Text 65

Sloka 65

Devanagari

Dévanágarí

उत्तानपादो राजर्षि: प्रभावं तनयस्य तम् । श्रुत्वा दृष्ट्वाद्भुततमं प्रपेदे विस्मयं परम् ॥ ६५ ॥

Text

Verš

uttānapādo rājarṣiḥ
prabhāvaṁ tanayasya tam
śrutvā dṛṣṭvādbhutatamaṁ
prapede vismayaṁ param

Synonyms

Synonyma

uttānapādaḥ — King Uttānapāda; rāja-ṛṣiḥ — great saintly king; prabhāvam — influence; tanayasya — of his son; tam — that; śrutvā — hearing; dṛṣṭvā — seeing; adbhuta — wonderful; tamam — in the superlative degree; prapede — happily felt; vismayam — wonder; param — supreme.

uttānapādaḥ — král Uttānapāda; rāja-ṛṣiḥ — mocný svatý král; prabhāvam — vliv; tanayasya — jeho syna; tam — to; śrutvā — slyšel; dṛṣṭvā — viděl; adbhuta — podivuhodné; tamam — do nejvyšší míry; prapede — cítil se šťastně; vismayam — údiv; param — nejvyšší.

Translation

Překlad

The saintly King Uttānapāda, hearing of the glorious deeds of Dhruva Mahārāja and personally seeing also how influential and great he was, felt very satisfied, for Dhruva’s activities were wonderful to the supreme degree.

Poté, co svatý král Uttānapāda slyšel o slavných činech Dhruvy Mahārāje a také na vlastní oči viděl, jak vlivná a mocná osobnost se z něho stala, cítil se velmi spokojen. Dhruvovy činnosti byly totiž nanejvýš podivuhodné.

Purport

Význam

When Dhruva Mahārāja was in the forest executing his austerities, his father, Uttānapāda, heard everything about his very wonderful activities. Although Dhruva Mahārāja was the son of a king and was only five years old, he went to the forest and executed devotional service under strict austerity. Therefore his acts were all wonderful, and when he came back home, naturally, because of his spiritual qualifications, he became very popular amongst the citizens. He must have performed many wonderful activities by the grace of the Lord. No one is more satisfied than the father of a person who is credited with glorious activities. Mahārāja Uttānapāda was not an ordinary king; he was a rājarṣi, a saintly king. Formerly this earth was ruled by one saintly king only. Kings were trained to become saintly; therefore they had no other concern than the welfare of the citizens. These saintly kings were properly trained, and as mentioned in Bhagavad-gītā also, the science of God, or the yoga system of devotional service known as Bhagavad-gītā, was spoken to the saintly king of the sun planet, and gradually it descended through the kṣatriya kings who were generated from the sun and the moon. If the head of the government is saintly, certainly the citizens become saintly, and they are very happy because both their spiritual and physical needs and hankerings are satisfied.

Když Dhruva Mahārāja podstupoval v lese askezi, jeho otec Uttānapāda se doslechl vše o jeho podivuhodných činnostech. Dhruva byl syn krále a bylo mu pouhých pět let, ale přesto odešel do lesa a za přísné askeze vykonával oddanou službu. Všechny jeho činnosti byly proto podivuhodné a po návratu domů se stal díky svým duchovním kvalifikacím mezi obyvatelstvem přirozeně velmi oblíbený. Milostí Pána dokázal neuvěřitelné věci. Nikdo není spokojenější než otec toho, kdo se proslavil svými činy. Mahārāja Uttānapāda nebyl obyčejný král, ale rājarṣi, svatý král. V dávných dobách vládl jeden svatý král celé Zemi. Králové byli vychováváni, aby se stali svatými; neměli proto jiný zájem než blaho obyvatelstva. Tito svatí králové byli řádně kvalifikovaní, a jak je rovněž uvedeno v Bhagavad-gītě, věda o Bohu — jógový systém oddané služby, známý jako Bhagavad-gītā — byla přednesena svatému králi sluneční planety a postupně sestoupila prostřednictvím kšatrijských králů, pocházejících ze Slunce a Měsíce. Je-li vůdčí osobnost vlády svatá, budou svatí i občané. Budou také velice šťastní, neboť všechny jejich duchovní i hmotné potřeby a touhy dojdou uspokojení.