Text 17
Sloka 17
Devanagari
Dévanágarí
धर्मावितर्यसृणिभिर्नृभिरस्यमाने ।
छिन्द्यात्प्रसह्य रुशतीमसतीं प्रभुश्चे-
ज्जिह्वामसूनपि ततो विसृजेत्स धर्म: ॥ १७ ॥
Text
Verš
dharmāvitary asṛṇibhir nṛbhir asyamāne
chindyāt prasahya ruśatīm asatīṁ prabhuś cej
jihvām asūn api tato visṛjet sa dharmaḥ
dharmāvitary asṛṇibhir nṛbhir asyamāne
chindyāt prasahya ruśatīm asatīṁ prabhuś cej
jihvām asūn api tato visṛjet sa dharmaḥ
Synonyms
Synonyma
karṇau — both ears; pidhāya — blocking; nirayāt — one should go away; yat — if; akalpaḥ — unable; īśe — the master; dharma-avitari — the controller of religion; asṛṇibhiḥ — by irresponsible; nṛbhiḥ — persons; asyamāne — being blasphemed; chindyāt — he should cut; prasahya — by force; ruśatīm — vilifying; asatīm — of the blasphemer; prabhuḥ — one is able; cet — if; jihvām — tongue; asūn — (his own) life; api — certainly; tataḥ — then; visṛjet — should give up; saḥ — that; dharmaḥ — is the process.
karṇau — obě uši; pidhāya — zacpané; nirayāt — měl by odejít; yat — když; akalpaḥ — není schopný; īśe — pán; dharma-avitari — vládce náboženství; asṛṇibhiḥ — nezodpovědnými; nṛbhiḥ — osobami; asyamāne — znevažovaný; chindyāt — měl by vyříznout; prasahya — násilně; ruśatīm — haní; asatīm — provinilce; prabhuḥ — schopný; cet — když; jihvām — jazyk; asūn — (vlastní) život; api — jistě; tataḥ — poté; visṛjet — má se vzdát; saḥ — to; dharmaḥ — je postup.
Translation
Překlad
Satī continued: If one hears an irresponsible person blaspheme the master and controller of religion, one should block his ears and go away if unable to punish him. But if one is able to kill, then one should by force cut out the blasphemer’s tongue and kill the offender, and after that one should give up his own life.
Satī pokračovala: Slyšíme-li někoho nezodpovědného znevažovat pána a vládce náboženství a nejsme schopni ho potrestat, musíme si zacpat uši a okamžitě odejít. Je-li však člověk schopný zabíjet, měl by hříšníkovi vyříznout jazyk, usmrtit ho a poté si vzít vlastní život.
Purport
Význam
The argument offered by Satī is that a person who vilifies a great personality is the lowest of all creatures. But, by the same argument, Dakṣa could also defend himself by saying that since he was a Prajāpati, the master of many living creatures and one of the great officers of the great universal affairs, his position was so exalted that Satī should accept his good qualities instead of vilifying him. The answer to that argument is that Satī was not vilifying but defending. If possible she should have cut out Dakṣa’s tongue because he blasphemed Lord Śiva. In other words, since Lord Śiva is the protector of religion, a person who vilifies him should be killed at once, and after killing such a person, one should give up one’s life. That is the process, but because Dakṣa happened to be the father of Satī, she decided not to kill him but to give up her own life in order to compensate for the great sin she had committed by hearing blasphemy of Lord Śiva. The instruction set forth here in Śrīmad-Bhāgavatam is that one should not tolerate at any cost the activities of a person who vilifies or blasphemes an authority. If one is a brāhmaṇa he should not give up his body because by doing so he would be responsible for killing a brāhmaṇa; therefore a brāhmaṇa should leave the place or block his ears so that he will not hear the blasphemy. If one happens to be a kṣatriya he has the power to punish any man; therefore a kṣatriya should at once cut out the tongue of the vilifier and kill him. But as far as the vaiśyas and śūdras are concerned, they should immediately give up their bodies. Satī decided to give up her body because she thought herself to be among the śūdras and vaiśyas. As stated in Bhagavad-gītā (9.32), striyo vaiśyās tathā śūdrāḥ. Women, laborers and the mercantile class are on the same level. Thus since it is recommended that vaiśyas and śūdras should immediately give up their bodies upon hearing blasphemy of an exalted person like Lord Śiva, she decided to give up her life.
Satī prohlásila, že ti, kdo urážejí významné osobnosti, patří mezi nejnižší bytosti. Jelikož je Dakṣa Prajāpati, pán mnoha živých tvorů a jeden z nejváženějších představitelů vesmírné vlády, mohl tohoto výroku zneužít proti své dceři s tím, že ona také neměla právo ho napadnout, ale naopak mu měla projevit úctu. Satī ho však nenapadala, jen se snažila bránit Śivovu čest. Kdyby toho byla schopná, měla by Dakṣovi za urážky Pána Śivy vyříznout jazyk. Pán Śiva je strážce náboženství a každého, kdo ho uráží, by měl člověk okamžitě zabít a poté si vzít vlastní život. Takové je pravidlo, ale Dakṣa byl otec Satī, a ona se proto rozhodla, že nezabije jeho, ale sebe. Chtěla tak vyvážit hřích, kterého se dopustila, když poslouchala pomlouvání Pána Śivy. Śrīmad-Bhāgavatam nám takto dává poučení, že bychom za žádných okolností neměli tolerovat urážení a pomlouvání autorit. Je-li někdo brāhmaṇa, neměl by si brát život, neboť by to znamenalo mít na svědomí zabití brāhmaṇy. Brāhmaṇa by měl neprodleně odejít nebo si zacpat uši, aby urážlivá slova neslyšel. Je-li však někdo kṣatriya, pak může trestat. Kṣatriya by měl provinilci ihned vyříznout jazyk a zabít ho. Co se týče vaiśyů a śūdrů, ti by se měli okamžitě vzdát svého těla. Satī, která se řadila do kategorie śūdrů a vaiśyů, se proto rozhodla vzdát se těla. Bhagavad-gītā (9.32) praví: striyo vaiśyās tathā śūdrāḥ. Ženy, dělníci a obchodníci patří do stejné kategorie. Jelikož je řečeno, že když vaiśyové a śūdrové slyší urážení vznešených osobností, jako je Pán Śiva, měli by se okamžitě vzdát svého těla, Satī se rozhodla, že si vezme život.