Skip to main content

Text 37

Sloka 37

Devanagari

Dévanágarí

अहो असाध्वनुष्ठितं यदभिनिवेशितोऽहमिन्द्रियैरविद्यारचितविषमविषयान्धकूपे तदलमलममुष्या वनिताया विनोदमृगं मां धिग्धिगिति गर्हयाञ्चकार ॥ ३७ ॥

Text

Verš

aho asādhv anuṣṭhitaṁ yad abhiniveśito ’ham indriyair avidyā-racita-viṣama-viṣayāndha-kūpe tad alam alam amuṣyā vanitāyā vinoda-mṛgaṁ māṁ dhig dhig iti garhayāṁ cakāra.
aho asādhv anuṣṭhitaṁ yad abhiniveśito ’ham indriyair avidyā-racita-viṣama-viṣayāndha-kūpe tad alam alam amuṣyā vanitāyā vinoda-mṛgaṁ māṁ dhig dhig iti garhayāṁ cakāra.

Synonyms

Synonyma

aho — alas; asādhu — not good; anuṣṭhitam — executed; yat — because; abhiniveśitaḥ — being completely absorbed; aham — I; indriyaiḥ — for sense gratification; avidyā — by nescience; racita — made; viṣama — causing distress; viṣaya — sense gratification; andha-kūpe — in the dark well; tat — that; alam — insignificant; alam — of no importance; amuṣyāḥ — of that; vanitāyāḥ — wife; vinoda-mṛgam — just like a dancing monkey; mām — unto me; dhik — all condemnation; dhik — all condemnation; iti — thus; garhayām — criticism; cakāra — he did.

aho — běda; asādhu — nedobré; anuṣṭhitam — vykonával; yat — protože; abhiniveśitaḥ — zcela pohroužený; aham — já; indriyaiḥ — pro smyslový požitek; avidyā — nevědomostí; racita — učiněno; viṣama — způsobující neštěstí; viṣaya — uspokojování smyslů; andha-kūpe — v temné studni; tat — to; alam — bezvýznamné; alam — nedůležité; amuṣyāḥ — té; vanitāyāḥ — manželky; vinoda-mṛgam — jako tančící opice; mām — mně; dhik — zatracen; dhik — zatracen; iti — takto; garhayām — kritiku; cakāra — činil.

Translation

Překlad

The King thus began criticizing himself: Alas, how condemned I have become because of my sense gratification! I have now fallen into material enjoyment, which is exactly like a covered well. I have had enough! I am not going to enjoy any more. Just see how I have become like a dancing monkey in the hands of my wife. Because of this, I am condemned.

Král začal sám sebe kritizovat: Běda, hanba mi za mé uspokojování smyslů! Poklesl jsem a zabředl do hmotného požitku, který je totéž co zakrytá studna. To stačí! Již si nebudu více užívat — vždyť jsem se stal jen tančící opicí v rukách své ženy. Jsem zatracen!

Purport

Význam

How condemned is the advancement of material knowledge can be understood from the behavior of Mahārāja Priyavrata. He performed such wonderful acts as creating another sun, which shined during the night, and creating a chariot so great that its wheels formed vast oceans. These activities are so great that modern scientists cannot even imagine how such things can be done. Mahārāja Priyavrata acted very wonderfully in the material field of activities, but because he was dealing in sense gratification — ruling his kingdom and dancing to the indications of his beautiful wife — he personally condemned himself. When we think about this example of Mahārāja Priyavrata, we can just consider how degraded is the modern civilization of materialistic advancement. Modern so-called scientists and other materialists are very satisfied because they can construct great bridges, roads and machines, but such activities are nothing comparable to those of Mahārāja Priyavrata. If Mahārāja Priyavrata could condemn himself in spite of his wonderful activities, how condemned we are in our so-called advancement of material civilization. We can conclude that such advancement has nothing to do with the problems of the living entity entangled within this material world. Unfortunately, modern man does not understand his entanglement and how condemned he is, nor does he know what kind of body he is going to have in the next life. From a spiritual point of view, a great kingdom, beautiful wife and wonderful material activities are all impediments to spiritual advancement. Mahārāja Priyavrata had served the great sage Nārada sincerely. Therefore even though he had accepted material opulences, he could not be deviated from his own task. He again became Kṛṣṇa conscious. As confirmed in Bhagavad-gītā:

Mahārāja Priyavrata nám svým chováním ukazuje, jak zavrženíhodný je rozvoj hmotného poznání. Vykonal tak úžasné věci — stvořil druhé slunce, které svítilo v noci, a jeho vůz byl tak rozměrný, že jeho kola dala vzniknout nedozírným oceánům. Tyto činnosti jsou natolik ohromující, že si moderní vědci něco takového nedovedou ani představit. Mahārāja Priyavrata jednal po hmotné stránce úžasným způsobem, ale zatratil své jednání, jelikož se týkalo smyslového požitku, neboť vládl svému království a tančil podle pokynů své krásné ženy. Zamyslíme-li se nad tímto příkladem Mahārāje Priyavraty, můžeme pochopit, jak degradovaná je moderní civilizace, která usiluje o materialistický rozvoj. Moderní takzvaní vědci a další materialisté si velice libují, že dovedou konstruovat velké mosty, cesty a stroje, ale tyto činnosti nejsou ve srovnání s činnostmi Mahārāje Priyavraty ničím. Jestliže mohl zatratit sám sebe Mahārāja Priyavrata, přestože jeho jednání bylo tak úžasné, jak zatracení jsme potom my v našem takzvaném rozvoji materialistické civilizace?! Můžeme usoudit, že takový rozvoj se nijak netýká problémů živé bytosti zapletené v tomto hmotném světě. Moderní člověk bohužel nechápe, jak je zapleten a zatracen, a neví ani, jaké tělo bude mít v příštím životě. Z duchovního hlediska jsou velké království, krásná manželka a úžasné hmotné činnosti překážkami v pokroku. Mahārāja Priyavrata upřímně sloužil velkému mudrci Nāradovi — i když tedy přijal hmotné bohatství, nemohlo ho to od jeho úkolu odvést a opět vyvinul vědomí Kṛṣṇy. Bhagavad-gītā potvrzuje:

nehābhikrama-nāśo ’sti
pratyavāyo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt
nehābhikrama-nāśo 'sti
pratyavāyo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

“In devotional service there is no loss or diminution, and even a small service rendered in devotional life is sufficient to save one from the greatest danger.” (Bg. 2.40) Such renunciation as Mahārāja Priyavrata’s is possible only by the grace of the Supreme Personality of Godhead. Generally when people are powerful or when they have a beautiful wife, a beautiful home and material popularity, they become more and more entangled. Priyavrata Mahārāja, however, having been completely trained by the great sage Nārada, revived his Kṛṣṇa consciousness in spite of all impediments.

“V oddané službě neexistuje ztráta či úbytek a i malá služba vykonaná s oddaností stačí k tomu, aby člověka zachránila před největším nebezpečím.” (Bg. 2.40) Projevit takové odříkání jako Mahārāja Priyavrata je možné jedině milostí Nejvyšší Osobnosti Božství. Když jsou lidé mocní nebo mají krásnou manželku, krásný domov a hmotnou popularitu, obvykle se čím dál více se zaplétají. Priyavrata Mahārāja však prošel úplnou přípravou u velkého mudrce Nārady a obnovil své vědomí Kṛṣṇy navzdory všem překážkám.