Skip to main content

Text 15

Sloka 15

Devanagari

Dévanágarí

ऋषिरुवाच
एवं गिरित्र: प्रिययाभिभाषित:
प्रत्यभ्यधत्त प्रहसन् सुहृत्प्रिय: ।
संस्मारितो मर्मभिद: कुवागिषून्
यानाह को विश्वसृजां समक्षत: ॥ १५ ॥

Text

Verš

ṛṣir uvāca
evaṁ giritraḥ priyayābhibhāṣitaḥ
pratyabhyadhatta prahasan suhṛt-priyaḥ
saṁsmārito marma-bhidaḥ kuvāg-iṣūn
yān āha ko viśva-sṛjāṁ samakṣataḥ
ṛṣir uvāca
evaṁ giritraḥ priyayābhibhāṣitaḥ
pratyabhyadhatta prahasan suhṛt-priyaḥ
saṁsmārito marma-bhidaḥ kuvāg-iṣūn
yān āha ko viśva-sṛjāṁ samakṣataḥ

Synonyms

Synonyma

ṛṣiḥ uvāca — the great sage Maitreya said; evam — thus; giritraḥ — Lord Śiva; priyayā — by his dear wife; abhibhāṣitaḥ — being spoken to; pratyabhyadhatta — replied; prahasan — while smiling; suhṛt-priyaḥ — dear to the relatives; saṁsmāritaḥ — remembering; marma-bhidaḥ — heart piercing; kuvāk-iṣūn — malicious words; yān — which (words); āha — said; kaḥ — who (Dakṣa); viśva-sṛjām — of the creators of the universal manifestation; samakṣataḥ — in the presence.

ṛṣiḥ uvāca — velký mudrc Maitreya pravil; evam — takto; giritraḥ — Pán Śiva; priyayā — drahou chotí; abhibhāṣitaḥ — oslovený; pratyabhyadhatta — odvětil; prahasan — s úsměvem; suhṛt-priyaḥ — drahý všem příbuzným; saṁsmāritaḥ — vzpomněl si; marma-bhidaḥ — drásající srdce; kuvāk-iṣūn — zlomyslná slova; yān — která (slova); āha — vyslovil; kaḥ — kdo (Dakṣa); viśva-sṛjām — stvořitelů vesmírného projevu; samakṣataḥ — v přítomnosti.

Translation

Překlad

The great sage Maitreya said: Lord Śiva, the deliverer of the hill Kailāsa, having thus been addressed by his dear wife, replied smilingly, although at the same time he remembered the malicious, heart-piercing speeches delivered by Dakṣa before the guardians of the universal affairs.

Velký mudrc Maitreya pravil: Pán Śiva, osvoboditel hory Kailās, s úsměvem odpověděl na oslovení své drahé ženy, ale zároveň se rozpomenul na zlomyslná, srdce drásající slova, kterých Dakṣa užil v přítomnosti správců vesmíru.

Purport

Význam

When Lord Śiva heard from his wife about Dakṣa, the psychological effect was that he immediately remembered the strong words spoken against him in the assembly of the guardians of the universe, and, remembering those words, he was sorry at heart, although to please his wife he smiled. In Bhagavad-gītā it is said that a liberated person is always in mental equilibrium in both the distress and the happiness of this material world. Therefore the question may now be raised why a liberated personality like Lord Śiva was so unhappy because of the words of Dakṣa. The answer is given by Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura: Lord Śiva is ātmārāma, or situated in complete self-realization, but because he is the incarnation in charge of the material mode of ignorance, tamo-guṇa, he is sometimes affected by the pleasure and pain of the material world. The difference between the pleasure and pain of this material world and that of the spiritual world is that in the spiritual world the effect is qualitatively absolute. Therefore one may feel sorry in the absolute world, but the manifestation of so-called pain is always full of bliss. For instance, once Lord Kṛṣṇa, in His childhood, was chastised by His mother, Yaśodā, and Lord Kṛṣṇa cried. But although He shed tears from His eyes, this is not to be considered a reaction of the mode of ignorance, for the incident was full of transcendental pleasure. When Kṛṣṇa was playing in so many ways, sometimes it appeared that He caused distress to the gopīs, but actually such dealings were full of transcendental bliss. That is the difference between the material and spiritual worlds. The spiritual world, where everything is pure, is pervertedly reflected in this material world. Since everything in the spiritual world is absolute, in the spiritual varieties of apparent pleasure and pain there is no perception other than eternal bliss, whereas in the material world, because everything is contaminated by the modes of material nature, there are feelings of pleasure and pain. Therefore because Lord Śiva, although a fully self-realized person, was in charge of the material mode of ignorance, he felt sorrow.

Když Pán Śiva slyšel, jak jeho žena mluví o Dakṣovi, okamžitě si vzpomněl na tvrdá slova, jichž proti němu Dakṣa užil ve sněmu správců vesmíru. Chtěl svou ženu potěšit, a proto se usmíval, ale vzpomínka na ta slova ho rmoutila. V Bhagavad-gītě je řečeno, že osvobozená osobnost je ve stálé duševní rovnováze jak ve štěstí, tak i v neštěstí tohoto hmotného světa. Můžeme se tedy ptát, jak se mohla osvobozená osobnost, jako je Pán Śiva, cítit slovy Dakṣi tak dotčená. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura to vysvětluje následovně: Pán Śiva je sice ātmārāma, dokonale seberealizovaný, ale jelikož je inkarnací, která se stará o hmotnou kvalitu nevědomosti, tamo-guṇu, je někdy ovlivněn radostí a strastí hmotného světa. Rozdíl mezi radostí a strastí v hmotném a v duchovním světě je ten, že v duchovním světě jsou jejich důsledky na kvalitativně stejné, absolutní úrovni. V absolutním světě lze rovněž pociťovat zármutek, ale projevy takzvané strasti tam vždy přinášejí blaženost. Například jednou Pána Kṛṣṇu jako dítě potrestala Jeho matka Yaśodā, a Pán Kṛṣṇa se kvůli tomu rozplakal. Z očí Mu kanuly slzy, ale nebyly to slzy způsobené kvalitou nevědomosti, neboť celá tato zábava byla naplněná transcendentální radostí. Kṛṣṇa si hrál mnoha různými způsoby a někdy se zdálo, že způsobuje gopīm trápení, ale ve skutečnosti byly jejich vztahy vždy plné transcendentální blaženosti. To je rozdíl mezi hmotným a duchovním světem. Hmotný svět je zvráceným obrazem duchovního světa, kde je vše čisté. V duchovním světě je vše absolutní, a duchovní rozmanitost radosti a strasti je tam tudíž prožívána vždy jako věčná blaženost, zatímco v hmotném světě, kde je vše znečištěné kvalitami hmotné přírody, představují radost a strast dva různé pocity. Jelikož tedy Pán Śiva odpovídá za hmotnou kvalitu nevědomosti, byl smutný, přestože je dokonale seberealizovanou osobností.