Text 23
Sloka 23
Devanagari
Dévanágarí
Text
Verš
yaḥ kiṅkaro vai na pinaṣṭi piṣṭam
sva-dharmam ārādhanam acyutasya
yad īhamāno vijahāty aghaugham
yaḥ kiṅkaro vai na pinaṣṭi piṣṭam
sva-dharmam ārādhanam acyutasya
yad īhamāno vijahāty aghaugham
Synonyms
Synonyma
śāstā — the governor; abhigoptā — a well-wisher of the citizens as a father is the well-wisher of his children; nṛ-patiḥ — the king; prajānām — of the citizens; yaḥ — one who; kiṅkaraḥ — order carrier; vai — indeed; na — not; pinaṣṭi piṣṭam — grinds what is already ground; sva-dharmam — one’s own occupational duty; ārādhanam — worshiping; acyutasya — of the Supreme Personality of Godhead; yat — which; īhamānaḥ — performing; vijahāti — they are released from; agha-ogham — all kinds of sinful activity and faulty action.
śāstā — vládce; abhigoptā — dobrodinec občanů, stejně jako otec je dobrodincem svých dětí; nṛ-patiḥ — král; prajānām — občanů; yaḥ — ten, kdo; kiṅkaraḥ — kdo vykonává příkazy; vai — vskutku; na — ne; pinaṣṭi piṣṭam — drtí již rozdrcené; sva-dharmam — své předepsané povinnosti; ārādhanam — uctívání; acyutasya — Nejvyšší Osobnosti Božství; yat — co; īhamānaḥ — vykonává; vijahāti — jsou osvobozeni od; agha-ogham — veškerého hříšného a nesprávného jednání.
Translation
Překlad
My dear sir, you have said that the relationship between the king and the subject or between the master and the servant are not eternal, but although such relationships are temporary, when a person takes the position of a king his duty is to rule the citizens and punish those who are disobedient to the laws. By punishing them, he teaches the citizens to obey the laws of the state. Again, you have said that punishing a person who is deaf and dumb is like chewing the chewed or grinding the pulp; that is to say, there is no benefit in it. However, if one is engaged in his own occupational duty as ordered by the Supreme Lord, his sinful activities are certainly diminished. Therefore if one is engaged in his occupational duty by force, he benefits because he can vanquish all his sinful activities in that way.
Můj drahý pane, řekl jsi, že vztah mezi králem a poddaným nebo mezi pánem a služebníkem není věčný, ale i přes pomíjivost těchto vztahů je povinností toho, kdo zaujme postavení krále, vládnout občanům a trestat ty, kdo se neřídí zákony státu. Tím, že je trestá, učí občany poslušnosti vůči zákonům. Dále jsi řekl, že trestat člověka, který je hluchý a němý, je totéž jako žvýkat již přežvýkané nebo drtit již rozmělněnou drť — nepřináší to žádný prospěch. Pokud však člověk vykonává svou předepsanou povinnost, jak nařizuje Nejvyšší Pán, nepochybně to omezí jeho hříšné jednání. Je-li tedy násilím zaměstnán plněním své povinnosti, získá z toho prospěch, neboť tak může zničit všechny své hříšné činnosti.
Purport
Význam
This argument offered by Mahārāja Rahūgaṇa is certainly very effective. In his Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.4), Śrīla Rūpa Gosvāmī says, tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet: somehow or other, one should engage in Kṛṣṇa consciousness. Actually every living being is an eternal servant of Kṛṣṇa, but due to forgetfulness, a living entity engages himself as an eternal servant of māyā. As long as one is engaged in māyā’s service, he cannot be happy. Our Kṛṣṇa consciousness movement aims at engaging people in Lord Kṛṣṇa’s service. That will help them become freed from all material contamination and sinful activity. This is confirmed in Bhagavad-gītā (4.10): vīta-rāga-bhaya-krodhāḥ. By becoming detached from material activities, we will be freed from fear and anger. By austerity, one becomes purified and eligible to return home, back to Godhead. The duty of the king is to rule his citizens in such a way that they can become Kṛṣṇa conscious. This would be very beneficial for everyone. Unfortunately the king or president engages people in sense gratification instead of the Lord’s service, and such activities are certainly not beneficial for anyone. King Rahūgaṇa tried to engage Jaḍa Bharata in carrying the palanquin, which is a form of sense gratification for the King. However, if one is engaged as a palanquin carrier in the Lord’s service, that is certainly beneficial. In this godless civilization, if a president engages people somehow or other in devotional service or the awakening of Kṛṣṇa consciousness, he renders the very best service to the citizens.
Mahārāja Rahūgaṇa zde předkládá velice pádný argument. Śrīla Rūpa Gosvāmī říká ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.4): tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet — člověk má být jakýmkoliv způsobem zaměstnán ve vědomí Kṛṣṇy. Každá živá bytost je ve skutečnosti věčným služebníkem Kṛṣṇy, ale vlivem svého zapomnění jedná jako věčný služebník māyi. Dokud slouží māyi, nemůže být šťastná. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy si klade za cíl zaměstnat lidi službou Pánu Kṛṣṇovi, což jim pomůže zbavit se všeho hmotného znečištění a hříšného jednání. To potvrzuje Bhagavad-gītā (4.10): vīta-rāga-bhaya-krodhāḥ. Odpoutáme-li se od hmotných činností, zbavíme se strachu a hněvu. Askezí se živá bytost očistí a dosáhne způsobilosti k návratu domů, zpátky k Bohu. Povinností krále je vládnout občanům tak, aby mohli vyvinout vědomí Kṛṣṇy. To by bylo velice prospěšné pro každého. Král či prezident dnes bohužel místo ke službě Pánu vede lidi ke smyslovému požitku, a takové činnosti zajisté nikomu neprospívají. Král Rahūgaṇa chtěl, aby Jaḍa Bharata nesl nosítka, což bylo pro krále jistou formou smyslového požitku. Je-li však někdo zaměstnán jako nosič nosítek ve službě Pánu, je to nepochybně prospěšné. Jestliže prezident v této bezbožné civilizaci nějakým způsobem zaměstná občany oddanou službou — probouzením vědomí Kṛṣṇy — prokáže jim to největší dobro.