Skip to main content

Text 14

Sloka 14

Devanagari

Dévanágarí

विद्यातपोव्रतधरान् मुखत: स्म विप्रान्
ब्रह्मात्मतत्त्वमवितुं प्रथमं त्वमस्राक् ।
तद्ब्राह्मणान् परम सर्वविपत्सु पासि
पाल: पशूनिव विभो प्रगृहीतदण्ड: ॥ १४ ॥

Text

Verš

vidyā-tapo-vrata-dharān mukhataḥ sma viprān
brahmātma-tattvam avituṁ prathamaṁ tvam asrāk
tad brāhmaṇān parama sarva-vipatsu pāsi
pālaḥ paśūn iva vibho pragṛhīta-daṇḍaḥ
vidyā-tapo-vrata-dharān mukhataḥ sma viprān
brahmātma-tattvam avituṁ prathamaṁ tvam asrāk
tad brāhmaṇān parama sarva-vipatsu pāsi
pālaḥ paśūn iva vibho pragṛhīta-daṇḍaḥ

Synonyms

Synonyma

vidyā — learning; tapaḥ — austerities; vrata — vows; dharān — the followers; mukhataḥ — from the mouth; sma — was; viprān — the brāhmaṇas; brahmā — Lord Brahmā; ātma-tattvam — self-realization; avitum — to disseminate; prathamam — first; tvam — you; asrāk — created; tat — therefore; brāhmaṇān — the brāhmaṇas; parama — O great one; sarva — all; vipatsu — in dangers; pāsi — you protect; pālaḥ — like the protector; paśūn — the animals; iva — like; vibho — O great one; pragṛhīta — taking in hand; daṇḍaḥ — a stick.

vidyā — učenost; tapaḥ — askezi; vrata — sliby; dharān — stoupenci; mukhataḥ — z úst; sma — byl; viprān — brāhmaṇové; brahmā — Pán Brahmā; ātma-tattvam — seberealizace; avitum — rozšířit; prathamam — první; tvam — ty; asrāk — stvořený; tat — proto; brāhmaṇān — brāhmaṇové; parama — ó veliký; sarva — ve všech; vipatsu — nebezpečích; pāsi — chráníš; pālaḥ — jako ochránce; paśūn — zvířata; iva — jako; vibho — ó veliký; pragṛhīta — bere do ruky; daṇḍaḥ — hůl.

Translation

Překlad

My dear great and powerful Lord Śiva, you were created first from the mouth of Lord Brahmā in order to protect the brāhmaṇas in pursuing education, austerities, vows and self-realization. As protector of the brāhmaṇas, you always protect the regulative principles they follow, just as a cowherd boy keeps a stick in his hand to give protection to the cows.

Můj drahý Pane Śivo, jsi velký a mocný. Jako první jsi vzešel z úst Pána Brahmy, abys chránil brāhmaṇy a jejich vzdělání, askezi, sliby a seberealizaci. Jsi ochráncem brāhmaṇů, jelikož střežíš usměrňující zásady, jimiž se řídí, stejně jako pastýř s holí v ruce hlídá krávy.

Purport

Význam

The specific function of a human being in society, irrespective of his social status, is to practice control of the mind and senses by observing the regulative principles enjoined in the Vedic śāstras. Lord Śiva is called paśupati because he protects the living entities in their developed consciousness so that they may follow the Vedic system of varṇa and āśrama. The word paśu refers to the animal as well as to the human entity. It is stated here that Lord Śiva is always interested in protecting the animals and the animalistic living entities, who are not very advanced in the spiritual sense. It is also stated that the brāhmaṇas are produced from the mouth of the Supreme Lord. We should always remember that Lord Śiva is being addressed as the representative of the Supreme Lord, Viṣṇu. In the Vedic literature it is described that the brāhmaṇas are born from the mouth of the universal form of Viṣṇu, the kṣatriyas are born from His arms, the vaiśyas from His abdomen or waist, and the śūdras from His legs. In the formation of a body, the head is the principal factor. The brāhmaṇas are born from the mouth of the Supreme Personality of Godhead in order to accept charity for worship of Viṣṇu and to spread Vedic knowledge. Lord Śiva is known as paśupati, the protector of the brāhmaṇas and other living entities. He protects them from the attacks of non-brāhmaṇas, or uncultured persons who are against the self-realization process.

