Text 10

Sloka 10

Devanagari

Dévanágarí

तथा चिकीर्षमाणं तं सपत्‍न्यास्तनयं ध्रुवम् ।
सुरुचि: श‍ृण्वतो राज्ञ: सेर्ष्यमाहातिगर्विता ॥ १० ॥

Text

Verš

tathā cikīrṣamāṇaṁ taṁ
sapatnyās tanayaṁ dhruvam
suruciḥ śṛṇvato rājñaḥ
serṣyam āhātigarvitā

Synonyms

Synonyma

tathā — thus; cikīrṣamāṇam — the child Dhruva, who was trying to get up; tam — unto him; sa-patnyāḥ — of her co-wife (Sunīti); tanayam — son; dhruvam — Dhruva; suruciḥ — Queen Suruci; śṛṇvataḥ — while hearing; rājñaḥ — of the King; sa-īrṣyam — with envy; āha — said; atigarvitā — being too proud.

tathā — tak; cikīrṣamāṇam — malý Dhruva, který se snažil vylézt; tam — na něho; sa-patnyāḥ — její spolumanželky (Sunīti); tanayam — syn; dhruvam — Dhruva; suruciḥ — královna Suruci; śṛṇvataḥ — když slyšela; rājñaḥ — krále; sa-īrṣyam — se závistí; āha — řekla; atigarvitā — příliš pyšná.

Translation

Překlad

While the child, Dhruva Mahārāja, was trying to get on the lap of his father, Suruci, his stepmother, became very envious of the child, and with great pride she began to speak so as to be heard by the King himself.

Když se malý Dhruva Mahārāja snažil dostat na otcův klín, jeho nevlastní matku Suruci posedla závist a s velkou pýchou začala hovořit tak, aby ji král slyšel.

Purport

Význam

The King, of course, was equally affectionate toward both his sons, Uttama and Dhruva, so he had a natural inclination to take Dhruva, as well as Uttama, on his lap. But because of his favoritism towards his queen Suruci, he could not welcome Dhruva Mahārāja, despite his feelings. King Uttānapāda’s feeling was understood by Suruci, and therefore with great pride she began to speak about the King’s affection for her. This is the nature of woman. If a woman understands that her husband regards her as a favorite and is especially affectionate to her, she takes undue advantage. These symptoms are visible even in such an elevated society as the family of Svāyambhuva Manu. Therefore it is concluded that the feminine nature of woman is present everywhere.

Král přál pochopitelně oběma synům, Uttamovi i Dhruvovi, a chtěl je vzít oba na svůj klín. Byl však natolik nakloněný Suruci, že si i přes své otcovské cítění netroufal laskat Dhruvu tak jako jejího syna Uttamu. Suruci znala královu slabost, a začala se proto pyšně chlubit, jakou k ní král pociťuje lásku. Ženy mívají takové sklony — když zjistí, že si je manžel oblíbil a že mu jsou zvláště milé, často toho zneužijí. K tomu dochází i v tak vznešené společnosti, jakou představuje rodina Svāyambhuvy Manua. Z toho lze tedy usoudit, že povaha žen je všude stejná.