Text 17

Sloka 17

Devanagari

Dévanágarí

भयं प्रमत्तस्य वनेष्वपि स्याद्
यत: स आस्ते
सहषट्‌सपत्न: ।
जितेन्द्रियस्यात्मरतेर्बुधस्य
गृहाश्रम:
किं नु
करोत्यवद्यम् ॥ १७ ॥

Text

Verš

bhayaṁ pramattasya vaneṣv api syād
yataḥ sa āste saha-ṣaṭ-sapatnaḥ
jitendriyasyātma-rater budhasya
gṛhāśramaḥ kiṁ nu karoty avadyam

Synonyms

Synonyma

bhayam — fear; pramattasya — of one who is bewildered; vaneṣu — in forests; api — even; syāt — there must be; yataḥ — because; saḥ — he (one who is not self-controlled); āste — is existing; saha — with; ṣaṭ-sapatnaḥ — six co-wives; jita-indriyasya — for one who has already conquered the senses; ātma-rateḥ — self-satisfied; budhasya — for such a learned man; gṛha-āśramaḥ — household life; kim — what; nu — indeed; karoti — can do; avadyam — harm.

bhayam — strach; pramattasya — toho, kdo je zmaten; vaneṣu — v lesích; api — dokonce; syāt — musí být; yataḥ — protože; saḥ — on (ten, kdo není sebeovládnutý); āste — existuje; saha — s; ṣaṭ-sapatnaḥ — šest spolumanželek; jita-indriyasya — pro toho, kdo již přemohl smysly; ātma-rateḥ — spokojený sám v sobě; budhasya — pro takového učeného člověka; gṛha-āśramaḥ — život hospodáře; kim — co; nu — vskutku; karoti — může učinit; avadyam — ublížení.

Translation

Překlad

Even if he goes from forest to forest, one who is not self-controlled must always fear material bondage because he is living with six co-wives — the mind and knowledge-acquiring senses. Even householder life, however, cannot harm a self-satisfied, learned man who has conquered his senses.

I když bude člověk, který není sebeovládnutý, chodit z jednoho lesa do druhého, musí se neustále obávat hmotných pout, protože žije se šesti spolumanželkami — myslí a poznávacími smysly. Učenému člověku, který přemohl své smysly a je spokojený sám v sobě, však neublíží ani život hospodáře.

Purport

Význam

Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura has sung, gṛhe vā vanete thāke, ‘hā gaurāṅga’ bale ḍāke: whether one is situated in the forest or at home, if he is engaged in the devotional service of Lord Caitanya, he is a liberated person. Here this is also repeated. For one who has not controlled his senses, going to the forest to become a so-called yogī is meaningless. Because his uncontrolled mind and senses are going with him, he cannot achieve anything, even by giving up household life and staying in the forest. Formerly many mercantile men from the up-country of India used to go to Bengal, and thus there is a familiar saying, “If you go to Bengal, your fortune will go with you.” Our first concern, therefore, should be to control the senses, and since the senses cannot be controlled unless engaged in the devotional service of the Lord, our most important duty is to engage the senses in devotional service. Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate: bhakti means engagement of the purified senses in the service of the Lord.

Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura zpívá: gṛhe vā vanete thāke, ’hā gaurāṅga' bale ḍāke — ten, kdo oddaně slouží Pánu Caitanyovi, je osvobozenou osobou, ať už žije v lese nebo doma. Zde se opakuje stejná věc. Pro toho, kdo neovládl své smysly, nemá význam odejít do lesa stát se takzvaným yogīnem. Ani když zanechá života hospodáře a bude žít v lese, nedosáhne ničeho, neboť jeho neovládnutá mysl a smysly půjdou s ním. Mnoho obchodníků z indického vnitrozemí dříve chodilo do Bengálska, a proto existuje známé rčení: “Když půjdeš do Bengálska, tvé štěstí půjde s tebou.” Naší první starostí tedy má být, abychom ovládli smysly, a jelikož smysly nelze ovládnout, dokud je nezaměstnáme oddanou službou Pánu, je naší nejdůležitější povinností je takto zaměstnat. Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate — bhakti znamená zaměstnání očištěných smyslů ve službě Pánu.

Herein Lord Brahmā indicates that instead of going to the forest with uncontrolled senses, it is better and more secure to engage the senses in the service of the Lord. Even household life can do no harm to a self-controlled person acting in this way; it cannot force him into material bondage. Śrīla Rūpa Gosvāmī has further enunciated this position:

Pán Brahmā zde naznačuje, že lepší a bezpečnější než odejít s neovládnutými smysly do lesa je zaměstnat je službou Pánu. Dokonce ani život hospodáře neublíží sebeovládnuté osobě, která jedná tímto způsobem; nikdy ji nemůže donutit k zapletení do hmotných pout. Toto postavení dále popsal Śrīla Rūpa Gosvāmī:

īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate

“Regardless of one’s circumstances, if one fully engages his activities, mind and words in the devotional service of the Lord, he should be understood to be a liberated person.” Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura was a responsible officer and a householder, yet his service to the cause of expanding the mission of Lord Caitanya Mahāprabhu is unique. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī Ṭhākura says, durdāntendriya-kāla-sarpa-paṭalī protkhāta-daṁṣṭrāyate. The sense organs are certainly our greatest enemies, and they are therefore compared to venomous serpents. However, if a venomous serpent is bereft of its poison fangs, it is no longer fearful.Similarly, if the senses are engaged in the service of the Lord, there is no need to fear their activities. The devotees in the Kṛṣṇa consciousness movement move within this material world, but because their senses are fully engaged in the service of the Lord, they are always aloof from the material world. They are always living in a transcendental position.

“Zaměstnává-li někdo své činnosti, mysl a slova výhradně oddanou službou Pánu, je třeba ho pokládat za osvobozenou osobu bez ohledu na podmínky, ve kterých se nachází.” Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura byl zodpovědný úředník a hospodář, a přesto jedinečně sloužil zájmu šíření mise Pána Caitanyi Mahāprabhua. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī Ṭhākura říká: durdāntendriya-kāla-sarpa-paṭalī protkhāta-daṁṣṭrāyate. Smyslové orgány jsou nesporně naši největší nepřátelé, a proto jsou přirovnány k jedovatým hadům. Je-li však had zbaven svých jedových zubů, již nenahání strach. Jsou-li podobně smysly zaměstnány službou Pánu, není třeba se jich obávat. Oddaní v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se pohybují v tomto hmotném světě, ale jelikož jsou jejich smysly plně zaměstnány službou Pánu, jsou vždy hmotnému světu vzdáleni. Neustále žijí v transcendentálním postavení.