Text 41
Sloka 41
Devanagari
Dévanágarí
न करोति हरेर्नूनं कथामृतनिधौ रतिम् ॥ ४१ ॥
Text
Verš
jīva-lokaḥ svabhāvajaiḥ
na karoti harer nūnaṁ
kathāmṛta-nidhau ratim
jīva-lokaḥ svabhāvajaiḥ
na karoti harer nūnaṁ
kathāmṛta-nidhau ratim
Synonyms
Synonyma
etaiḥ — by these; upadrutaḥ — disturbed; nityam — always; jīva-lokaḥ — the conditioned soul in the material world; sva-bhāva-jaiḥ — natural; na karoti — does not do; hareḥ — of the Supreme Personality of Godhead; nūnam — certainly; kathā — of the words; amṛta — of nectar; nidhau — in the ocean; ratim — attachment.
Translation
Překlad
Because the conditioned soul is always disturbed by the bodily necessities such as hunger and thirst, he has very little time to cultivate attachment to hearing the nectarean words of the Supreme Personality of Godhead.
Podmíněnou duši neustále znepokojují tělesné potřeby, jako je hlad a žízeň, a proto má velice málo času rozvíjet zálibu v naslouchání nektarovým slovům Nejvyšší Osobnosti Božství.
Purport
Význam
Unless one is associated with devotees, he cannot cultivate Kṛṣṇa consciousness. Nirjana-bhajana, cultivating Kṛṣṇa consciousness in a solitary place, is not possible for the neophyte, for he will be disturbed by the bodily necessities — eating, sleeping, mating and defending. Being so disturbed, one cannot cultivate Kṛṣṇa consciousness. We therefore see that devotees known as sahajiyā, who make everything very easy, do not associate with advanced devotees. Such persons, in the name of devotional activities, are addicted to all kinds of sinful acts — illicit sex, intoxication, gambling and meat-eating. There are many so-called devotees passing themselves off as devotees while engaging in these sinful activities. In other words, one who is influenced by sinful activity cannot be accepted as a person in Kṛṣṇa consciousness. A person addicted to sinful life cannot develop Kṛṣṇa consciousness, as indicated in this verse.
Člověk nemůže rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, aniž by se stýkal s oddanými. Nirjana-bhajana — rozvoj vědomí Kṛṣṇy na osamělém místě—není činnost určená pro nováčka, jehož by znepokojily tělesné potřeby (jídlo, spánek, sex a obrana). Je-li člověk takto znepokojen, nemůže rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. Proto vidíme, že oddaní zvaní sahajiyā, kteří berou vše velice lacino, se s pokročilými oddanými nesdružují, ale raději se věnují všemožným hříšným činnostem — nedovolenému sexu, požívání omamných látek, hazardování a jedení masa. Je mnoho takzvaných oddaných, kteří se vydávají za oddané a přitom holdují těmto hříšným činnostem. Toho, kdo se nezbavil hříšných činností, nelze přijmout za Kṛṣṇy si vědomou osobu. Tento verš naznačuje, že člověk propadlý hříšnému životu nemůže vyvinout vědomí Kṛṣṇy.