyms

Synonyma

yaḥ — anyone who; asau — that; bhagavati — unto the Supreme Personality of Godhead; sarva-bhūta-ātmani — the Supersoul of all living entities; anātmye — having no attachment; anirukte — who is beyond the mind and speech; anilayane — not dependent on anything else; parama-ātmani — unto the Supreme Soul; vāsudeve — Lord Vāsudeva, the son of Vasudeva; ananya — without any other; nimitta — cause; bhakti-yoga-lakṣaṇaḥ — having symptoms of pure devotional service; nānā-gati — of varied destinations; nimitta — the cause; avidyā-granthi — the bondage of ignorance; randhana — of cutting; dvāreṇa — by means; yadā — when; hi — indeed; mahā-puruṣa — of the Supreme Personality of Godhead; puruṣa — with the devotee; prasaṅgaḥ — an intimate relationship.

yaḥ — každý, kdo; asau — to; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; sarva-bhūta-ātmani — Nadduše všech živých bytostí; anātmye — bez připoutanosti; anirukte — Jenž je mimo dosah mysli a slov; anilayane — nezávisí na ničem jiném; parama-ātmani — Nejvyšší Duši; vāsudeve — Pán Vāsudeva, syn Vasudeva; ananya — bez jakékoliv jiné; nimitta — příčiny; bhakti-yoga-lakṣaṇaḥ — s příznaky čisté oddané služby; nānā-gati — různých cílů; nimitta — příčina; avidyā-granthi — pouta nevědomosti; randhana — přeseknutí; dvāreṇa — prostřednictvím; yadā — když; hi — vskutku; mahā-puruṣa — Nejvyšší Osobnosti Božství; puruṣa — s oddaným; prasaṅgaḥ — důvěrný vztah.

Translation

Překlad

After many, many births, when the results of one’s pious activities mature, one gets an opportunity to associate with pure devotees. Then one is able to cut the knot of bondage to ignorance, which bound him because of varied fruitive activities. As a result of associating with devotees, one gradually renders service to Lord Vāsudeva, who is transcendental, free from attachment to the material world, beyond the mind and words, and independent of everything else. That bhakti-yoga, devotional service to Lord Vāsudeva, is the real path of liberation.

Člověk, jemuž po mnoha a mnoha životech dozrají výsledky jeho zbožných činností, získává příležitost stýkat se s čistými oddanými. Tehdy dokáže přeseknout uzel, kterým je kvůli svým různým plodonosným činnostem poután k nevědomosti. Styky s oddanými ho vedou k tomu, že postupně začne sloužit Pánu Vāsudevovi, Jenž je transcendentální, prostý připoutanosti k hmotnému světu, mimo dosah mysli a slov a nezávislý na všem ostatním. Tato bhakti-yoga, oddaná služba Pánu Vāsudevovi, je skutečnou cestou osvobození.

Purport

Význam

Brahman realization is the beginning of liberation, and Paramātmā realization is still further advancement toward the realm of liberation, but one achieves real liberation when he understands his position as an eternal servant of the Supreme Personality of Godhead (muktir hitvānyathā rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ). In the material world, in the bodily concept of life, everyone is working in the wrong direction. When one becomes brahma-bhūta, spiritually realized, one understands that he is not the body and that working in the bodily concept of life is useless and misdirected. Then his devotional service begins. As Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (18.54):

Realizace Brahmanu je počátkem osvobození a realizace Paramātmy představuje další pokrok tímto směrem, ale skutečného osvobození dosahuje živá bytost tehdy, když chápe své postavení věčného služebníka Nejvyšší Osobnosti Božství (muktir hitvānyathā rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ). V hmotném světě, kde vládne tělesné pojetí života, jsou činnosti všech zaměřeny špatným směrem. Když živá bytost dosáhne úrovně duchovní realizace (brahma-bhūta), chápe, že není toto tělo a že jednání v tělesném pojetí života nepřináší žádný prospěch a je špatně nasměrované. Tehdy začne její oddaná služba. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (18.54):

brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām
brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām

“One who is thus transcendentally situated realizes the Supreme Brahman and becomes fully joyful. He never laments or desires to have anything; he is equally disposed to every living entity. In that state he attains pure devotional service unto Me.” Devotional service is actual liberation. When one is attracted by the beauty of the Supreme Personality of Godhead and his mind is always engaged at the Lord’s lotus feet, he is no longer interested in subjects that do not help him in self-realization. In other words, he loses all attraction for material activities. In the Taittirīya Upaniṣad (2.7) it is said: eṣa hy evānandayati; yadā hy evaiṣa etasmin na dṛśye ’nātmye anirukte ’nilayane ’bhayaṁ pratiṣṭhāṁ vindate ’tha so ’bhayaṁ gato bhavati. A living entity becomes established in spiritual, blissful life when he fully understands that his happiness depends on spiritual self-realization, which is the basic principle of ānanda (bliss), and when he is eternally situated in the service of the Lord, who has no other lord above Him.

“Ten, kdo je v takovém transcendentálním postavení, okamžitě realizuje Nejvyšší Brahman a je naplněn radostí. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a ke všem živým bytostem se staví stejně. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně.” Oddaná služba znamená skutečné osvobození. Ten, koho přitahuje krása Nejvyšší Osobnosti Božství a jehož mysl vždy setrvává u lotosových nohou Pána, se již nezajímá o věci, které mu nepomáhají v seberealizaci, a ztrácí tedy veškerou připoutanost k hmotným činnostem. V Taittirīya Upaniṣadě (2.7) je řečeno: eṣa hy evānandayati. yadā hy evaiṣa etasmin na dṛśye 'nātmye anirukte 'nilayane 'bhayaṁ pratiṣṭhāṁ vindate 'tha so 'bhayaṁ gato bhavati. Když živá bytost plně pochopí, že její štěstí závisí na duchovní seberealizaci, která je základním principem ānandy (blaženosti), a když věčně setrvává ve službě Pánu, Jenž nad Sebou nemá jiného pána, dosáhne neochvějného postavení v duchovním, blaženém životě.