Text 16

Sloka 16

Devanagari

Dévanágarí

स सप्तभि: शतैरेको विंशत्या च शतं समा: ।
पुरञ्जनपुराध्यक्षो गन्धर्वैर्युयुधे बली ॥ १६ ॥

Text

Verš

sa saptabhiḥ śatair eko
viṁśatyā ca śataṁ samāḥ
purañjana-purādhyakṣo
gandharvair yuyudhe balī

Synonyms

Synonyma

saḥ — he; saptabhiḥ — with seven; śataiḥ — hundred; ekaḥ — alone; viṁśatyā — with twenty; ca — also; śatam — hundred; samāḥ — years; purañjana — of King Purañjana; pura-adhyakṣaḥ — superintendent of the city; gandharvaiḥ — with the Gandharvas; yuyudhe — fought; balī — very valiant.

saḥ — on; saptabhiḥ — se sedmi; śataiḥ — sty; ekaḥ — sám; viṁśatyā — s dvaceti; ca — také; śatam — sto; samāḥ — let; purañjana — krále Purañjany; pura-adhyakṣaḥ — strážce města; gandharvaiḥ — s Gandharvy; yuyudhe — bojoval; balī — velice udatný.

Translation

Překlad

The five-hooded serpent, the superintendent and protector of the city of King Purañjana, fought with the Gandharvas for one hundred years. He fought alone, with all of them, although they numbered 720.

Pětihlavý had, strážce a ochránce města krále Purañjany, bojoval s Gandharvy sto let. Bojoval sám proti všem, přestože jich bylo 720.

Purport

Význam

The 360 days and 360 nights combine to become the 720 soldiers of Caṇḍavega (time). One has to fight these soldiers throughout one’s life span, beginning with birth and ending with death. This fight is called the struggle for existence. Despite this struggle, however, the living entity does not die. As confirmed in Bhagavad-gītā (2.20), the living entity is eternal:

360 dní a 360 nocí tvoří dohromady 720 vojáků Caṇḍavegy (času). Člověk musí s těmito vojáky bojovat celý život, počínaje zrozením a konče smrtí. Tento zápas se nazývá “boj o přežití”. Živá bytost však navzdory zápasu neumírá. Bhagavad-gītā (2.20) potvrzuje, že živá bytost je věčná:

na jāyate mriyate vā kadācin
nāyaṁ bhūtvā bhavitā vā na bhūyaḥ
ajo nityaḥ śāśvato ’yaṁ purāṇo
na hanyate hanyamāne śarīre

na jāyate mriyate vā kadācin
nāyaṁ bhūtvā bhavitā vā na bhūyaḥ
ajo nityaḥ śāśvato 'yaṁ purāṇo
na hanyate hanyamāne śarīre

“For the soul there is never birth nor death. Nor, having once been, does he ever cease to be. He is unborn, eternal, ever-existing, undying and primeval. He is not slain when the body is slain.” Actually the living entity does not take birth nor does he die, but he has to fight with the stringent laws of material nature throughout the entire span of his lifetime. He must also face different kinds of miserable conditions. Despite all this, the living entity, due to illusion, thinks that he is well situated in sense gratification.

“Duše se nikdy nerodí ani neumírá. Jednou provždy existuje a nikdy nezanikne. Je nezrozená, věčná, trvalá, nesmrtelná a původní. Nezahyne, je-li tělo zabito.” Živá bytost se ve skutečnosti nerodí ani neumírá, ale po celý život musí bojovat s přísnými zákony hmotné přírody a také čelit různým druhům utrpení. Přes to vše si pod vlivem iluze myslí, že si užívá smyslového požitku.