Text 31
Sloka 31
Devanagari
Dévanágarí
Text
Verš
manda-bhāgyasya paśyata
bhava-cchidaḥ pāda-mūlaṁ
gatvā yāce yad antavat
manda-bhāgyasya paśyata
bhava-cchidaḥ pāda-mūlaṁ
gatvā yāce yad antavat
Synonyms
Synonyma
aho — oh; bata — alas; mama — my; anātmyam — bodily consciousness; manda-bhāgyasya — of the unfortunate; paśyata — just see; bhava — material existence; chidaḥ — of the Lord, who can cut off; pāda-mūlam — the lotus feet; gatvā — having approached; yāce — I prayed for; yat — that which; anta-vat — perishable.
aho — ó; bata — běda; mama — moje; anātmyam — tělesné vědomí; manda-bhāgyasya — nešťastného; paśyata — jen pohleďte; bhava — hmotná existence; chidaḥ — Pána, který může přetnout; pāda-mūlam — lotosové nohy; gatvā — poté, co jsem se k nim přiblížil; yāce — modlil jsem se o; yat — to, co; anta-vat — pomíjivé.
Translation
Překlad
Alas, just look at me! I am so unfortunate. I approached the lotus feet of the Supreme Personality of Godhead, who can immediately cut the chain of the repetition of birth and death, but still, out of my foolishness, I prayed for things which are perishable.
Běda, jen pohleďte, jaký jsem nešťastník! Přiblížil jsem se k lotosovým nohám Nejvyššího Pána, který může ihned přetnout řetěz opakovaného zrození a smrti, ale přesto jsem se k Němu bláhově modlil jen o pomíjivé věci.
Purport
Význam
The word anātmyam is very significant in this verse. Ātmā means “the soul,” and anātmya means “without any conception of the soul.” Śrīla Ṛṣabhadeva instructed his sons that unless a human being comes to the point of understanding the ātmā, or spiritual position, whatever he does is ignorance, and this brings only defeat in his life. Dhruva Mahārāja regrets his unfortunate position, for although he approached the Supreme Personality of Godhead, who is always able to give His devotee the highest benediction of cessation of the repetition of birth and death, which is impossible for any demigod to offer, he foolishly wanted something perishable. When Hiraṇyakaśipu asked immortality from Lord Brahmā, Lord Brahmā expressed his inability to offer such a benediction because he himself is not immortal; therefore immortality, or complete cessation of the chain of repeated birth and death, can be offered by the Supreme Lord, the Personality of Godhead Himself, not by others. Hariṁ vinā na mṛtiṁ taranti. It is said that without the blessings of Hari, the Supreme Personality of Godhead, no one can stop the continuous chain of birth and death within this material world. Therefore the Supreme Lord is also called bhava-cchit. The Vaiṣṇava philosophy in the process of Kṛṣṇa consciousness prohibits the devotee from all kinds of material aspirations. A Vaiṣṇava devotee should always be anyābhilāṣitā-śūnya, free from all material aspirations for the results of fruitive activities or empiric philosophical speculation. Dhruva Mahārāja was actually initiated by Nārada Muni, the greatest Vaiṣṇava, in the chanting of oṁ namo bhagavate vāsudevāya. This mantra is a viṣṇu-mantra, for by practicing the chanting of this mantra one is elevated to the Viṣṇuloka. Dhruva Mahārāja regrets that although he was initiated in the viṣṇu-mantra by a Vaiṣṇava, he still aspired for material benefits. That was another cause for lamentation. Although he got the result of the viṣṇu-mantra by the causeless mercy of the Lord, he lamented how foolish he was to have strived for material benefits while practicing devotional service. In other words, every one of us who is engaged in devotional service in Kṛṣṇa consciousness should be completely free from all material aspirations. Otherwise we will have to lament like Dhruva Mahārāja.
Velmi důležité je zde slovo anātmyam. Ātmā znamená “duše” a anātmya znamená “bez jakékoliv představy o duši”. Śrīla Ṛṣabhadeva poučil své syny, že dokud člověk neporozumí ātmě, duchovnímu postavení, je vše, co dělá, pouhá nevědomost, která ho v životě dovede jen k prohře. Dhruva Mahārāja litoval svého nešťastného postavení, neboť i když se přiblížil k Nejvyššímu Pánu, Jenž může Svým oddaným kdykoliv udělit nejvyšší požehnání — ukončit koloběh zrození a smrti, což nemůže zajistit žádný polobůh — přesto pošetile toužil po něčem pomíjivém. Když Hiraṇyakaśipu požádal Pána Brahmu o nesmrtelnost, Pán Brahmā prohlásil, že takové požehnání není schopen udělit, neboť ani on sám není nesmrtelný. Nesmrtelnost, ukončení koloběhu opakovaného zrození a smrti, tedy může udělit jen Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a nikdo jiný. Hariṁ vinā na sṛtiṁ taranti — bez požehnání Hariho, Nejvyšší Osobnosti Božství, není možné ukončit koloběh rození a umírání v hmotném světě. Nejvyšší Pán je proto také zván bhava-cchit. Vaiṣṇavská filozofie zakazuje oddanému, který rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, mít jakákoliv hmotná přání. Oddaný vaiṣṇava má být vždy anyābhilāṣitā-śūnya, bez jakýchkoliv tužeb po výsledcích plodonosných činností nebo empirické filozofické spekulace. Nārada Muni, největší vaiṣṇava, zasvětil Dhruvu Mahārāje do zpívání mantry “oṁ namo bhagavate vāsudevāya”. Jedná se o viṣṇu-mantru, neboť jejím zpíváním se lze dostat na Viṣṇuloku. Dhruva Mahārāja litoval, že ačkoliv byl zasvěcen vaiṣṇavou do viṣṇu-mantry, přesto i nadále toužil po hmotném zisku. To byla další příčina jeho nářku. Ačkoliv bezpříčinnou milostí Pána dosáhl výsledku pronášení viṣṇu-mantry, bědoval, jaký byl hlupák, když při vykonávání oddané služby usiloval o hmotný prospěch. Každý z nás, kdo vykonává oddanou službu ve vědomí Kṛṣṇy, má být zcela prostý všech hmotných tužeb; jinak bude muset naříkat jako Dhruva Mahārāja.