Text 4

Sloka 4

Devanagari

Dévanágarí

शयान उन्नद्धमदो महामना
महार्हतल्पे महिषीभुजोपधि: ।
तामेव वीरो मनुते परं यत-
स्तमोऽभिभूतो न निजं परं च यत् ॥ ४ ॥

Text

Verš

śayāna unnaddha-mado mahā-manā
mahārha-talpe mahiṣī-bhujopadhiḥ
tām eva vīro manute paraṁ yatas
tamo-’bhibhūto na nijaṁ paraṁ ca yat

Synonyms

Synonyma

śayānaḥ — lying down; unnaddha-madaḥ — increasingly illusioned; mahā-manāḥ — advanced in consciousness; mahā-arha-talpe — on a valuable bedstead; mahiṣī — of the Queen; bhuja — arms; upadhiḥ — pillow; tām — her; eva — certainly; vīraḥ — the hero; manute — he considered; param — the goal of life; yataḥ — from which; tamaḥ — by ignorance; abhibhūtaḥ — overwhelmed; na — not; nijam — his actual self; param — the Supreme Personality of Godhead; ca — and; yat — what.

śayānaḥ — ležel; unnaddha-madaḥ — stále více ovlivněn iluzí; mahā-manāḥ — s vyvinutým vědomím; mahā-arha-talpe — na honosném lůžku; mahiṣī — královny; bhuja — paže; upadhiḥ — polštář; tām — ji; eva — jistě; vīraḥ — hrdina; manute — považoval; param — cíl života; yataḥ — z čehož; tamaḥ — nevědomostí; abhibhūtaḥ — zahalený; na — ne; nijam — své skutečné já; param — Nejvyšší Osobnost Božství; ca — a; yat — co.

Translation

Překlad

In this way, increasingly overwhelmed by illusion, King Purañjana, although advanced in consciousness, remained always lying down with his head on the pillow of his wife’s arms. In this way he considered woman to be his ultimate life and soul. Becoming thus overwhelmed by the mode of ignorance, he could not understand the meaning of self-realization, whether regarding his own self or the Supreme Personality of Godhead.

Přestože měl král Purañjana vysoce vyvinuté vědomí, byl více a více ovlivňován iluzí a neustále ležel s hlavou na polštáři manželčiných paží—pokládal ženu za konečný cíl svého života. Jelikož ho zahalila kvalita nevědomosti, nechápal význam seberealizace, své vlastní já, ani Nejvyšší Osobnost Božství.

Purport

Význam

Human life is meant for self-realization. First of all one has to realize his own self, which is described in this verse as nijam. Then he has to understand or realize the Supersoul, or Paramātmā, the Supreme Personality of Godhead. However, when one becomes too much materially attached, he takes a woman to be everything. This is the basic principle of material attachment. In such a condition, one cannot realize his own self or the Supreme Personality of Godhead. In Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.2) it is therefore said, mahat-sevāṁ dvāram āhur vimuktes tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam. If one associates with mahātmās, or devotees, his path of liberation is opened. But if one becomes too much attached to women or to persons who are also attached to women — that is, attached to women directly or indirectly — he opens the tamo-dvāram, the door to the darkest region of hellish life.

Lidský život je určen k seberealizaci. Ze všeho nejdříve musí člověk realizovat své vlastní já, které je v tomto verši označené slovem nijam. Potom musí pochopit nebo realizovat Nadduši neboli Paramātmu, Nejvyšší Osobnost Božství. Je-li však příliš hmotně připoutaný, žena je pro něho vším. To je základní princip hmotné připoutanosti. V takovém stavu člověk nedokáže realizovat ani své vlastní já, ani Nejvyšší Osobnost Božství. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.2) se proto říká: mahat-sevāṁ dvāram āhur vimuktes tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam. Stýká-li se člověk s mahātmy neboli oddanými, cesta osvobození je pro něho volná. Je-li však příliš připoutaný k ženám nebo k lidem, kteří lpí na ženách — to znamená, že je závislý na ženách přímo nebo nepřímo — otevírá si tamo-dvāram, dveře do nejtemnějších oblastí pekelného života.

King Purañjana was a great soul, highly intellectual and possessed of advanced consciousness, but due to his being too much addicted to women, his whole consciousness was covered. In the modern age the consciousness of people is too much covered by wine, women and flesh. Consequently, people are completely unable to make any progress in self-realization. The first step of self-realization is to know oneself as spirit soul apart from the body. In the second stage of self-realization, one comes to know that every soul, every individual living entity, is part and parcel of the Supreme Soul, Paramātmā, or the Supreme Personality of Godhead. This is confirmed in Bhagavad-gītā (15.7):

Král Purañjana byl velká duše, měl vysoce vyvinutou inteligenci a vědomí, ale jelikož příliš lpěl na ženách, celé jeho vědomí bylo zastřené. V moderní době mají lidé vědomí zastřené vínem, ženami a masem, a proto nejsou schopni dělat žádný pokrok v seberealizaci. Prvním krokem v seberealizaci je vědět: “Jsem duše, která se liší od těla.” Ve druhém stádiu seberealizace člověk dochází k poznání, že každá duše, každá individuální živá bytost, je nedílnou částí Nejvyšší Duše, Paramātmy neboli Nejvyšší Osobnosti Božství. To potvrzuje Bhagavad-gītā (15.7):

mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati

“The living entities in this conditioned world are My eternal fragmental parts. Due to conditioned life, they are struggling very hard with the six senses, which include the mind.”

“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Žijí podmíněným životem, a proto těžce bojují se šesti smysly, k nimž patří i mysl.”

All living entities are part and parcel of the Supreme Lord. Unfortunately, in this present civilization both men and women are allowed to be attracted to one another from the very beginning of life, and because of this they are completely unable to come to the platform of self-realization. They do not know that without self-realization they suffer the greatest loss in the human form of life. Thinking of a woman always within one’s heart is tantamount to lying down with a woman on a valuable bedstead. The heart is the bedstead, and it is the most valuable bedstead. When a man thinks of women and money, he lies down and rests on the arms of his beloved woman or wife. In this way he overindulges in sex life and thus becomes unfit for self-realization.

Všechny živé bytosti jsou nedílné části Nejvyššího Pána. V současné civilizaci se bohužel mužům i ženám dovoluje, aby od samého začátku života přitahovali jeden druhého, a proto jsou naprosto neschopni dosáhnout seberealizace. Nevědí, že bez seberealizace prožívají největší ztrátu v lidské životní podobě. Neustále myslet na ženu v srdci je stejné jako lehat si s ní do luxusní postele. Srdce je postel, a to ta nejcennější. Když muž myslí na ženy a peníze, uléhá, aby spočinul na pažích své milované ženy či manželky. Takto se přehnaně věnuje sexu, a je proto nezpůsobilý pro seberealizaci.