Text 16
Sloka 16
Devanagari
Dévanágarí
मारब्धमश्नन्नभिमानशून्य: ।
यथानुभूतं प्रतियातनिद्र:
किं त्वन्यदेहाय गुणान्न वृङ्क्ते ॥ १६ ॥
Text
Verš
ārabdham aśnann abhimāna-śūnyaḥ
yathānubhūtaṁ pratiyāta-nidraḥ
kiṁ tv anya-dehāya guṇān na vṛṅkte
ārabdham aśnann abhimāna-śūnyaḥ
yathānubhūtaṁ pratiyāta-nidraḥ
kiṁ tv anya-dehāya guṇān na vṛṅkte
Synonyms
Synonyma
muktaḥ — a liberated person; api — even; tāvat — so long; bibhṛyāt — must maintain; sva-deham — his own body; ārabdham — obtained as a result of past activity; aśnan — accepting; abhimāna-śūnyaḥ — without erroneous conceptions; yathā — as; anubhūtam — what was perceived; pratiyāta-nidraḥ — one who has awakened from sleep; kim tu — but; anya-dehāya — for another material body; guṇān — the material qualities; na — never; vṛṅkte — enjoys.
muktaḥ — osvobozená duše; api — dokonce; tāvat — dokud; bibhṛyāt — musí udržovat; sva-deham — své tělo; ārabdham — získané jako výsledek minulých činností; aśnan — přijímat; abhimāna-śūnyaḥ — bez mylných pojetí; yathā — jako; anubhūtam — co bylo vnímáno; pratiyāta-nidraḥ — ten, kdo se probudil ze spánku; kim tu — ale; anya-dehāya — pro jiné hmotné tělo; guṇān — hmotné kvality; na — nikdy; vṛṅkte — užívá si.
Translation
Překlad
Even if one is liberated, he nevertheless accepts the body he has received according to his past karma. Without misconceptions, however, he regards his enjoyment and suffering due to that karma the way an awakened person regards a dream he had while sleeping. He thus remains steadfast and never works to achieve another material body under the influence of the three modes of material nature.
I ten, kdo je osvobozený, přijímá tělo, které získal podle své minulé karmy. Nevytváří si však žádná mylná pojetí a pohlíží na svůj požitek i utrpení dané touto karmou stejně, jako probuzený člověk posuzuje sen, který se mu zdál. Zůstává proto pevný a nikdy nejedná tak, aby získal další hmotné tělo pod vlivem tří kvalit hmotné přírody.
Purport
Význam
The difference between a liberated and conditioned soul is that the conditioned soul is under the concept of bodily life whereas a liberated person knows that he is not the body but a spirit, different from the body. Priyavrata might have thought that although a conditioned soul is forced to act according to the laws of nature, why should he, who was far advanced in spiritual understanding, accept the same kind of bondage and impediments to spiritual advancement? To answer this doubt, Lord Brahmā informed him that even those who are liberated do not resent accepting, in the present body, the results of their past activities. While sleeping, one dreams many unreal things, but when he awakens he disregards them and makes progress in factual life. Similarly, a liberated person — one who has completely understood that he is not the body but a spirit soul — disregards past activities performed in ignorance and performs his present activities in such a way that they produce no reactions. This is described in Bhagavad-gītā (3.9). Yajñārthāt karmaṇo ’nyatra loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ: if one performs activities for the satisfaction of the Supreme Personality, the yajña-puruṣa, his work does not produce reactions, whereas karmīs, who act for themselves, are bound by the reactions of their work. A liberated person, therefore, does not think about whatever he has ignorantly done in the past; instead, he acts in such a way that he will not produce another body by fruitive activities. As clearly mentioned in Bhagavad-gītā:
Rozdíl mezi osvobozenou a podmíněnou duší spočívá v tom, že podmíněná duše podléhá tělesnému pojetí života, zatímco osvobozená ví, že není toto tělo, ale duchovní bytost, která se od těla liší. Priyavrata si mohl myslet, že podmíněná duše je sice nucena jednat podle zákonů přírody, ale proč by on, který je tolik pokročilý v duchovním chápání, měl přijímat stejná pouta a překážky v duchovním rozvoji? V odpověď na tuto pochybnost mu Pán Brahmā oznámil, že ani ti, kdo jsou osvobození, se v současném těle nebrání přijetí výsledků svých minulých činností. Když člověk spí, zdá se mu mnoho neskutečných věcí, ale když se probudí, přestane je brát vážně a pokračuje ve skutečném životě. Stejně tak osvobozená osoba — ten, kdo dokonale pochopil, že není toto tělo, ale duše — nebere vážně své minulé činnosti vykonávané v nevědomosti a své současné činnosti vykonává takovým způsobem, aby nevytvářely žádné reakce. To popisuje Bhagavad-gītā (3.9). Yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ — jedná-li člověk pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti, yajña-puruṣi, jeho práce mu nepřinese reakce. Karmī však jednají sami pro sebe a jsou poutáni reakcemi za své činnosti. Osvobozená osoba proto nemyslí na to, čeho se z nevědomosti dopustila v minulosti; místo toho jedná tak, aby si plodonosnými činnostmi nevytvořila další tělo. Bhagavad-gītā jasně uvádí:
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
“One who engages in full devotional service, who does not fall down in any circumstance, at once transcends the modes of material nature and thus comes to the level of Brahman.” (Bg. 14.26) Regardless of what we have done in our past lives, if we engage ourselves in unalloyed devotional service to the Lord in this life, we will always be situated in the brahma-bhūta (liberated) state, free from reactions, and will not be obliged to accept another material body. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so ’rjuna (Bg. 4.9). After giving up the body, one who has acted in that way does not accept another material body, but instead goes back home, back to Godhead.
“Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností nepoklesne, ten okamžitě překonává kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.” (Bg. 14.26) Pokud se v tomto životě zaměstnáme čistou oddanou službou Pánu, pak bez ohledu na to, co jsme dělali v minulých životech, budeme vždy v osvobozeném stavu (brahma-bhūta). Budeme prosti jakýchkoliv reakcí a nebudeme nuceni přijmout další hmotné tělo. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna (Bg. 4.9). Kdo takto jedná, nemusí po opuštění současného hmotného těla přijmout další, ale místo toho se vrátí domů, zpátky k Bohu.