Texts 36-37

Sloka 36-37

Devanagari

Dévanágarí

अथात्मनोऽर्थभूतस्य यतोऽनर्थपरम्परा ।
संसृतिस्तद्वय‍वच्छेदो भक्त्या परमया गुरौ ॥ ३६ ॥
वासुदेवे भगवति भक्तियोग: समाहित: ।
सध्रीचीनेन वैराग्यं ज्ञानं च जनयिष्यति ॥ ३७ ॥

Text

Verš

athātmano ’rtha-bhūtasya
yato ’nartha-paramparā
saṁsṛtis tad-vyavacchedo
bhaktyā paramayā gurau

vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ samāhitaḥ
sadhrīcīnena vairāgyaṁ
jñānaṁ ca janayiṣyati

Synonyms

Synonyma

atha — therefore; ātmanaḥ — of the living entity; artha-bhūtasya — having his real interest; yataḥ — from which; anartha — of all unwanted things; param-parā — a series one after another; saṁsṛtiḥ — material existence; tat — of that; vyavacchedaḥ — stopping; bhaktyā — by devotional service; paramayā — unalloyed; gurau — unto the Supreme Lord or His representative; vāsudeve — Vāsudeva; bhagavati — the Supreme Personality of Godhead; bhakti-yogaḥ — devotional service; samāhitaḥ — applied; sadhrīcīnena — completely; vairāgyam — detachment; jñānam — full knowledge; ca — and; janayiṣyati — will cause to become manifest.

atha — proto; ātmanaḥ — živé bytosti; artha-bhūtasya — v jejím skutečném zájmu; yataḥ — od čeho; anartha — všech nežádoucích věcí; param-parā — posloupnost; saṁsṛtiḥ — hmotná existence; tat — její; vyavacchedaḥ — ukončení; bhaktyā — oddanou službou; paramayā — čistou; gurau — Nejvyššímu Pánu nebo Jeho zástupci; vāsudeve — Vāsudeva; bhagavati — Nejvyšší Osobnost Božství; bhakti-yogaḥ — oddaná služba; samāhitaḥ — uplatněná; sadhrīcīnena — zcela; vairāgyam — odpoutanost; jñānam — plné poznání; ca — a; janayiṣyati — způsobí, že se projeví.

Translation

Překlad

The real interest of the living entity is to get out of the nescience that causes him to endure repeated birth and death. The only remedy is to surrender unto the Supreme Personality of Godhead through His representative. Unless one renders devotional service unto the Supreme Personality of Godhead, Vāsudeva, one cannot possibly become completely detached from this material world, nor can he possibly manifest real knowledge.

Skutečným zájmem živé bytosti je dostat se z nevědomosti, která ji nutí trpět opakovaným zrozením a smrtí. Jedinou pomocí je odevzdat se Nejvyššímu Pánu prostřednictvím Jeho zástupce. Dokud člověk nevykonává oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi, nemůže se plně odpoutat od hmotného světa a nemůže ani projevit skutečné poznání.

Purport

Význam

This is the way to become detached from the artificial material condition. The only remedy is to take to Kṛṣṇa consciousness and constantly engage in the devotional service of Lord Vāsudeva, the Supreme Personality of Godhead. Everyone is trying to be happy, and the process adopted to achieve that happiness is called self-interest. Unfortunately, the conditioned soul hovering within this material world does not know that his ultimate goal of self-interest is Vāsudeva. Saṁsṛti, or material existence, begins with the illusioned bodily conception of life, and on the basis of this conception there ensues a series of unwanted things (anarthas). These unwanted things are actually mental desires for various types of sense gratification. In this way one accepts different types of bodies within this material world. One first has to control the mind so that the desires of the mind can be purified. This process is described in the Nārada-pañcarātra as sarvopādhi-vinirmuktaṁ tatparatvena nirmalam. Unless one purifies his mind, there is no question of getting free from the material condition. As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (1.7.6):

To je způsob, jak se odpoutat od nepřirozeného hmotného stavu. Jedinou pomocí je začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a neustále oddaně sloužit Pánu Vāsudevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Každý se snaží být šťastný a cesta k tomuto štěstí je vlastním zájmem každého jednotlivce. Podmíněné duše v hmotném světě naneštěstí nevědí, že konečným cílem jejich vlastního zájmu je Vāsudeva. Saṁsṛti, hmotná existence, začíná iluzorním tělesným pojetím života, z něhož vzniká mnoho nežádoucích věcí (anarthy). Tyto nežádoucí věci jsou ve skutečnosti mentální touhy po různých druzích smyslového požitku a způsobují, že živá bytost přijímá v hmotném světě různá těla. Člověk musí nejprve ovládnout svoji mysl, aby se mohly očistit její touhy. Tento proces popisuje Nārada-pañcarātra slovy sarvopādhi-vinirmuktaṁ tatparatvena nirmalam. Dokud živá bytost neočistí svoji mysl, nepřipadá v úvahu, že by se mohla osvobodit z hmotného podmínění. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.7.6) stojí:

anarthopaśamaṁ sākṣād
bhakti-yogam adhokṣaje
lokasyājānato vidvāṁś
cakre sātvata-saṁhitām

