Text 1
Sloka 1
Devanagari
Dévanágarí
इत्थं पुरञ्जनं सध्र्यग्वशमानीय विभ्रमै: ।
पुरञ्जनी महाराज रेमे रमयती पतिम् ॥ १ ॥
Text
Verš
itthaṁ purañjanaṁ sadhryag
vaśamānīya vibhramaiḥ
purañjanī mahārāja
reme ramayatī patim
itthaṁ purañjanaṁ sadhryag
vaśamānīya vibhramaiḥ
purañjanī mahārāja
reme ramayatī patim
Synonyms
Synonyma
nāradaḥ uvāca — Nārada said; ittham — thus; purañjanam — King Purañjana; sadhryak — completely; vaśamānīya — bringing under her control; vibhramaiḥ — by her charms; purañjanī — the wife of King Purañjana; mahā-rāja — O King; reme — enjoyed; ramayatī — giving all satisfaction; patim — to her husband.
nāradaḥ uvāca — Nārada pravil; ittham — takto; purañjanam — krále Purañjanu; sadhryak — zcela; vaśamānīya — podmanila si; vibhramaiḥ — svým půvabem; purañjanī — manželka krále Purañjany; mahā-rāja — ó králi; reme — užívala si; ramayatī — plně uspokojovala; patim — svého manžela.
Translation
Překlad
The great sage Nārada continued: My dear King, after bewildering her husband in different ways and bringing him under her control, the wife of King Purañjana gave him all satisfaction and enjoyed sex life with him.
Velký mudrc Nārada pokračoval: Můj milý králi, poté, co manželka krále Purañjany svého manžela různými způsoby zmátla a přivedla pod svoji vládu, plně ho uspokojila a užívala si s ním sexu.
Purport
Význam
After hunting in the forest, King Purañjana returned home, and after refreshing himself by taking a bath and eating nice food, he searched for his wife. When he saw her lying down on the ground without a bed, as if neglected, and devoid of any proper dress, he became very much aggrieved. He then became attracted to her and began to enjoy her company. A living entity is similarly engaged in the material world in sinful activities. These sinful activities may be compared to King Purañjana’s hunting in the forest.
Když král Purañjana ukončil svůj lov, vrátil se z lesa domů a poté, co se občerstvil koupelí a dobrým jídlem, vydal se hledat svoji manželku. Když ji viděl, jak leží na zemi, bez postele a náležitého oděvu, jako by byla zanedbaná, velice ho to zarmoutilo. Poté zjistil, že ho přitahuje, a začal si užívat její společnosti. Živá bytost v hmotném světě se podobně věnuje hříšným činnostem, které lze přirovnat k lovu krále Purañjany v lese.
A sinful life can be counteracted by various processes of religion such as yajña, vrata and dāna — that is, the performance of sacrifices, the taking of a vow for some religious ritual, and the giving of charity. In this way one may become free from the reactions of sinful life and at the same time awaken his original Kṛṣṇa consciousness. By coming home, taking his bath, eating nice foodstuffs, getting refreshed and searching out his wife, King Purañjana came to his good consciousness in his family life. In other words, a systematic family life as enjoined in the Vedas is better than an irresponsible sinful life. If a husband and wife combine together in Kṛṣṇa consciousness and live together peacefully, that is very nice. However, if a husband becomes too much attracted by his wife and forgets his duty in life, the implications of materialistic life will again resume. Śrīla Rūpa Gosvāmī has therefore recommended, anāsaktasya viṣayān (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255). Without being attached by sex, the husband and wife may live together for the advancement of spiritual life. The husband should engage in devotional service, and the wife should be faithful and religious according to the Vedic injunctions. Such a combination is very good. However, if the husband becomes too much attracted to the wife due to sex, the position becomes very dangerous. Women in general are very much sexually inclined. Indeed, it is said that a woman’s sex desire is nine times stronger than a man’s. It is therefore a man’s duty to keep a woman under his control by satisfying her, giving her ornaments, nice food and clothes, and engaging her in religious activities. Of course, a woman should have a few children and in this way not be disturbing to the man. Unfortunately, if the man becomes attracted to the woman simply for sex enjoyment, then family life becomes abominable.
