Text 7

Sloka 7

Devanagari

Dévanágarí

दुहितृर्दशोत्तरशतं पितृमातृयशस्करी: ।
शीलौदार्यगुणोपेता: पौरञ्जन्य: प्रजापते ॥ ७ ॥

Text

Verš

duhitṝr daśottara-śataṁ
pitṛ-mātṛ-yaśaskarīḥ
śīlaudārya-guṇopetāḥ
paurañjanyaḥ prajā-pate

Synonyms

Synonyma

duhitṝḥ — daughters; daśa-uttara — ten more than; śatam — one hundred; pitṛ — like the father; mātṛ — and mother; yaśaskarīḥ — glorified; śīla — good behavior; audārya — magnanimity; guṇa — good qualities; upetāḥ — possessed of; paurañjanyaḥ — daughters of Purañjana; prajā-pate — O Prajāpati.

duhitṝḥ — dcery; daśa-uttara — o deset více než; śatam — sto; pitṛ — jako otec; mātṛ — a matka; yaśaskarīḥ — slavné; śīla — dobré chování; audārya — velkodušnost; guṇa — dobré vlastnosti; upetāḥ — měly; paurañjanyaḥ — Purañjanovy dcery; prajā-pate — ó Prajāpati.

Translation

Překlad

O Prajāpati, King Prācīnabarhiṣat, in this way King Purañjana also begot 110 daughters. All of these were equally glorified like the father and mother. Their behavior was gentle, and they possessed magnanimity and other good qualities.

Ó Prajāpati, králi Prācīnabarhiṣate, král Purañjana zplodil také 110 dcer. Všechny byly stejně slavné jako jejich otec a matka. Byly vznešené, velkodušné a měly řadu dalších dobrých vlastností.

Purport

Význam

Children begotten under the rules and regulations of the scriptures generally become as good as the father and mother, but children born illegitimately mainly become varṇa-saṅkara. The varṇa-saṅkara population is irresponsible to the family, community and even to themselves. Formerly the varṇa-saṅkara population was checked by the observation of the reformatory method called garbhādhāna-saṁskāra, a child-begetting religious ceremony. In this verse we find that although King Purañjana had begotten so many children, they were not varṇa-saṅkara. All of them were good, well-behaved children, and they had good qualities like their father and mother.

Děti počaté podle pravidel a usměrnění písem jsou obvykle stejně dobré jako jejich otec a matka, ale děti narozené nezákonným způsobem se většinou stávají varṇa-saṅkarou. Lidé z kategorie varṇa-saṅkara jsou nezodpovědní vůči rodině, společnosti, a dokonce i vůči sobě samotným. Dříve se bránilo vzrůstu takového nechtěného obyvatelstva používáním očistné metody zvané garbhādhāna-saṁskāra, “obřadné početí”. Z tohoto verše vidíme, že ačkoliv měl král Purañjana mnoho dětí, nebyly varṇa-saṅkarou. Všechny byly dobrými dětmi s ušlechtilým chováním a měly kladné vlastnosti jako jejich otec a matka.

Even though we may produce many good children, our desire for sex that is beyond the prescribed method is to be considered sinful. Too much enjoyment of any of the senses (not only sex) results in sinful activities. Therefore one has to become a svāmī or gosvāmī at the end of his life. One may beget children up to the age of fifty, but after fifty one must stop begetting children and should accept the vānaprastha order. In this way he must leave home and then become a sannyāsī. A sannyāsī’s title is svāmī or gosvāmī, which means that he completely refrains from sense enjoyment. One should not accept the sannyāsa order whimsically; he must be fully confident that he can restrain his desires for sense gratification. King Purañjana’s family life was, of course, very happy. As mentioned in these verses, he begot 1,100 sons and 110 daughters. Everyone desires to have more sons than daughters, and since the number of daughters was less than the number of sons, it appears that King Purañjana’s family life was very comfortable and pleasing.

I když přivedeme na svět mnoho dobrých dětí, naši touhu po sexu, který by překračoval předepsanou metodu, je třeba považovat za hříšnou. Příliš mnoho požitku kteréhokoliv ze smyslů (nejen sexuálního požitku) ústí do hříšných činností. Proto je třeba se na konci života stát svāmīm nebo gosvāmīm. Do padesáti let může člověk plodit děti, ale po padesáti s tím musí skončit a přijmout stav vānaprastha. Musí odejít z domova a potom se stát sannyāsīnem. Sannyāsī má titul svāmī nebo gosvāmī, což znamená, že se zcela vyhýbá smyslovému požitku. Nikdo by neměl vstupovat do stavu sannyāsa z pouhého rozmaru — musí být plně přesvědčen o tom, že dokáže udržet pod kontrolou své touhy po smyslovém požitku. Rodina krále Purañjany byla samozřejmě velice šťastná. Jak je uvedeno v těchto verších, měl 1 100 synů a 110 dcer. Každý chce mít více synů než dcer, a jelikož dcer bylo méně než synů, je zřejmé, že rodinný život krále Purañjany byl příjemný a pohodlný.