Povinností každého člověka, bez ohledu na jeho společenské postavení, je ovládat mysl a smysly následováním usměrňujících zásad védských śāster. Pánu Śivovi se říká paśupati, protože chrání živé bytosti s vyvinutým vědomím, aby mohly následovat védský systém vareṇ a āśramů. Slovo paśu označuje jak zvíře, tak i člověka. Zde stojí, že Pán Śiva se stará o ochranu zvířat a jim podobných, duchovně zaostalých lidských bytostí. Rovněž je řečeno, že brāhmaṇové vzešli z úst Nejvyššího Pána. Měli bychom mít stále na paměti, že Pán Śiva je oslovovaný jako představitel Nejvyššího Pána, Viṣṇua. Ve védské literatuře je popsáno, že brāhmaṇové se rodí z úst vesmírné podoby Viṣṇua, kṣatriyové z Jeho paží, vaiśyové z Jeho pasu či břicha a śūdrové z Jeho nohou. Hlava představuje nejdůležitější část těla. Brāhmaṇové se rodí z úst Nejvyšší Osobnosti Božství, aby přijímali milodary určené k uctívání Viṣṇua a šířili védské poznání. Pán Śiva je známý jako paśupati, ochránce brāhmaṇů a ostatních živých bytostí. Chrání je před útoky nekulturních lidí, kteří nejsou brāhmaṇy a kteří se staví proti seberealizaci.

Another feature of this word is that persons who are simply attached to the ritualistic portion of the Vedas and do not understand the situation of the Supreme Personality of Godhead are not any more advanced than animals. In the beginning of Śrīmad-Bhāgavatam it is confirmed that even though one performs the rituals of the Vedas, if he does not develop a sense of Kṛṣṇa consciousness, then all his labor in performing Vedic rituals is considered to be simply a waste of time. Lord Śiva’s aim in destroying the Dakṣa yajña was to punish Dakṣa because by neglecting him (Lord Śiva), Dakṣa was committing a great offense. Lord Śiva’s punishment was just like that of a cowherd boy, who keeps a stick to frighten his animals. It is commonly said that to give protection to animals, a stick is needed because animals cannot reason and argue. Their reasoning and argument is argumentum ad baculum; unless there is a rod, they do not obey. Force is required for the animalistic class of men, whereas those who are advanced are convinced by reasons, arguments and scriptural authority. Persons who are simply attached to Vedic rituals, without further advancement of devotional service, or Kṛṣṇa consciousness, are almost like animals, and Lord Śiva is in charge of giving them protection and sometimes punishing them, as he punished Dakṣa.

Další význam tohoto slova je, že ti, kdo lpí na části Ved týkající se různých obřadů, a přitom nevědí nic o skutečném postavení Nejvyšší Osobnosti Božství, nejsou o nic pokročilejší než zvířata. Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu je potvrzeno, že pokud se někdo věnuje vykonávání védských obřadů, ale nerozvíjí vědomí Kṛṣṇy, je veškerá jeho námaha pouhou ztrátou času. Pán Śiva chtěl Dakṣu zmařením jeho yajñi potrestat, protože Dakṣa se tím, že ho opominul, dopustil velkého přestupku. Pán Śiva se zachoval jako pastýř hlídající své stádo s holí v ruce. Obvykle se říká, že zvířata je třeba chránit s holí v ruce, protože nemají rozum a argumenty na ně neplatí. Jediným účinným prostředkem je v tomto případě argumentum ad baculum, neboť bez hole neposlechnou. Z toho plyne, že k přesvědčení lidí na zvířecí úrovni je třeba použít síly, zatímco pokročilého člověka přesvědčí zdravý rozum, argumenty a autorita písem. Kdo lpí na védských obřadech, aniž by dělal pokroky v oddané službě, ve vědomí Kṛṣṇy, je téměř jako zvíře. Spadá tedy pod ochranu Pána Śivy, který takové bytosti chrání a občas také trestá, jako to udělal v případě Dakṣi.