“The material miseries of the living entity, which are superfluous to him, can be directly mitigated by the linking process of devotional service. But the mass of people do not know this, and therefore the learned Vyāsadeva compiled this Vedic literature, which is in relation to the Supreme Truth.” Anarthas, unwanted things, come down from one bodily life to another. To get out of this entanglement, one has to take to the devotional service of Lord Vāsudeva, Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead. The word guru is significant in this connection. The word guru may be translated as “heavy” or “the supreme.” In other words, the guru is the spiritual master. Śrīla Ṛṣabhadeva advised His sons, gurur na sa syāt … na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum: “One should not take up the post of spiritual master unless he is able to lead his disciple from the cycle of birth and death.” (Bhāg. 5.5.18) Material existence is actually a chain of action and reaction brought about by different types of fruitive activities. This is the cause of birth and death. One can stop this process only by engaging oneself in the service of Vāsudeva.

“Hmotné strasti živé bytosti, které jsou pro ni zbytečné, může přímo zmírnit spojení prostřednictvím oddané služby. Obyčejní lidé to však nevědí, a proto učený Vyāsadeva sestavil toto védské písmo, které se vztahuje k Nejvyšší Pravdě.” Anarthy, nežádoucí věci, si s sebou každý nese z jednoho těla do druhého. Aby se člověk z tohoto zapletení vyprostil, musí se zapojit do oddané služby Pánu Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. V této souvislosti je důležité slovo guru. Lze ho přeložit jako “těžký” nebo “nejvyšší”. Jinými slovy, guru je duchovní mistr. Śrīla Ṛṣabhadeva radil Svým synům: gurur na sa syāt ... na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum — “Nikdo by se neměl stát duchovním mistrem, dokud není schopen svého žáka vyvést z koloběhu zrození a smrti.” (Bhāg. 5.5.18) Hmotná existence je ve skutečnosti řetězec akcí a reakcí, uvedený do pohybu různými druhy plodonosných činností. To je příčina zrození a smrti. Zastavit tento koloběh může jedině ten, kdo se zapojí do služby Vāsudevovi.

Bhakti refers to those activities performed in the service of Lord Vāsudeva. Because Lord Vāsudeva is the Supreme, one should engage oneself in His service, not in the service of the demigods. Devotional service begins from the neophyte stage — the stage of observing the rules and regulations — and extends to the point of spontaneous loving service to the Lord. The purpose of all stages is to satisfy Lord Vāsudeva. When one is perfectly advanced in the devotional service of Vāsudeva, one becomes completely detached from the service of the body, that is, his designated position in material existence. After becoming so detached, one becomes actually perfect in knowledge and engages perfectly in the service of Lord Vāsudeva. Śrī Caitanya Mahāprabhu says, jīvera ‘svarūpa’ haya — kṛṣṇera ‘nitya-dāsa’: “Every living entity is by constitutional position an eternal servant of Kṛṣṇa.” As soon as one engages in the service of Lord Vāsudeva, he attains his normal constitutional position. This position is called the liberated stage. Muktir hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ: in the liberated stage, one is situated in his original Kṛṣṇa conscious position. He gives up all engagements in the service of matter, engagements concocted under the names of social service, national service, community service, dog service, automobile service and so many other services conducted under the illusion of “I” and “mine.” As explained in the Second Chapter of the First Canto:

Bhakti označuje činnosti vykonávané ve službě Pánu Vāsudevovi. Jelikož je Pán Vāsudeva Nejvyšší, každý by měl sloužit Jemu, a nikoliv polobohům. Oddaná služba začíná stádiem nováčka — dodržováním pravidel a předpisů — a rozvíjí se do spontánní láskyplné služby Pánu. Účelem všech stádií je uspokojit Pána Vāsudeva. Ten, kdo dosáhne dokonalosti v oddané službě Vāsudevovi, se zcela odpoutá od služby tělu, to znamená od svého vnějšího postavení v hmotném světě. Když je oddaný takto odpoutaný, získává dokonalé poznání a slouží Pánu Vāsudevovi dokonalým způsobem. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: jīvera ’svarūpa' haya — kṛṣṇera ’nitya-dāsa'. “Každá živá bytost je ve svém přirozeném postavení věčným služebníkem Kṛṣṇy.” Ten, kdo slouží Pánu Vāsudevovi, dospěl do svého normálního, přirozeného postavení — to je stádium osvobození. Muktir hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ — v osvobozeném stavu se živá bytost nachází ve svém původním postavení ve vědomí Kṛṣṇy. Zanechává všech činností ve službě hmotě, vykonstruovaných ve jménu služby společnosti, národu, psům, automobilům a mnoha jiných služeb, vykonávaných pod vlivem iluzorního pojetí “já” a “moje”. Ve druhé kapitole prvního zpěvu je vysvětleno:

vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam

“By rendering devotional service unto the Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa, one immediately acquires causeless knowledge and detachment from the world.” (Bhāg. 1.2.7) Thus one must engage in the service of Vāsudeva without material desire, mental speculation or fruitive activity.

“Oddanou službou Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, lze okamžitě získat bezpříčinné poznání a odpoutanost od světa.” (Bhāg. 1.2.7) Člověk tedy musí sloužit Vāsudevovi bez hmotných tužeb, mentálních spekulací a plodonosných činností.