Text 3

Sloka 3

Devanagari

Dévanágarí

कालकन्यापि बुभुजे पुरञ्जनपुरं बलात् ।
ययाभिभूत: पुरुष: सद्यो नि:सारतामियात् ॥ ३ ॥

Text

Verš

kāla-kanyāpi bubhuje
purañjana-puraṁ balāt
yayābhibhūtaḥ puruṣaḥ
sadyo niḥsāratām iyāt

Synonyms

Synonyma

kāla-kanyā — the daughter of Kāla; api — also; bubhuje — took possession of; purañjana-puram — the city of Purañjana; balāt — by force; yayā — by whom; abhibhūtaḥ — being overwhelmed; puruṣaḥ — a person; sadyaḥ — immediately; niḥsāratām — uselessness; iyāt — gets.

kāla-kanyā — dcera Kāly; api — také; bubhuje — zmocnila se; purañjana-puram — Purañjanova města; balāt — silou; yayā — kým; abhibhūtaḥ — překonán; puruṣaḥ — člověk; sadyaḥ — okamžitě; niḥsāratām — nepotřebný; iyāt — stává se.

Translation

Překlad

Gradually Kālakanyā, with the help of dangerous soldiers, attacked all the inhabitants of Purañjana’s city and thus rendered them useless for all purposes.

Kālakanyā s pomocí nebezpečných vojáků postupně napadla všechny obyvatele Purañjanova města a učinila je zcela neschopnými.

Purport

Význam

At the fag end of life, when the invalidity of old age attacks a man, his body becomes useless for all purposes. Therefore Vedic training dictates that when a man is in his boyhood he should be trained in the process of brahmacarya — that is, he should be completely engaged in the service of the Lord and should not in any way associate with women. When the boy becomes a young man, he marries between the ages of twenty and twenty-five. When he is married at the right age, he can immediately beget strong, healthy sons. Now female descendants are increasing because young men are very weak sexually. A male child will be born if the husband is sexually stronger than the wife, but if the female is stronger, a female child will be born. Thus it is essential to practice the system of brahmacarya if one wishes to beget a male child when one is married. When one reaches the age of fifty, he should give up family life. At that time one’s child should be grown up so that the father can leave the family responsibilities to him. The husband and wife may then go abroad to live a retired life and travel to different places of pilgrimage. When both the husband and wife lose their attachment for family and home, the wife returns home to live under the care of her grown-up children and to remain aloof from family affairs. The husband then takes sannyāsa to render some service to the Supreme Personality of Godhead.

Když muže na sklonku života postihne neschopnost stáří, jeho tělo se stává zcela nepotřebným. Védská příprava je proto taková, že chlapci povinně procházejí stavem brahmacarya, kdy se zcela zaměstnají ve službě Pánu a vůbec se nestýkají se ženami. Když se z chlapce stane mladý muž, ve věku dvaceti až dvaceti pěti let se ožení. Jestliže se ožení ve správném věku, může okamžitě zplodit silné, zdravé syny. Nyní přibývá ženského potomstva, protože mladí muži jsou sexuálně velice slabí. Chlapec se narodí tehdy, když je manžel sexuálně silnější než manželka, ale když je silnější žena, narodí se děvče. Proto je důležité, aby muž, který chce po svatbě zplodit mužského potomka, prošel přípravou v brahmacaryi. Když dosáhne věku padesáti let, má zanechat rodinného života. Tehdy již má být jeho dítě dospělé, aby mu otec mohl přenechat rodinné povinnosti. Manžel a manželka potom mohou odjet do ciziny, žít v ústraní a navštěvovat různá poutní místa. Když se oba zbaví své připoutanosti k rodině a domovu, manželka se vrátí domů žít v péči svých dospělých dětí, mimo rodinné záležitosti, a manžel přijme sannyās, aby sloužil Nejvyšší Osobnosti Božství.

This is the perfect system of civilization. The human form of life is especially meant for God realization. If one is unable to take to the process of Kṛṣṇa consciousness from the very beginning of life, he must be trained to accept these principles at the fag end of life. Unfortunately, there is no training even in childhood, nor can one give up his family life even at the end. This is the situation with the city of Purañjana, figuratively described in these verses.

To je systém dokonalé civilizace. Lidská životní podoba je zvláště určena k realizaci Boha. Ten, kdo nemůže žít podle zásad vědomí Kṛṣṇy již od samého začátku života, musí být připravován, aby je přijal na sklonku života. Nyní bohužel neexistuje ani příprava v dětství, ani se nikdo nedokáže vzdát rodinného života ve stáří. Taková je situace Purañjanova města, obrazně popsaná v těchto verších.