Text 3
Sloka 3
Devanagari
Dévanágarí
बृहस्पतिसवं नाम समारेभे क्रतूत्तमम् ॥ ३ ॥
Text
Verš
brahmiṣṭhān abhibhūya ca
bṛhaspati-savaṁ nāma
samārebhe kratūttamam
brahmiṣṭhān abhibhūya ca
bṛhaspati-savaṁ nāma
samārebhe kratūttamam
Synonyms
Synonyma
iṣṭvā — after performing; saḥ — he (Dakṣa); vājapeyena — with a vājapeya sacrifice; brahmiṣṭhān — Śiva and his followers; abhibhūya — neglecting; ca — and; bṛhaspati-savam — the bṛhaspati-sava; nāma — called; samārebhe — began; kratu-uttamam — the best of sacrifices.
Translation
Překlad
Dakṣa began a sacrifice named vājapeya, and he became excessively confident of his support by Lord Brahmā. He then performed another great sacrifice, named bṛhaspati-sava.
Dakṣa začal konat oběť jménem vājapeya a byl nezvratně přesvědčený, že má plnou podporu Pána Brahmy. Pak vykonal další velikou oběť, zvanou bṛhaspati-sava.
Purport
Význam
In the Vedas it is prescribed that before performing a bṛhaspati-sava sacrifice, one should perform the sacrifice named vājapeya. While performing these sacrifices, however, Dakṣa neglected great devotees like Lord Śiva. According to Vedic scriptures, the demigods are eligible to participate in yajñas and share the oblations, but Dakṣa wanted to avoid them. All sacrifices are intended to pacify Lord Viṣṇu, but Lord Viṣṇu includes all His devotees. Brahmā, Lord Śiva and the other demigods are all obedient servants of Lord Viṣṇu; therefore Lord Viṣṇu is never satisfied without them. But Dakṣa, being puffed up with his power, wanted to deprive Lord Brahmā and Lord Śiva of participation in the sacrifice, understanding that if one satisfies Viṣṇu, it is not necessary to satisfy His followers. But that is not the process. Viṣṇu wants His followers to be satisfied first. Lord Kṛṣṇa says, mad-bhakta-pūjābhyadhikā: “The worship of My devotees is better than worship of Me.” Similarly, in the Śiva Purāṇa it is stated that the best mode of worship is to offer oblations to Viṣṇu, but better than that is to worship the devotees of Kṛṣṇa. Thus Dakṣa’s determination to neglect Lord Śiva in the sacrifices was not fitting.
Vedy předepisují, že před vykonáním oběti bṛhaspati-sava je nutné nejprve vykonat oběť zvanou vājapeya. Dakṣa však při příležitosti těchto obětí opomenul pozvat velké oddané, jako je Pán Śiva. Védské texty ustanovují, že polobozi mají právo zúčastnit se yajñí a jsou také oprávněnými příjemci obětin. Dakṣa je však chtěl opomenout. Veškeré oběti jsou určené k usmíření Pána Viṣṇua, ale k Pánu Viṣṇuovi patří také všichni Jeho oddaní. Brahmā, Pán Śiva a další polobozi jsou všichni poslušnými služebníky Pána Viṣṇua, a Pán Viṣṇu proto není bez jejich přítomnosti nikdy spokojen. Dakṣa byl tak opojený svou mocí, že chtěl Pánu Brahmovi a Pánu Śivovi upřít jejich podíl na oběti. Měl za to, že když uspokojí Viṣṇua, nemusí uspokojovat Jeho následovníky. To však není předepsaný postup. Viṣṇu si naopak přeje, aby Jeho oddaní byli uspokojeni jako první. Pán Kṛṣṇa praví: mad-bhakta-pūjā-bhyadhikā — “Uctívání Mých oddaných je lepší než uctívání Mne Samotného.” Rovněž Śiva Purāṇa praví, že nejlepším způsobem uctívání je oběť Viṣṇuovi, ale ještě lepší je uctívat oddané Kṛṣṇy. Dakṣovo rozhodnutí nepřizvat Pána Śivu tedy nebylo namístě.