Text 35

Sloka 35

Devanagari

Dévanágarí

यत्रेड्यन्ते कथा मृष्टास्तृष्णाया: प्रशमो यत: ।
निर्वैरं यत्र भूतेषु नोद्वेगो यत्र कश्चन ॥ ३५ ॥

Text

Verš

yatreḍyante kathā mṛṣṭās
tṛṣṇāyāḥ praśamo yataḥ
nirvairaṁ yatra bhūteṣu
nodvego yatra kaścana

Synonyms

Synonyma

yatra — where; īḍyante — are worshiped or discussed; kathāḥ — words; mṛṣṭāḥ — pure; tṛṣṇāyāḥ — of material hankerings; praśamaḥ — satisfaction; yataḥ — by which; nirvairam — nonenviousness; yatra — where; bhūteṣu — among living entities; na — not; udvegaḥ — fear; yatra — where; kaścana — any.

yatra — kde; īḍyante — jsou uctívána nebo probírána; kathāḥ — slova; mṛṣṭāḥ — čistá; tṛṣṇāyāḥ — hmotných tužeb; praśamaḥ — uspokojení; yataḥ — kterým; nirvairam — žádné nepřátelství; yatra — kde; bhūteṣu — mezi živými bytostmi; na — ne; udvegaḥ — strach; yatra — kde; kaścana — jakýkoliv.

Translation

Překlad

Whenever pure topics of the transcendental world are discussed, the members of the audience forget all kinds of material hankerings, at least for the time being. Not only that, but they are no longer envious of one another, nor do they suffer from anxiety or fear.

Všude, kde se hovoří o čistých námětech transcendentálního světa, zapomínají posluchači alespoň dočasně na všechny hmotné touhy. Nejen to, ale také vůči sobě již necítí nepřátelství a netrpí úzkostí ani strachem.

Purport

Význam

Vaikuṇṭha means “without anxiety,” and the material world means full of anxiety. As stated by Prahlāda Mahārāja, sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt: the living entities who have accepted this material world as a residence are full of anxiety. A place immediately becomes Vaikuṇṭha whenever the holy topics of the Personality of Godhead are discussed by pure devotees. This is the process of śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, chanting and hearing about the Supreme Lord, Viṣṇu. As the Supreme Lord Himself confirms:

Vaikuṇṭha znamená “bez úzkosti”, zatímco hmotný svět je plný úzkosti. Prahlāda Mahārāja řekl: sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt. Živé bytosti, které přijímají tento hmotný svět za svůj domov, jsou naplněny úzkostí. Každé místo se okamžitě stane Vaikuṇṭhou, když tam čistí oddaní rozebírají svaté náměty o Osobnosti Božství. To je proces śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, zpívání a naslouchání o Nejvyšším Pánu Viṣṇuovi. Samotný Pán to potvrzuje:

nāhaṁ tiṣṭhāmi vaikuṇṭhe
yogināṁ hṛdayeṣu vā
tatra tiṣṭhāmi nārada
yatra gāyanti mad-bhaktāḥ

“My dear Nārada, actually I do not reside in My abode, Vaikuṇṭha, nor do I reside within the hearts of the yogīs, but I reside in that place where My pure devotees chant My holy name and discuss My form, pastimes and qualities.” Because of the presence of the Lord in the form of the transcendental vibration, the Vaikuṇṭha atmosphere is evoked. This atmosphere is without fear and anxiety. One living entity does not fear another. By hearing the holy names and glories of the Lord, a person executes pious activities: śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ (Bhāg. 1.2.17). Thus his material hankerings immediately stop. This saṅkīrtana movement started by the Society for Krishna Consciousness is meant for creating Vaikuṇṭha, the transcendental world that is without anxiety, even in this material world. The method is the propagation of the śravaṇaṁ kīrtanam process throughout the world. In the material world everyone is envious of his fellow man. Animalistic envy exists in human society as long as there is no performance of saṅkīrtana-yajña, the chanting of the holy names: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. The Pracetās therefore decided to remain always in the society of devotees, and they considered that to be the highest benediction possible in human life.

“Můj milý Nārado, ve skutečnosti nepobývám ve Svém sídle na Vaikuṇṭě ani v srdcích yogīnů, ale tam, kde Moji čistí oddaní zpívají Mé svaté jméno a rozmlouvají o Mé podobě, zábavách a vlastnostech.” Přítomnost Pána v podobě transcendentální vibrace vytváří vaikuṇṭhskou atmosféru, ve které neexistuje strach ani úzkost a jedna živá bytost se nebojí druhé. Naslouchá-li člověk svatým jménům a slávě Pána, vykonává zbožné činnosti. Śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ (Bhāg. 1.2.17). Jeho hmotné touhy díky tomu okamžitě zmizí. Cílem saṅkīrtanového hnutí, které zahájila Společnost pro vědomí Kṛṣṇy, je vytvářet Vaikuṇṭhu, transcendentální svět bez úzkosti, dokonce i v tomto hmotném světě. Metodou je šířit po celém světě proces śravaṇaṁ kīrtanam. V hmotné existenci je každý plný závisti a zášti vůči svému bližnímu a tyto zvířecí sklony v lidské společnosti přetrvávají, dokud se nevykonává saṅkīrtana-yajña, zpívání svatých jmen — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Pracetové se proto rozhodli setrvávat vždy ve společnosti oddaných, což považovali za nejvyšší možné požehnání v lidském životě.