Proti hříšnému životu lze působit různými náboženskými metodami, jako je yajña, vrata a dāna — vykonávání obětí, přijetí určitého náboženského slibu a dávání milodarů. Tak se může člověk zbavit reakcí za hříšný život a zároveň probudit své původní vědomí Kṛṣṇy. Tím, že se král Purañjana vrátil domů, vykoupal, dobře najedl, osvěžil a nalezl svou manželku, dostal se do svého dobrého vědomí v rodinném životě. Jinými slovy, systematický rodinný život podle pokynů Ved je lepší než nezodpovědný hříšný život. Když se manželé spojí ve vědomí Kṛṣṇy a pokojně spolu žijí, je to velice pěkné. Je-li však manžel příliš přitahován ke své ženě a zapomíná na své prvořadé životní povinnosti, začne se znovu zaplétat do materialistického života. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto doporučuje: anāsaktasya viṣayān (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255). Manželé mohou žít spolu za účelem pokroku v duchovním životě, aniž by přitom ulpívali na sexu. Manžel se má věnovat oddané službě a manželka má být věrná a zbožná, jak předepisují védské pokyny. Takové spojení je velice dobré. Lpí-li však manžel příliš na své ženě kvůli sexu, je to velice nebezpečná situace. Ženy mají obvykle silné sexuální sklony. Je přímo řečeno, že sexuální touha ženy je devětkrát silnější než sexuální touha muže. Mužovou povinností je proto udržovat si ženu pod svou vládou tím, že ji uspokojuje, dává jí ozdoby, dobré jídlo, pěkné šaty a zaměstnává ji náboženskými činnostmi. Žena by samozřejmě měla mít několik dětí, aby muže nerozptylovala. Je-li však muž přitahován k ženě pouze za účelem sexuálního požitku, rodinný život je odporný.
The great politician Cāṇakya Paṇḍita has said, bhāryā rūpavatī śatruḥ: a beautiful wife is an enemy. Of course every woman in the eyes of her husband is very beautiful. Others may see her as not very beautiful, but the husband, being very much attracted to her, sees her always as very beautiful. If the husband sees the wife as very beautiful, it is to be assumed that he is too much attracted to her. This attraction is the attraction of sex. The whole world is captivated by the two modes of material nature rajo-guṇa and tamo-guṇa, passion and ignorance. Generally women are very much passionate and are less intelligent; therefore somehow or other a man should not be under the control of their passion and ignorance. By performing bhakti-yoga, or devotional service, a man can be raised to the platform of goodness. If a husband situated in the mode of goodness can control his wife, who is in passion and ignorance, the woman is benefited. Forgetting her natural inclination for passion and ignorance, the woman becomes obedient and faithful to her husband, who is situated in goodness. Such a life becomes very welcome. The intelligence of the man and woman may then work very nicely together, and they can make a progressive march toward spiritual realization. Otherwise, the husband, coming under the control of the wife, sacrifices his quality of goodness and becomes subservient to the qualities of passion and ignorance. In this way the whole situation becomes polluted.
Velký politik Cāṇakya Paṇḍita říkal: bhāryā rūpavatī śatruḥ — krásná manželka je nepřítel. Každá žena je v očích svého manžela samozřejmě velice krásná. Druhým se příliš krásná zdát nemusí, ale pro manžela, kterého velice přitahuje, je vždy nádherná. Z toho je zřejmé, že je k ní příliš poután. Toto okouzlení se zakládá na sexu. Celý svět je uchvácen dvěma kvalitami hmotné přírody — rajo-guṇou a tamo-guṇou, vášní a nevědomostí. Ženy jsou obvykle velice vášnivé a méně inteligentní, a muž by proto neměl jejich vášni a nevědomosti podléhat. Vykonáváním bhakti-yogy neboli oddané služby může člověk dosáhnout kvality dobra. Dokáže-li manžel, jenž je na úrovni dobra, ovládat svoji manželku, která je ve vášni a nevědomosti, žena z toho získá prospěch. Zapomene na své přirozené sklony k vášni a nevědomosti a bude svému manželovi, který je v kvalitě dobra, poslušná a věrná. Takový život je velice vítaný. Inteligence muže a ženy pak velice pěkně spolupracují a oba manželé mohou dělat pokrok směrem k duchovní realizaci. Dostane-li se však manžel pod vládu své ženy, vzdá se své kvality dobra a podřídí se kvalitám vášně a nevědomosti. Tím se celá rodinná situace znečistí.
The conclusion is that a household life is better than a sinful life devoid of responsibility, but if in the household life the husband becomes subordinate to the wife, involvement in materialistic life again becomes prominent. In this way a man’s material bondage becomes enhanced. Because of this, according to the Vedic system, after a certain age a man is recommended to abandon his family life for the stages of vānaprastha and sannyāsa.
Závěr zní, že rodinný život je lepší než hříšný život bez zodpovědnosti, ale pokud se v něm manžel poddá své manželce, znovu se zaplete do materialistického života, a to prohloubí jeho hmotné otroctví. Z toho důvodu védský systém muži doporučuje v jistém věku odejít od rodiny a přijmout stav vānaprastha a poté sannyāsa.