Skip to main content

Text 15

Sloka 15

Devanagari

Dévanágarí

क्‍वचिदासाद्य गृहं दाववत्प्रियार्थविधुरमसुखोदर्कं शोकाग्निना दह्यमानो भृशं निर्वेदमुपगच्छति ॥ १५ ॥

Text

Verš

kvacid āsādya gṛhaṁ dāvavat priyārtha-vidhuram asukhodarkaṁ śokāgninā dahyamāno bhṛśaṁ nirvedam upagacchati.
kvacid āsādya gṛhaṁ dāvavat priyārtha-vidhuram asukhodarkaṁ śokāgninā dahyamāno bhṛśaṁ nirvedam upagacchati.

Synonyms

Synonyma

kvacit — sometimes; āsādya — experiencing; gṛham — the home life; dāva-vat — exactly like a blazing fire in the forest; priya-artha-vidhuram — without any beneficial object; asukha-udarkam — resulting only in more and more unhappiness; śoka-agninā — by the fire of lamentation; dahyamānaḥ — being burned; bhṛśam — very great; nirvedam — disappointment; upagacchati — he obtains.

kvacit — někdy; āsādya — zakouší; gṛham — domácí život; dāva-vat — přesně jako planoucí lesní požár; priya-artha-vidhuram — bez čehokoliv prospěšného; asukha-udarkam — jehož výsledkem je jen čím dál více neštěstí; śoka-agninā — ohněm nářku; dahyamānaḥ — spalovaný; bhṛśam — velké; nirvedam — zklamání; upagacchati — obdrží.

Translation

Překlad

In this world, family life is exactly like a blazing fire in the forest. There is not the least happiness, and gradually one becomes more and more implicated in unhappiness. In household life, there is nothing favorable for perpetual happiness. Being implicated in home life, the conditioned soul is burned by the fire of lamentation. Sometimes he condemns himself as being very unfortunate, and sometimes he claims that he suffers because he performed no pious activities in his previous life.

Rodinný život v tomto světě je totéž co planoucí lesní požár. Není v něm ani trocha štěstí a člověk postupně čím dál více upadá do neštěstí. V životě hospodáře není nic příznivého, co by přinášelo trvalý prospěch. Takto zapletenou podmíněnou duši spaluje oheň nářku. Někdy se zatracuje, jak je nešťastná, a jindy prohlašuje, že trpí, protože v minulém životě nevykonala žádné zbožné činnosti.

Purport

Význam

In the Gurv-aṣṭaka, Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura has sung:

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura zpívá ve své Gurv-aṣṭace:

saṁsāra-dāvānala-līḍha-loka-
trāṇāya kāruṇya-ghanāghanatvam
saṁsāra-dāvānala-līḍha-loka-
trāṇāya kāruṇya-ghanāghanatvam

A life in this material world is exactly like a blazing forest fire. No one goes to set fire to the forest, yet the fire takes place. Similarly, everyone wants to be happy in the material world, but the miserable conditions of material life simply increase. Sometimes a person caught in the blazing fire of material existence condemns himself, but due to his bodily conception he cannot get out of the entanglement, and thus he suffers more and more.

Život v tomto hmotném světě je jako planoucí lesní požár. Nikdo nejde do lesa požár založit, ale oheň se přesto vznítí. Každý chce být v hmotném světě šťastný, avšak utrpení hmotného života stále jen přibývá. Ten, kdo se ocitne v planoucím požáru hmotné existence, se někdy proklíná, ale kvůli svému tělesnému pojetí se nedokáže ze zapletení vyprostit, a proto trpí víc a víc.