Text 11

Sloka 11

Devanagari

Dévanágarí

तत: क्षुत्तृट्परिश्रान्तो निवृत्तो गृहमेयिवान् ।
कृतस्‍नानोचिताहार: संविवेश गतक्लम: ॥ ११ ॥

Text

Verš

tataḥ kṣut-tṛṭ-pariśrānto
nivṛtto gṛham eyivān
kṛta-snānocitāhāraḥ
saṁviveśa gata-klamaḥ

Synonyms

Synonyma

tataḥ — thereafter; kṣut — by hunger; tṛṭ — thirst; pariśrāntaḥ — being too fatigued; nivṛttaḥ — having ceased; gṛham eyivān — came back to his home; kṛta — taken; snāna — bath; ucita-āhāraḥ — exactly required foodstuffs; saṁviveśa — took rest; gata-klamaḥ — freed from all fatigue.

tataḥ — potom; kṣut — hladem; tṛṭ — žízní; pariśrāntaḥ — unavený; nivṛttaḥ — ukončil; gṛham eyivān — vrátil se domů; kṛta — podstoupil; snāna — koupel; ucita-āhāraḥ — požadovanou potravu; saṁviveśa — odpočinul si; gata-klamaḥ — zbaven veškeré únavy.

Translation

Překlad

After this, the King, very much fatigued, hungry and thirsty, returned to his royal palace. After returning, he took a bath and had an appropriate dinner. Then he took rest and thus became freed from all restlessness.

Velmi unavený, hladový a žíznivý se potom král vrátil do svého královského paláce. Tam se vykoupal a přiměřeně najedl, odpočinul si, a tak se zbavil všeho neklidu.

Purport

Význam

A materialistic person works throughout the whole week very, very hard. He is always asking, “Where is money? Where is money?” Then, at the end of the week, he wants to retire from these activities and go to some secluded place to rest. King Purañjana returned to his home because he was very much fatigued from hunting animals in the forest. In this way his conscience came to stop him from committing further sinful activities and make him return home. In Bhagavad-gītā materialistic persons are described as duṣkṛtinaḥ, which indicates those who are always engaged in sinful activities. When a person comes to his senses and understands how he is engaging in sinful activities, he returns to his conscience, which is herein figuratively described as the palace. Generally a materialistic person is infected by the material modes of passion and ignorance. The results of passion and ignorance are lust and greed. In the life of a materialist, activity means working in lust and greed. However, when he comes to his senses, he wants to retire. According to Vedic civilization, such retirement is positively recommended, and this portion of life is called vānaprastha. Retirement is absolutely necessary for a materialist who wants to become free from the activities of a sinful life.

Materialista celý týden těžce pracuje a stále se ptá: “Kde jsou peníze? Kde jsou peníze?” Na konci týdne si chce od těchto činností ulevit a odjet si odpočinout. Král Purañjana se vrátil domů, protože ho lovení zvěře v lese velice unavilo. Tímto způsobem ho svědomí přimělo ukončit hříšné činnosti a vrátit se domů. V Bhagavad-gītě jsou materialisté označeni slovem duṣkṛtinaḥ, což znamená “ti, kdo se neustále věnují hříšným činnostem”. Když člověk přijde k rozumu a pochopí, jak hřeší, začne se znovu řídit svým svědomím, které zde obrazně zastupuje palác. Materialisté jsou obvykle nakaženi hmotnými kvalitami vášně a nevědomosti, jež probouzejí chtíč a chamtivost. Život materialisty tedy představuje jednání plné chtíče a chamtivosti. Jakmile však přijde k rozumu, chce těchto činností zanechat. Ve védské civilizaci se tato změna rozhodně doporučuje a období života v ústraní se nazývá vānaprastha. Pro materialistu, který se chce odpoutat od hříšných činností, je odchod do ústraní absolutně nezbytný.

King Purañjana’s coming home, taking bath and having an appropriate dinner indicate that a materialistic person must retire from sinful activities and become purified by accepting a spiritual master and hearing from him about the values of life. If one would do this, he would feel completely refreshed, just as one feels after taking a bath. After receiving initiation from a bona fide spiritual master, one must abandon all kinds of sinful activities, namely illicit sex, intoxication, gambling and meat-eating.

To, jak se král Purañjana vrátil domů, vykoupal a řádně najedl, naznačuje, že materialista musí zanechat hříšných činností a očistit se tím, že přijme duchovního mistra a bude od něho naslouchat o životních hodnotách. Takové jednání dá člověku plný pocit svěžesti, stejný jako po vykoupání. Ten, kdo přijme zasvěcení od pravého duchovního mistra, musí zanechat všech hříšných činností — nedovoleného sexu, požívání omamných látek, hazardování a jedení masa.

The word ucitāhāraḥ used in this verse is important. Ucita means “appropriate.” One must eat appropriately and not take after food as hogs take after stool. For a human being there are eatables described in Bhagavad-gītā (17.8) as sāttvika-āhāra, or food in the mode of goodness. One should not indulge in eating food in the modes of passion and ignorance. This is called ucitāhāra, or appropriate eating. One who is always eating meat or drinking liquor, which is eating and drinking in passion and ignorance, must give these things up so that his real consciousness may be awakened. In this way one may become peaceful and refreshed. If one is restless or fatigued, one cannot understand the science of God. As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.20):

Důležité je slovo ucitāhāraḥ. Ucita znamená “vhodný”. Člověk musí jíst přiměřeně, a ne se vyžívat v jídle, jako se prasata vyžívají ve výkalech. Pro člověka je v Bhagavad-gītě (17.8) jako potrava předepsaná sāttvika-āhāra, potrava v kvalitě dobra; není správné jíst potravu v kvalitách vášně a nevědomosti. To se nazývá ucitāhāra, vhodné přijímání potravy. Ten, kdo jí neustále maso a pije alkohol, což je jídlo a pití v kvalitách vášně a nevědomosti, musí těchto zlozvyků zanechat, aby se mohlo probudit jeho skutečné vědomí. Tak se člověk uklidní a osvěží. Je-li neklidný a unavený, nemůže pochopit vědu o Bohu. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.20) stojí:

evaṁ prasanna-manaso
bhagavad-bhakti-yogataḥ
bhagavat-tattva-vijñānaṁ
mukta-saṅgasya jāyate

Unless one can become free from the influence of passion and ignorance, he cannot be pacified, and without being pacified, one cannot understand the science of God. King Purañjana’s returning home is indicative of man’s returning to his original consciousness, known as Kṛṣṇa consciousness. Kṛṣṇa consciousness is absolutely necessary for one who has committed a lot of sinful activities, especially killing animals or hunting in the forest.

Dokud se člověk nezbaví vlivu vášně a nevědomosti, nemůže být klidný, a dokud není klidný, nemůže pochopit vědu o Bohu. Návrat krále Purañjany domů představuje návrat člověka k jeho původnímu vědomí, vědomí Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy je absolutně nezbytné pro toho, kdo se dopustil mnoha hříšných činností, zvláště zabíjení zvířat či lovení v lese.