Text 2
Sloka 2
Devanagari
Dévanágarí
Text
Verš
Synonyms
Synonyma
yadā — when; hi — certainly; dvija-varasya — of Jaḍa Bharata; iṣu-mātra — the measurement of an arrow (three feet) ahead; avaloka-anugateḥ — from moving only after glancing; na samāhitā — not united; puruṣa-gatiḥ — the movement of the carriers; tadā — at that time; viṣama-gatām — becoming uneven; sva-śibikām — his own palanquin; rahūgaṇaḥ — King Rahūgaṇa; upadhārya — understanding; puruṣān — unto the men; adhivahataḥ — who were carrying the palanquin; āha — said; he — oh; voḍhāraḥ — carriers of the palanquin; sādhu atikramata — please walk evenly so that there will not be bouncing; kim iti — for what reason; viṣamam — uneven; uhyate — is being carried; yānam — the palanquin; iti — thus.
yadā — když; hi — jistě; dvija-varasya — Jaḍa Bharaty; iṣu-mātra — na délku jednoho šípu (téměř jeden metr) dopředu; avaloka-anugateḥ — jelikož se pohnul teprve poté, co se podíval; na samāhitā — nejednotný; puruṣa-gatiḥ — pohyb nosičů; tadā — tehdy; viṣama-gatām — začala se kymácet; sva-śibikām — jeho nosítka; rahūgaṇaḥ — král Rahūgaṇa; upadhārya — chápal; puruṣān — mužům; adhivahataḥ — kteří nesli nosítka; āha — řekl; he — ó; voḍhāraḥ — nosiči královských nosítek; sādhu atikramata — udržujte prosím stejný krok, aby to neházelo; kim iti — z jakého důvodu; viṣamam — nevyrovnaně; uhyate — jsou nesena; yānam — nosítka; iti — takto.
Translation
Překlad
The palanquin, however, was very erratically carried by Jaḍa Bharata due to his sense of nonviolence. As he stepped forward, he checked before him every three feet to see whether he was about to step on ants. Consequently he could not keep pace with the other carriers. Due to this, the palanquin was shaking, and King Rahūgaṇa immediately asked the carriers, “Why are you carrying this palanquin unevenly? Better carry it properly.”
Kvůli svému sklonu k nenásilí však Jaḍa Bharata nesl královská nosítka velmi nerovnoměrně. Při každém kroku se podíval metr dopředu, aby nešlápl na mravence, a nebyl schopný držet krok s ostatními nosiči. Nosítka se začala kymácet a král Rahūgaṇa se okamžitě zeptal: “Proč s těmi nosítky tak házíte? Neste je normálně!”
Purport
Význam
Although Jaḍa Bharata was forced to carry the palanquin, he did not give up his sympathetic feelings toward the poor ants passing on the road. A devotee of the Lord does not forget his devotional service and other favorable activities, even when he is in a most distressful condition. Jaḍa Bharata was a qualified brāhmaṇa, highly elevated in spiritual knowledge, yet he was forced to carry the palanquin. He did not mind this, but while walking on the road, he could not forget his duty to avoid killing even an ant. A Vaiṣṇava is never envious or unnecessarily violent. There were many ants on the path, but Jaḍa Bharata took care by looking ahead three feet. When the ants were no longer in his way, he would place his foot on the ground. A Vaiṣṇava is always very kind at heart to all living entities. In His sāṅkhya-yoga, Lord Kapiladeva explains: suhṛdaḥ sarva-dehinām. Living entities assume different bodily forms. Those who are not Vaiṣṇavas consider only human society worthy of their sympathy, but Kṛṣṇa claims to be the supreme father of all life forms. Consequently the Vaiṣṇava takes care not to annihilate untimely or unnecessarily any life form. All living entities have to fulfill a certain duration for being encaged in a particular type of material body. They have to finish the duration allotted a particular body before being promoted or evolved to another body. Killing an animal or any other living being simply places an impediment in the way of his completing his term of imprisonment in a certain body. One should therefore not kill bodies for one’s sense gratification, for this will implicate one in sinful activity.
Jaḍa Bharata byl sice donucen nést nosítka, ale nevzdal se svého soucitu s nebohými mravenci, kteří se objevovali na cestě. Oddaný Pána nezapomíná na svou oddanou službu a další příznivé činnosti, ani když je v sebevíce nepříjemném postavení. Jaḍa Bharata byl kvalifikovaný brāhmaṇa s pokročilým duchovním poznáním, ale přesto byl donucen nést královská nosítka. Nevadilo mu to, ale když kráčel po cestě, nemohl zapomenout na své povinnosti a vyhýbal se zabití jediného mravence. Vaiṣṇava není nikdy zlý a nedopouští se zbytečného násilí. Na cestě bylo mnoho mravenců, ale Jaḍa Bharata dával pozor a díval se vždy metr před sebe. Šlápl na zem až tehdy, když byli mravenci pryč. Vaiṣṇava je v srdci vždy velice laskavý ke všem živým bytostem. Pán Kapiladeva vysvětluje ve Své sāṅkhya-yoze: suhṛdaḥ sarva-dehinām. Živé bytosti přijímají různé tělesné podoby. Podle těch, kdo nejsou vaiṣṇavy, si soucit zaslouží pouze lidská společnost, ale Kṛṣṇa prohlašuje, že je svrchovaným otcem všech životních forem. Vaiṣṇava si proto dává pozor, aby předčasně nebo zbytečně neusmrtil žádného živého tvora. Všem živým bytostem je dána jistá doba, po kterou mají být uzavřeny v určitém druhu hmotného těla; tuto vyměřenou dobu musí dovršit, než se budou moci přemístit do jiného těla. Zabití zvířete nebo jakéhokoliv živého tvora jen vytvoří překážku v jeho dokončení nuceného pobytu v daném těle. Člověk by tedy neměl zabíjet těla pro svůj smyslový požitek, protože to ho zaplétá do hříšného jednání.