Text 23

Sloka 23

Devanagari

Dévanágarí

त्वद्भ्रातर्युत्तमे नष्टे मृगयायां तु तन्मना: ।
अन्वेषन्ती वनं माता दावाग्निं सा प्रवेक्ष्यति ॥ २३ ॥

Text

Verš

tvad-bhrātary uttame naṣṭe
mṛgayāyāṁ tu tan-manāḥ
anveṣantī vanaṁ mātā
dāvāgniṁ sā pravekṣyati

Synonyms

Synonyma

tvat — your; bhrātari — brother; uttame — Uttama; naṣṭe — being killed; mṛgayāyām — in hunting; tu — then; tat-manāḥ — being too afflicted; anveṣantī — while searching out; vanam — in the forest; mātā — the mother; dāva-agnim — in the forest fire; sā — she; pravekṣyati — will enter.

tvat — tvůj; bhrātari — bratr; uttame — Uttama; naṣṭe — zabit; mṛgayāyām — při lovu; tu — potom; tat-manāḥ — tolik soužená; anveṣantī — při hledání; vanam — v lese; mātā — matka; dāva-agnim — do lesního požáru; sā — ona; pravekṣyati — vstoupí.

Translation

Překlad

The Lord continued: Sometime in the future your brother, Uttama, will go hunting in the forest, and while absorbed in hunting, he will be killed. Your stepmother, Suruci, being maddened upon the death of her son, will go to search him out in the forest, but she will be devoured by a forest fire.

Pán pokračoval: Tvůj bratr Uttama se v budoucnosti vypraví do lesa na lov a bude zabit. Tvá nevlastní matka Suruci, dohnaná smrtí svého syna k šílenství, se ho vydá hledat, ale stane se obětí lesního požáru.

Purport

Význam

Dhruva Mahārāja came to the forest to search out the Supreme Personality of Godhead with a revenging spirit against his stepmother. His stepmother had insulted Dhruva, who was not an ordinary person, but a great Vaiṣṇava. An offense at the lotus feet of a Vaiṣṇava is the greatest offense in this world. Because of having insulted Dhruva Mahārāja, Suruci would become mad upon the death of her son and would enter a forest fire, and thus her life would be ended. This was specifically mentioned by the Lord to Dhruva because he was determined for revenge against her. From this we should take the lesson that we should never try to insult a Vaiṣṇava. Not only should we not insult a Vaiṣṇava, but we should not insult anyone unnecessarily. When Suruci insulted Dhruva Mahārāja, he was just a child. She of course did not know that Dhruva was a great recognized Vaiṣṇava, and so her offense was committed unknowingly. When one serves a Vaiṣṇava unknowingly, one still gets the good result, and if one unknowingly insults a Vaiṣṇava, one suffers the bad result. A Vaiṣṇava is especially favored by the Supreme Personality of Godhead. Pleasing him or displeasing him directly affects the pleasure and displeasure of the Supreme Lord. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, in his eight stanzas of prayer to the spiritual master, has sung, yasya prasādād bhagavat-prasādaḥ: by pleasing the spiritual master, who is a pure Vaiṣṇava, one pleases the Personality of Godhead, but if one displeases the spiritual master one does not know where he is going.

Dhruva Mahārāja se chtěl pomstít své nevlastní matce a s tímto předsevzetím se vypravil do lesa, aby vyhledal Nejvyšší Osobnost Božství. Dhruva, kterého nevlastní matka urazila, nebyl obyčejnou osobou, ale velkým vaiṣṇavou a přestupek proti lotosovým nohám vaiṣṇavy je v tomto světě tím nejhorším přestupkem. Až se Suruci dozví o smrti svého syna, pomate se kvůli urážce Dhruvy Mahārāje na rozumu a vstoupí do lesního požáru, kde zahyne. Pán se o tom zmínil proto, že Dhruva byl odhodlaný se Suruci pomstít. Tato událost je pro nás poučením, abychom se nikdy nepokoušeli urážet vaiṣṇavu. A nejen vaiṣṇavu — něměli bychom zbytečně urážet nikoho. Dhruva Mahārāja byl pouhé dítě, když ho Suruci urazila. Samozřejmě nevěděla, že Dhruva je velký vaiṣṇava, a spáchala tedy přestupek nevědomky. I když vaiṣṇavovi sloužíme nevědomky, přinese nám to dobré výsledky, a když vaiṣṇavu nevědomky urazíme, budeme za to muset trpět. Nejvyšší Osobnost Božství projevuje vaiṣṇavům zvláštní přízeň. Uspokojení či neuspokojení vaiṣṇavy je přímo spojené s uspokojením a neuspokojením Nejvyššího Pána. Ve svých osmi slokách modlitby k duchovnímu mistrovi Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura zpívá: yasya prasādād bhagavat-prasādaḥ — uspokojením duchovního mistra, který je ryzím vaiṣṇavou, uspokojíme Osobnost Božství, ale když duchovního mistra zklameme, nevíme, co se s námi stane.